„Společně s Františkou zavzpomínáme na naši společnou přítelkyni a mou partnerku Janu Rečkovou. Budeme číst z jejího ultimativního díla Kvalita života,“ upřesnil program liberecký rodák, publicista a spisovatel Jan Kovanic.

Poslední kniha Jany Rečkové je transžánrová, těžko zařaditelná do žánrů. Kombinuje její vzpomínky, deníkové záznamy, autobiografickou zpověď, z níž vyrůstají tři samostatné příběhy. První povídka se odehrává na pomezí science fiction a fantastického hororu, druhá je fantasy detektivkou, zatímco třetí spadá žánrově pod sci-fi s odkazy až k Julesi Verneovi. „Hodně mě překvapily vložené básně, které dýchají syrově pravdivou poezií, ale slouží i jako nosný a propojující prvek tohoto díla,“ dodal Kovanic.

Zesnulá spisovatelka všechny své knihy psala prakticky „do šuplíku“. Až když je měla hotové, začala s nimi oslovovat nakladatele. Za pouhých pětadvacet let svého autorského života napsala na třicet románů a skoro sto padesát povídek, takže by uživila i dva literární časopisy. „Naposledy Jana vyhrála Cenu Karla Čapka v kategorii krátkých povídek za rok 2017. Zatím poslední její povídka vyšla v srpnovém čísle časopisu XB-1, kam se dostala jakožto finalistka ceny Daidalos. Jmenuje se Půjčte mi tělo a uvidíte,“ svěřil se její partner.

Podle Kovanice začala svou poslední knihu psát v létě 2015 a první příběh dopsala přibližně za rok. Nabídla ho nakladateli, vědoma si toho, že její text je čtenářsky náročný, i emotivně, a že ho těžko někdo zařadí do vydavatelského plánu. A tak se do druhého dílu nepustila. „Bez svého prvního čtenáře nemám zájem,“ udělala si poznámku Rečková.

V půlce listopadu 2016 jí lékař oznámil, že do té doby nadějná léčba ztroskotá. „Během následujícího měsíce ze sebe Jana vychrlila téměř dalších tři sta stran. To už jí bylo jasné, že píše jen pro sebe a možná pár kamarádů,“ popsal situaci její partner. S perspektivou blížící se smrti psala otevřeně a bez autocenzury. Na úplném konci knihy pak doufá: „Pořád existuje naděje, že se nějaký lék sežene, pořád existuje… někde. Vždycky je naděje."

A skutečně se před Vánoci vynořila z obláčků další studie, která dala oběma spisovatelům další rok společného života. Na konci roku 2017 se ukázala i tato naděje jako planá. Tehdy Jana Rečková vytáhla text ze šuplíku a oslovila nakladatele znovu, tentokrát už s celistvým dílem, a nakladatelství Epocha nabídku přijalo.

„Na konci ledna byla hotová poslední korektura, v pondělí 26. března s Janou i jejím synem Jirkou jsme dokončovali její bibliografii a vybírali fotky pro ilustrace. Ten den Jana odpoledne zkolabovala a o den později zemřela na Bulovce. Vydání své knihy se nedožila,“ popsal poslední okamžiky jejího života liberecký rodák.

Ohlasy veřejnosti a čtenářské obce spíše zatím přicházejí k celému uzavřenému dílu a její osobnosti než k poslední knize. „Věděl jsem, že žiji vedle legendy. No, a vlastně s ní občas diskutuji, když něco píšu nebo připravuji k vydání. S jejím andělem. Existenci spravedlivého, všemohoucího a zároveň laskavého Boha člověk v některých situacích může jen těžko skousnout. Ale mám potvrzeno, že andělé s námi zůstávají,“ uzavřel vyprávění Jan Kovanic.