Zájem Liberečanů o živá jména nás překvapil, říkají výzkumníci Vrbík a Lábus

Co je to vlastně za projekt?
DV: Sbíráme zeměpisná jména v Liberci a Stráži nad Nisou, která nejsou standardizovaná, ale naopak vžitá mezi obyvateli, a tudíž se objevují v běžné mluvě při navigaci, domlouvání srazů a podobně.

V době, kdy děláme rozhovor, máte v databázi už téměř 2000 názvů. Je to hodně nebo málo?
VL: Měli jsme představu, že shromáždíme zhruba 1500 názvů. Už během prvních tří dnů ale lidé doplnili přes tisíc jmen, což nás opravdu překvapilo. Je vidět, že Liberečané jsou patrioti.
DV: To číslo je ale potřeba brát s rezervou, jsou tam i duplicity nebo chyby. Po skončení sběru údaje projdou validací a teprve pak s nimi budeme pracovat. Navíc zatím máme posbírané názvy nejčastěji od věkové kategorie 25 45 let, chybí nám zatím větší zapojení starších obyvatel, kteří mohou používat názvy trochu jiné.

Jména shromažďujete přes internetovou aplikaci, jak plánujete zapojit starší lidi, kteří internet tolik nevyužívají?
DV: První způsob, který chceme vyzkoušet, je prezentace projektu v knihovně, ve čtvrtek 28. listopadu. Případně jsme připraveni domluvit se na nějakém osobnějším přístupu, s aplikací jim pomůžeme, nebo nám mohou názvy říct nebo napsat a my je do mapy zaneseme. Sběr pomocí webové mapy není ve studiu lidových jmen úplně běžný.

Jak dlouho plánujete data sbírat a co s nimi pak bude?
DV: Sběr necháme pravděpodobně běžet do konce ledna. Největší nápor byl samozřejmě na začátku, teď už přibývají jednotky denně. Ve chvíli, kdy zjistíme, že se nám objevuje jedno jméno týdně, můžeme předpokládat, že už je mapa nasycená.

Luděk Vele vystoupí při otevření Šaldova divadla: Přičichl jsem ke zlaté éře

Liberecko

Proč vůbec data sbíráte, jaký z nich bude výstup?
DV: Sběr dat je pouze první fáze dlouhodobějšího výzkumu. V další fázi nás bude zajímat, jak jsou jednotlivá jména známá v populaci. Lidí se budeme ptát, zda dané jméno znají a zda ho používají. Budeme hledat něco, čemu se říká toponymické centrum, což jsou jména, na kterých se shodne například nadpoloviční většina.
VL: Jinými slovy tím zachytíme něco jako kolektivní paměť. V lidových jménech se reflektuje vývoj Liberce a vlastně i vztah k veřejnému prostranství.

Budou mít výsledky i nějaké praktické využití? Četl jsem, že data budou moci posloužit třeba záchranářům.
DV: Dokud nebude existovat systém, kdy se při volání na linku 112 automaticky odešle zpráva se souřadnicemi, vždy bude práce operátora i o lokalizaci. Dnes mají různé nástroje, jak zjistit polohu člověka, třeba pomocí čísla sloupu veřejného osvětlení. Toto může být jedním z dalších. Se zástupci hasičského sboru jsme už mluvili a umí si využití představit.
VL: Pokud totiž operátor není přímo z Liberce nebo z konkrétní čtvrti, tak název nemusí znát, a protože nejde o oficiální jméno, ve své databázi ho nenajde. Pak nutí volajícího, který může být ve stresu, k nějaké další identifikaci.

Jaké další praktické využití si dovedete představit?
VL: Databázi nabídneme i magistrátu, který ji může využít třeba pro propagační účely nebo pokud nastane potřeba pojmenovat nějakou novou lokalitu. Aby například nedocházelo k tomu, že se místo pojmenuje seshora bez toho, aby měl ten název k lokalitě vztah. Pokud tam existuje nějaký lidový název, přímo se nabízí možnost použít ho. Nemáme ale ambice někomu něco nařizovat, to není úkol ani jazykovědců, ani geografů.

V této souvislosti mě napadá například připravovaná zástavba na místě bývalých Montážních závodů. Její část nese název Rezidence Nábřeží. Připadá vám to jako název, který by se mezi Liberečany ujal?
VL: Nábřeží tam samozřejmě v nějaké formě je, ale myslím, že by takové pojmenování nepoužil žádný Liberečan, ti by asi místo pojmenovali „Rybníček“. Developeři rádi vytvářejí reklamní názvy, které mají konotovat něco pozitivního, ale vycházejí jen ze své představy. Leckdy jsou názvy i cizojazyčné, a v systému českého jazyka i českých jmen pak mohou působit značně cizorodě.
DV: Zrovna Rybníček je místo, kde historicky rybník skutečně byl. Když přijde developer a začne vymýšlet jiný název, časem ho mladší generace může začít používat. Ale ztratí se ta historie.
VL: Nicméně i developeři vytvářejí paměť místa. Dodnes třeba běžně říkáme, že jedeme kolem Hypernovy, což je název, který vymysleli developeři, ale stal se součástí orientačního systému. A to přesto, že se už dnes jmenuje Nisa. Nemá cenu to kritizovat, musíme to přijmout jako fakt.Podstatné je, že sami lidé se rozhodnou, podle čeho se ve městě orientují.

