Hořící krb velkého salonku osvětlující tváře hostů. V přízemí hraje hudba a milovníci tance se nechávají unášet příjemnou melodií. Při prvním jarním sluníčku hosté popíjejí kávu na terase. A pak stoupají na vyhlídku, odkud se jim naskýtá překrásný výhled na Liberec. Takový byl duch Liberecké výšiny, na který vzpomíná i bývalá provozovatelka restaurace na Liberecké výšině Božena Kosinová.

„V nájmu jsem tu byla od roku 1983 do roku 1998. Chodilo sem spoustu lidí. Byly tu tancovačky, svatby, rytířské souboje,“ doplnila Božena Kosinová. A jak vypadá Výšina dnes?

„Rozmlácená okna, spadlé garáže, zničená fasáda. Scházejí se tu podivní lidé. Dovnitř se dostane každý. Mám na to krásné vzpomínky, ženil jsem se tu,“ vzpomíná obyvatel, který v blízkosti už dlouho žije a který si nepřál uvést své jméno. Další obyvatel už ani nedoufá, že by objekt někdo obnovil. „Je to katastrofa, brzy to spadne,“ říká Jan Mareš z Liberce.

Opravy by mohly začít v září

Osud Výšiny ale vypadá nadějně. Současný spolumajitel Pavel Prade totiž chystá její opravu a znovuobnovení. „Chceme, aby tu byla restaurace, salónek, terasa, pár pokojů pro hosty. Vše bude záležet na schválení dotace, o kterou jsme už zažádali. Pokud ji dostaneme, práce začnou letos na podzim a otevřeno by mohlo být za rok,“ sdělil Pavel Prade.

Jak dodává současný spolumajitel Liberecké výšiny Pavel Prade, o celé věci jedná s městem, které jeho projekt s nadšením vítá. Jak uvedl, je si vědom toho, že investice do oprav a znovuotevření Výšiny budou veliké. „Dotace je jedinou podmínkou, jak by se dal objekt znovu zvelebit,“ řekl Pavel Prade.

Výšina stojí v Liberci od roku 1901, kdy byla postavena architektem Schmeißnerem z Norimberku na žádost Heinricha von Leibiega jako středověké romantické sídlo.

Jestli Výšina znovu ožije radostným ruchem návštěvníků nebo zůstane jen nostalgickou vzpomínkou obyvatel, záleží na získání peněz nutných na její opravu.