Bez jeho péče a pomoci by čeští biatlonisté nepodali na olympiádě tak skvělé výkony. Fyzioterapeut Roman Karpíšek s nimi minulý čtvrtek odletěl do dějiště olympijských her v Soči.

V rozhovoru povídal o vztazích v týmu, své pracovní náplni, obavách z teroristického útoku při zahájení, trénincích a bolístkách svých svěřenců.

O kolik sportovců se budete v Soči starat?

Jedu s výpravou deseti biatlonistů. Je to pět holek a pět kluků z celé republiky, ale základnu mají v Jablonci. Externě budu vypomáhat i dvanácti lyžařům, kteří ale mají svého terapeuta jako já mám biatlonisty.

Jak velký zdravotnický tým jste?

Se mnou do Soči odjela masérka Irena Česneková a lékař Vladimír Dobeš.

Těšíte se na zahájení a ukončení olympiády? Půjdete se podívat na ceremoniály? Stihnete je?

Chytneme je oba, ale domluvili jsme se, že na zahájení nepůjdeme. Kvůli strachu z toho, co se tam děje. Navíc vesnice lyžování je daleko od zahajovacího místa v horách. Biatlonisté hned druhý den po zahájení závodí, takže není vhodné, aby se ceremoniálu zúčastnili.

Vy osobně byste tam jít mohl, ne?

Ano, je nás víc, co bychom se mohli jít podívat, ale dohodli jsem se, že nepůjdeme. Máme obavy z teroristického útoku. Myslím si, že z pěti lidí třeba dva ze strachu nepůjdou. Stejně ti, co slavnostní zahájení zažili, nám řekli, že není úplně o co stát. Dlouho se tam čeká, všude svítí světla a člověk nevidí do hlediště ani jinam. Závodníci mrznou… Pro mě to byla věc, na kterou jsem se nejvíce těšil, ale mám vnitřní obavy.

Mají sportovci na olympiádě i nějaké volno, mohou se jít bavit, odreagovat? Nemám teď na mysli úplně alkohol a nějakou party, ale nějaká pauza je asi dobrá, ne?

U těchto sportů se hodně řeší rýma, aby se někde nakazili, takže ani ne. Spousta ze závodníků ani přes Vánoce nebyla doma, aby nepřišla do kontaktu s někým nemocným. Odreagují se třeba hraním her na play stationu.

Takže ani nemohou oslavit úspěchy?

Když někdo uspěje, tak je oslava zdravotního týmu a trenérů. Závodníci si to vynahradí až na konci Světového poháru. Po něm je velká akce pro všechny závodníky. Tam se pobaví, všechno oslaví a ještě je pak čekají dovolené s rodinami.

Jezdí na olympiádu za sportovci rodinní příslušníci?

Ano jezdí, ale není tam osobní setkání. Zamávají si, chvilku si pokecají, ale na večeři třeba nejdou. Je to uzavřený tým lidí ve své sportovní vesnici a baráku u sportoviště. Jíme tam, trénujeme, koukáme na televizi… Všechno.

Jaké jsou mezi sportovci vztahy?

V každém sportu je to jiné. Biatlonisté mají skvělou partu. Všichni si mezi sebou věří a je to perfektní parta. Proto to tak dobře funguje. Neprobíhají ani žádné hádky. Myslím, že je to dost výjimečné.

Na olympiádu jedete prvně, ale určitě jste již absolvoval obdobné závody. Jak probíhá váš den?

Ráno při snídani se pobavíme, jestli mají potíže, jestli se přes noc něco nezměnilo. Potom mají dopoledne trénink. Vždy se někdo najde, kdo něco potřebuje. Uděláme léčbu nebo vyšetření. Pak jsem s nimi na tréninku, kde to spíše sleduji, co a jak. Po obědě je pauza, zase proběhne vyšetření. Odpoledne od tří do večeře se dělají terapie, masáže. Kontroluje se, jestli cvičí tak, aby se nekřivili a aby se jim příliš nenamáhaly svaly.

Takže je časté, že mají sportovci pořád bolesti.

Sportovci jsou hodně rozmazlení. Své tělo dost vnímají a sledují, takže řeší každou bolest více než nesportovec.

Stává se často, že se zraní při tréninku?

Ano, stává. Většinou nepokračují v tréninku a pak se to během odpoledne nebo večera dá do kupy, do druhého dne. A nebo taky ne.

Jaká jsou nejčastější zranění v biatlonu? Asi žádné zlomeniny, ale spíš natažené svaly a tak dále?

U biatlonu jsou nejčastější zranění z přetížení. Je třeba něco uvolnit, zmobilizovat, namasírovat… A potom si říci, co se musí cvičit, aby to ráno bylo dobré. Když se to podaří, tak ráno může sportovec zase trénovat. Ještě se taky musím poradit s masérem.

Roman Karpíšek

Fyzioterapeut je nyní na olympiádě v Soči s týmem deseti českých biatlonistů, o které se po dobu závodů stará. V Liberci působí jako fyzioterapeut v tenisovém klubu, provozuje vlastní rehabilitační praxi v Jablonci nad Nisou a má i částečný úvazek v nemocnici.

Konzultují s vámi trenéři tréninky?

Nic nezakazuji, ale doporučuji. Někdy navrhnu třeba lehčí trénink, když vyjdou špatně testy. Navrhnu třeba místo klasického tréninku jen běh nebo posilovnu. Na přípravě kluků a holek biatlonistů se to řešilo hodně. Každý na tom byl jinak, tak se se mnou trenéři radili. Moji svěřenci se mi dost svěřují. Jsem de facto takový prostředníček. Nenápadně řeknu trenérovi, že má ubrat.

Jak dlouho na olympiádě pobudete?

Budeme tam 26 dní. Do Soči jsme přiletěli ve čtvrtek. Musí se zaklimatizovat. Ale už mají přes zimu hodně závodů ve výškách za sebou, tak týden bude stačit.

Scházíte se v Soči i s jinými českými sportovci?

Když bude u hokejistů nějaký zdravotní problém, který nepůjde dát do kupy, tak náš tým zdravotníků je určený pro olympioniky, takže se spojí třeba i se mnou a já jim pomůžu. Stejně tak opačně.

Pokud nám se u biatlonistů nepodaří dát něco dohromady, zdravotníci od nich se nám také budou snažit pomoci.

Máte naplánovaný nějaký hokejový zápas, který byste chtěl vidět?

Asi ani ne, protože budu mít spoustu práce.

Když něco nebudou chtít biatlonisté, tak se určitě najde někdo u lyžařů. Budu na tratích u tréninků i u závodů. Většinou bývám u startu a cíle.

Myslíte, že biatlonisté uspějí?

Ano, věřím v holky i kluky. Mají výbornou formu.