U gibonů se příslušnost k samčímu nebo samičímu pokolení projeví až ve třech či čtyřech letech, a to zabarvením srsti. Mláďata se totiž rodí krémově zbarvená (matčina srst), následně do roka ztmavnou (otcovská srst) a podle pohlaví pak buď už zůstanou tmavá, nebo znovu zesvětlají.

Mládě ohroženého gibona bělolícího (Nomascus leucogenys leucogenys).

ZOO Liberec se daří tyto lidoopy odchovávat zhruba v tříletých intervalech pravidelně od roku 1986 (samotný chov začal již v roce 1975), poslední mláďata tak pocházejí z let 2011 (zatím neznáme pohlaví), 2008 a 2006. Letošní mládě je pak jubilejní desáté v pořadí.

Giboni bělolící jsou ve volné přírodě (Laos, Vietnam) kriticky ohroženi, jejich populace stále klesá, takže jim reálně hrozí vyhubení. Hlavními hrozbami jsou postupující odlesňování jejich přirozeného prostředí kvůli zemědělství, lov pro potravu lidí a také pověry spjaté s tradiční medicínou. Gibon je proto pro své ohrožení zapojen do Evropského záchovného programu (EEP), a požívá tedy nejvyššího stupně ochrany. Typickým znakem gibonů je jednak jejich pohyb pomocí dlouhých paží, tzv. brachiace (gibon v překladu znamená chodící po větvích) a také nádherný zpěv (společenská komunikace, kterou vyjadřují příslušnost ke konkrétnímu území a partnerovi), který je slyšitelný do vzdálenosti i několika kilometrů.

Mládě ohroženého gibona bělolícího (Nomascus leucogenys leucogenys).