Základní povinností zaměstnavatele, která se k úrazům váže, je povinnost vést knihu pracovních úrazů. „Každý úraz se musí ihned zaevidovat, i ten, který zpočátku nevypadá vůbec vážně,“ vysvětlil předseda krajské Asociace samostatných odborů Milan Šubrt s tím, že součástí zápisu musí být vždy výpověď alespoň jednoho svědka. Kniha úrazů pak musí být umístněna na zřetelně viditelném místě. „Pokud úraz nebude zapsaný, bude to pro zaměstnance znamenat ztrátu nároku cokoli od firmy požadovat,“ uvedl Milan Šubrt.
Pracovním úrazem se událost stává teprve tehdy, když pracovní neschopnost trvá déle než tři dny. Pak se musí vypracovat takzvaný záznam o pracovním úrazu. „Zaměstnavatel v něm musí přesně popsat, jak k úrazu došlo, a úvést, jaké bezpečnostní předpisy porušil zaměstnanec a co zanedbal zaměstnavatel. S tou poslední částí však mají zaměstnavatelé často problém,“ postěžoval si Milan Šubrt.
Se záznamem musí být seznámen postižený pracovník a pokud se zněním souhlasí, musí ho podepsat. „Lidé si však často záznam důkladně nepřečtou, podepíšou něco co není pravda a pak už to nelze vrátit zpátky,“ sdělil Šubrt. Pokud má zaměstnanec pocit, že úraz proběhl jinak, než jak popisuje zaměstnavatel, má nárok napsat do záznamu svou verzi.
Pracovník musí vždy obdržet kopii záznamu, aby po podpisu nemohlo dojít ke změně protokolu zaměstnavatelem. Odškodnění pracovního úrazu pak posuzuje komise, ve které má svého zástupce zaměstnavatel i odbory. Když komise zjistí, že zaměstnanec na úrazu nenese žádnou vinu, musí mu být mzda dorovnána do výše průměrného výdělku.