Lidé, kteří bydlí na ubytovnách nebo v azylových domech, musí mít od 1. května vyjádření obce, zda s příspěvkem na bydlení pro ně souhlasí či nikoliv. Stát tak dává obcím možnost regulovat počet ubytoven pro sociálně slabé. Jen v Liberci jich je okolo deseti. Podle radního pro sociální oblast Ivana Langra (ZpL) je ale novela zákona krátkozraká. Podle něj neútočí přímo na provozovatele ubytoven, ale na ty nejchudší, kteří se, pokud jim město souhlas nedá, ocitnou na ulici. Obec má sice povinnost v případě, že souhlas s příspěvkem zamítne, se o dotyčného postarat, volné sociální byty nebo místa v azylových domech ale většinou nikde nejsou.

Chybí informace

„Problém je také v tom, že magistrát nemá k dispozici žádné informace o sociální situaci dané osoby a nebude tedy schopen posoudit její skutečný stav," podotýká Langr. To potvrzuje i ředitelka Úřadu práce Kateřina Sadílková. „Úřad práce, který dávky vyplácí, je vázán mlčenlivostí, obcím může sdělit pouze jméno klienta a jeho adresu." Podle Langra tak zatím Liberec zvažuje tři možnosti: buď všem dotyčným vydá souhlas bez ohledu jak na tom jsou a bez možnosti regulovat počet ubytoven ve městě, nebo se naopak pustí do rázného boje s komerčními ubytovnami, ovšem s tím, že řada lidí skončí bez střechy nad hlavou. „Třetí možností je, že přistoupíme k pozvolné regulaci třeba jedné ubytovny na základě analýzy sociálně vyloučených oblastí a lidem nabídneme možnost tzv. azylantského bydlení. Analýzu ale budeme mít k dispozici až v červnu."

Rovněž bývalá primátorka Liberce a nyní vedoucí sociálního odboru v Jablonci Martina Rosenbergová (ČSSD) s dobou novely nesouhlasí. „Jediným výsledkem je navýšení agendy pro obce, jinak mnoho neřeší. Různé pozměňovací návrhy z toho udělaly hotový paskvil. Ze žadatelů se stali rukojmí a obce mají rozhodovat o něčem, k čemu nemají podklady."

Proč obce?

V Novém Městě pod Smrkem by podle starosty Pavla Smutného měla radnice novou povinnost zvládnout.

„U nás máme jednu ubytovnu, kterou provozuje město, takže o těch lidech víme a sami si to řídíme. Pak tu jsou ještě tři takové byty v jednom soukromém domě, ale tam zatím nevím, jestli si ti lidé musí u nás také žádat o svolení nebo ne." Poukazuje tak na skutečnost, že informace o tom, že obce musí udělovat souhlas s doplatkem na bydlení, přišla na poslední chvíli. Dopisy ministerstvo rozeslalo obcím před týdnem a půl. Kritikou nešetří ani starosta Frýdlantu Dan Ramzer. „My sice žádnou ubytovnu pro sociálně slabé ve městě nemáme, ale to nic nemění na tom, že je to pro obce další zbytečná byrokracie a zátěž. Doplatky na bydlení přeci přiděluje úřad práce, tak by měl i on rozhodovat o tom, komu je přizná a komu ne. Stát nám tuto agendu v minulosti odebral a teď nám ji takto napůl vrací zpátky? Ať nám ji tedy předá celou, nebo ať s ní neobtěžuje. V této podobě to na mě působí jako alibismus vlády."

Ramzerovi takové vadí, že o schválení příspěvku na bydlení má podle novely rozhodovat Rada města, popřípadě zastupitelstvo. „Rada města se u nás schází jednou za dva týdny, zastupitelstvo jednou za dva měsíce. Co bude s těmi žadateli do doby, než město rozhodne? Podle mě je ta novela velmi nepružná." Podle některých starostů tak může kvůli tomu docházet i k průtahům při výplatě dávek. Ministerstvo ale oponuje, že starosta může tímto rozhodováním pověřit vedoucího svého sociálního odboru.

Podle náměstka libereckého primátora Ivana Langra ale může být realita ještě složitější. „ Musíme se připravit na to, že některé obce třeba s jednou ubytovnou nebudou mít skrupule toto zařízení postupně zlikvidovat. Jsou si totiž vědomy toho, že lidé bez domova se budou ve větší míře stahovat do anonymity sousedních velkých měst, tedy v rámci našeho kraje především do Liberce. Řada ubytoven navíc může zaniknout velmi rychle už proto, že nesplní nově požadované hygienické standardy na ochranu veřejného zdraví, které novela zákona také předepisuje. Například v Liberci je podle informací z minulého týdne zatím takových hygienicky neúspěšných zařízení pět."

Provozní řád ubytoven musí nově obsahovat informace o počtu a ploše ubytovacích jednotek a jejich vybavení (WC, sprcha, umývárna a prostory pro vaření nebo ohřev jídla), způsobu vytápění a teplotě vnitřního vzduchu během topné sezóny, zajištění tekoucí pitné a teplé vody v ubytovacích jednotkách a o nejvyšším počtu ubytovaných osob.

Většina oslovených starostů se pak shoduje v tom, že snaha státu zregulovat byznys s chudobou, jakým mnohé ubytovny jsou, se může takto zvrtnout v to, že spousta lidí skončí bez pomoci na ulici.