V místní škole sedí pět lidí, evakuovaných z prozatím nejvíce postižené Nádražní ulice. Nechce se jim vůbec mluvit. Čekají, co bude dál, a vědí, že to bude dlouhé.
Hasiči: Nestíháme
„Mám za sebou hroznou noc,“ vzdychla si Dana Hrubešová. „Voda se valila z kanálů rovnou do sklepů, s manželem jsem budili sousedy v Bílokostelecké ulici. Potom jsme jeli na technické služby pro povodňové pytle a zabezpečili dům. Nakonec jsem volala hasičům. Chrastavští už byli v terénu, ale přijeli z Machnína a Liberce.“
„V tuto chvíli likvidujeme jen nejnutnější havárie, jako jsou popadané stromy, víc nestíháme,“ řekl místostarosta Chrastavy Miloslav Pilař.
Přesouvám se proti toku Jeřice Frýdlantskou ulicí směrem na Novou Ves. Dojedu ale jen na konec Chrastavy. V poslední zatáčce se voda valí přes silnici a její proud už pohltil první z domů. Za jeho okny vidím vyděšené obličeje lidí.
Bezmoc a smutek
Snažím se s nimi gesty komunikovat, jestli nepotřebují pomoc. Babička na mě kouká a není ničeho schopná. Naznačuji jí, ať volá o pomoc. Musím jet zpět směrem k centru, postupující voda mě vytlačuje.
O několik stovek metrů dále jsem s lidmi, kteří postávají na zápraží a s obavami sledují vodu ve svém sklepě. „Máme pod vodou dvě auta na zahradě, nábytek, který byl uskladněný v zahradním domě. Syn nedávno opravoval přízemí, měl zde i další stavební materiál. Všechno je to zničené,“ vypráví rezignovaně Eva Švandrlíková.
Okolo dvanácté je Chrastava odříznutá od světa. Evakuovat se stačilo sedm lidí. Na 220 dalších musely vrtulníky zachraňovat ze střech.