Konec komplikací, oprava liberecké ulice Milady Horákové končí

Liberecko

Přijde mi zajímavé, že i zastávka tramvaje se stále jmenuje Rybníček. A není jediná, máme tu stále Vápenku, Textilanu…, kde nic z toho už dnes není. Je to dobře?

VL: Jména obecně mají identifikační funkci. Stejně tak jako v Barvířské ulici už se nebarví látky a na Soukenném náměstí nejsou žádné manufaktury na výrobu sukna, tak stejné je to třeba s tou Textilanou. Někdy máme pocit, že mladší názvy nemají historickou hodnotu, ale to není pravda, mají ji úplně stejnou. Myslím, že je lepší, když zastávka udržuje paměť místa, než ji pojmenovat třeba po Karlu Gottovi nebo jiné osobnosti. Když už máme z něčeho vycházet, tak z naší historie.

Co třeba „Fügnerka“, tedy místo, kam denně zavítají tisíce Liberečanů?
VL: Ano, to přesně ukazuje na funkci vlastních jmen. Primárně je to orientace, identifikace, diferenciace. To, jestli odkazují k něčemu reálnému nebo nereálnému, není dnes už vůbec důležité. Důležité je, zda je lidé přijmou za vlastní. I ten Fügner je ale s Fügnerkou nějakým způsobem spjatý, kdysi tam stála tělocvična organizace YMCA, takže to posléze vztáhli k zakladateli Sokola. Stejně tak až někdy zbourají tamní terminál, tak se třeba budou lidé pořád scházet „pod hodinama“.

Na sraz „pod hodinama“ asi nikdo nezabloudí. Některé názvy jsem ale u vás v databázi viděl několikrát, třeba Kačák, Myší díra. Jak je to možné?
DV: To, že se v mapě objeví místo se stejným názvem na různých místech, může ukazovat na dvě věci. Buď skutečně existuje více takových míst, to je příklad třeba té Myší díry asi nejznámější je ta u křížového kostela, další pak tunýlek vedoucí k aréně. Anebo to může ukázat na to, že nejde jedno jméno vázat ke konkrétnímu bodu a každý ho vnímá trochu jinak. To budeme zkoumat ve třetí fázi našeho výzkumu, která bude zjišťovat prostorové vymezení názvů. Kde je vlastně Fügnerova ulice? Pro spoustu lidí je to jen samotný terminál, a vůbec ne ta ulice, která je tak oficiálně pojmenovaná. Na to se strašně těšíme. 
VL: Je to zajímavé i u plošných území, jako jsou Lidové sady nebo Zelené údolí. Nikdo neví, odkud kam sahají, není to jméno žádné čtvrti. To zatím nikdo nikdy nezkoumal, mnohdy nad tím lidé ani nepřemýšlejí.

V Hejnicích nabízejí k adopci staré německé hrobky. Zájem mají i osmnáctiletí

Liberecko

Třeba sídliště Broumovská neboli „Broumák“, vlastně také není název čtvrti.
VL: Ano, rozkládá se převážně na území části Liberec 6. Ale nikdo tomu Rochlice neřekne, protože když se řekne Rochlice, většina lidí to zúží pouze na sídliště kolem Dobiášovy ulice.

Jak velkou roli hrají třeba názvy restaurací?
VL: Příkladem je třeba nákupní centrum Horizont, které vzniklo za socialismu. Ačkoli ten název už prodejna nepoužívá, dodnes tam je stejnojmenná hospoda. Horizont je tak zafixován v jejím názvu. Jinde naopak názvy restaurací své názvy rozšiřují i na okolní lokalitu, třeba říkáme, že se sejdeme u Krakonoše, což může znamenat i to, že se sejdeme na konečné autobusu číslo 21.

Jsou místopisné názvy v Liberci něčím specifické, třeba vzhledem k německé minulosti?
VL: To jsem si myslel, ale obávám se, že pozůstatků německého města už je minimum. A když už jsou, tak jsou skryté v překladech a paradoxně spíše v oficiálních názvech, nikoli v těch lidových. Jmen typu Tajch máme v databázi zatím dost málo.

Předpokládáte, že bude něčím rozdílná Stráž nad Nisou, což je samostatná obec?
DV: Z mého pohledu jako geografa příliš ne, podle mě to tam dopadne jako v okrajových částech města. I proto jsme tam Stráž zahrnuli, protože tím, že leží celá uvnitř Liberce, ji nemá cenu ze sběru vynechat. Ty hranice existují jen na papíře, fyzicky ne a lidé je víceméně neřeší.