Na pultech knihkupectví v sekci regionální literatura se nedávno objevila jeho nová kniha Za okny jsou Sudety, o které říká: „Jedná se o autobiografické dílko blízké touze poznání.“ Ve čtvrtek 24. května od 18.00 proběhne v Krajské vědecké knihovně veřejné čtení
a při této příležitosti nám autor poskytl rozhovor pro Týdeník Liberecko.

Začal jste psát až v důchodovém věku. Proč tak pozdě? Dříve nebyl čas?
Začal jsem psát až tehdy, když jsem si uvědomil, že nestačí jen číst a přijímat cizí myšlenky. Tehdy jsem se vzepřel dosavadnímu klišé a ozval se – právě na stránkách Libereckého deníku.

Co vás vedlo k tomu, začít svěřovat své myšlenky papíru?
Nesmířil jsem se s jednostranným pohledem, s hodnocením naší minulosti. Co mi bylo dosud vzdálené, se najednou stalo aktuálním. To mi takříkajíc vtisklo pero mezi palec a ukazováček, začal jsem vzpomínat, a možná i trochu hodnotit

Můžete stručně představit svou novou knihu s názvem Za okny jsou Sudety? 
Knížka je právě onou Pandořinou skříňkou, která otevřena je plná obrázků kouzelného filmu světa, který má generace prožila v míru, bez válek, bez nablýskaných aut, bez cestování, bohatá tím, co se nám dnes vrací, když vzpomínáme a srovnáváme.

Spisovatel a sběratel Egon Wiener s jeho poslední knihou Za okny jsou Sudety.

O kolikátou knihu se jedná? A s jakým cílem jste ji psal?
Knížka v pořadí třináctá by měla udělat radost všem těm, kteří mají rádi život a nebudou v ní hledat, co v ní není. Měla by být jako ty předešlé pohlazením, chvílí, kdy se zastaví čas a vrátí běh událostí, byť jen na jedinou sekundu.

Celý rozhovor naleznete v aktuálním Týdeníku Liberecko.