Ramadán trvá třicet dní a začíná modlitbou. K ní se do modlitebny na kolejích Technické univerzity sešla asi desítka studentů. Z Pakistánu, Uzbekistánu, Tunisu, Maroka, Egypta, Sudánu, Čečny…

„Přijďte se podívat, budeme rádi, když se seznámíte s naší kulturou, když nás lépe poznáte," zve k návštěvě improvizované mešity zdejší imám.

Nejsme jedinými hosty. Současní studenti pozvali k modlitbě i několik svých přátel. Pracují v restauracích, které si tu otevřeli nebo jako technologové v zahraničních firmách. Většinou jsou to absolventi strojní fakulty.

Někteří si přivedli i své malé děti. „Učí se poznávat tradice, stejně jako jsme to viděli my u svých dědů, u svých otců," vysvětluje imám. Člověk, který vede modlitbu musí znát a umět vykládat korán. Jeho funkce by se dala přirovnat k laickému kazateli v některých evangelických církvích. Stejně jako on je to vážená osoba, kterého si zvolila komunita, ale není vysvěcen.

I atmosféra připomíná spíš přátelské setkání v civilních evangelických sborech než sevřenou katolickou liturgii. „Nejsem žádný pan farář, jsem jen člověk, o kterém si ostatní myslí, že má nejméně hříchů," směje se osmatřicetiletý inženýr původem z Maroka.

MODLITBOU začal Ramadán i pro muslimy v Liberci.Ujišťuji se, zda opravdu nevadí, když se jako žena slavnostní modlitby zúčastním. Imám kroutí hlavou. „My ženám nezakazujeme vstup do mešity, žena má stejné právo modlit se stejně jako muž," napravuje mé zkreslené představy o muslimském světě.

„Pravda je, že v mešitách mají ženy i muži svůj oddělený prostor," dodává. Jediné, oč mě požádá, abych si vlasy překryla šátkem. Respektuji to.

Blíží se čas modlitby. V místnosti vyzdobené arabskými nápisy se shromažďují muži v košilích a džínách. Po příchodu se srdečně zdraví, objímají s přítomnými dětmi.  V rohu místnosti začne táhlým monotónním zvukem svolávat přítomné k modlitbě jeden z nich.

Následuje čtení textu v arabštině, který je součástí modlitby a který vysvětluje význam Ramadánu. Muži některé pasáže opakují. Obřad je velmi civilní a přesto pociťuji vážnost a obřadnost chvíle. Někdo klečí, jiní sedí a děti – trochu zlobí.

Ve vrcholné fázi modlitby všichni povstanou a opakují imámova slova. Pak následuje závěrečná modlitba v typickém pokleku, jaký známe z obrázků mešit. Na závěr se všichni přátelsky pozdraví, stejně jako to dělají v závěru bohoslužby křesťané. „Víra je jen jedna. Nezáleží, zda jste křesťan, Žid, muslim. A to co nás rozděluje, není víra, ale politika a obchod," vysvětluje vážně imám.

Základem je půst

Ramadán je pohyblivý měsíc a letos se posunul doprostřed léta. Je tím pádem nejtěžší za posledních 33 let. Základem je půst, který patří mezi pět pilířů koránu. Během dne, od východu slunce do jeho západu, se nesmí jíst ale ani pít. Ale musíte normálně pracovat, i když vlády v muslimských zemích zkracují většinou pracovní dobu o dvě hodiny, na osm místo deset. „Představa, že v Ramadánu muslim přes den spí a večer začne nezřízeně jíst a pít, je trochu zkreslená. Podstata je jinde.

Tím, že se nesmíte dotknout kapky vody, kousku chleba, si těch věcí najednou začnete velmi vážit. Uvědomíte si, co znamenají, vede vás to k pokoře a vděčnosti. Pokud byste si tyto věci nedokázali odepřít, nikdy byste to nepoznali," vysvětluje imám.

MODLITBOU začal Ramadán i pro muslimy v Liberci.„Důležité je, že v Ramadánu to pocítíme všichni stejně. Chudí i bohatí. Když člověk zbohatne a žije v dostatku, zapomene, jaké je to mít hlad. Ramadán mu to připomene a vede tím i k velké solidaritě bohatých s chudými. V Ramadánu je ta pomoc extrémní. I během slavnostního večera, kdy se schází celé velké rodiny se kromě jídla a pití hodně diskutuje o tom, kde je třeba pomoci.," popsal tento svátek  například Tunisan Charfeddine Channoufi, který žije v Liberci přes sedm let.

„Podstatou Ramadánu je výdrž. To slovo asi nejlépe charakterizuje jeho význam. První dny je to nesmírně těžké, ale když to člověk vydrží, posílí ho to. Naučíte se vydržet hlad, bídu, nemoc, ale třeba i napětí a nervozitu běžného dne. Poznáváte sám sebe. Zrajete k moudrosti a pokoře. Výdrž je pro život stejně důležitá jako voda a Ramadán je test výdrže," snaží se mi odkrýt podstatu zdejší imám.

„Tím, že je Ramadán dlouhý, že to není záležitost jednoho dne, může se stát, že ho porušíte, ale další dny máte znovu čas přemýšlet o sobě. Když držíte tento dlouhý půst od šestnácti do třiceti let, už toho o sobě poznáte hodně. Navíc je to měsíc, kdy na vás nemohou působit temné síly, ďábel, chcete-li. Nemáte tedy své slabosti na koho svádět. Vyčistíte si tělo i myšlenky. Je to jako se strojem, ten také potřebuje čas od času vyčistit a opravit co není v pořádku, aby zase správně fungoval," přirovnává mladý inženýr technickou metaforou.

Pro děti je svátkem

Těžký půst nemusí držet staří a nemocní lidé, těhotné či menstruující ženy a děti. Ty začínají s půstem pomalu od dvanáctého věku, naplno pak v 16, 17, kdy dospívají. Těší se na něj ale všichni, bez rozdílu. „Neznám muslima, který by se na Ramadán netěšil. Ženy, muži, a hlavně děti." vysvětluje imám.

„Scházejí se velké rodiny, v Čechách ji nemáme, a tak zveme přátele, sousedy. Tam, kde jsou velké komunity, třeba ve Francii nebo Velké Británii, zvou na hostinu často i bezdomovce. Těším se, že až naše děti vyrostou, budou už znát dobře češtinu, budou mít víc přátel a budou také pořádat velké oslavy pro všechny ostatní," říká mi po skončení modlitby v hloučku dětí otec malého Zieda.  Na stolech jsou jídla různých muslimských zemí, sousedé i kultury se tak lépe poznávají.

„Naše děti se nejvíc těší na kuskus s mlékem," říká tatínek malé okaté Aichy.