Tolik kilometrů, co on ujede za rok na kole, většina lidí zdaleka neujede ani autem. Marcel Pátek z Děčína oslavil 60. narozeniny a za rok 2018 na svém starém favoritovi ujel 50 000 kilometrů. Každý den tak musel urazit průměrně kolem 140 kilometrů! S přehledem by objel zeměkouli po rovníku (40 076 km).

„Jsem žrout kilometrů. Baví mě jezdit na kole a zapisovat si statistiky,“ vysvětluje Marcel Pátek, kterého znají cyklisté po celých severních Čechách. „Říkají mi Forreste, podle filmu Forrest Gump, kde hlavní hrdina stále běhal. Já zas stále jezdím na kole,“ usmívá se muž menšího vzrůstu, který nepoužívá moderní techniku a nepotkáte ho oblečeného do módních cyklistických dresů.

Pravidelně si zapisujete, kolik kilometrů ujedete. Jak dlouho už to děláte?
Od roku 2006 jsem si to začal psát každý den do kalendáře. A pak postupně si to sepisuji do různých statistik, jako ujeté kilometry za týden, měsíc, rok.

Ollie Roučková čeká premiéra na Rallye Dakar v kategorii SidexSide.
Ze čtyřkolky do auta. Ollie Roučkovou čeká na Rallye Dakar další premiéra

Vaše roční porce ujetých kilometrů jsou úplně z jiného světa. Prozraďte nám je.
Na roční rekord musíte myslet už od ledna a tím si na sebe vyvíjíte tlak. Na Silvestra v roce 2014 jsem dojížděl ve sněhu posledních 40 kilometrů, abych zaokrouhlil svůj roční počin na 48 000 kilometrů. Což je průměr 4 000 km měsíčně. Tehdy jsem si myslel, že to je moje hranice.

Jenže nebyla.
Nebyla, protože následující rok 2015 byl suchý a bylo skvělé počasí na kolo. Najednou jsem dával velké porce a vypadalo to na roční rekord 50 tisíc. To se mi podařilo už na Mikuláše. Tak jsem ještě dřel, protože jsem věděl, že tak daleko se už nikdy nedostanu. Nakonec jsem dal 52 800 km, což krásně vyšlo – bylo to nakonec o 10 procent víc, než rok před tím. Mám rád, když mi čísla krásně lícují.

Jak to bylo v roce 2018?

V uplynulém roce jsem dal šňůru květen až září, kdy jsem každý měsíc najel minimálně 5 000 kilometrů, což znamená 170 kilometrů denně. A já jsem takový, že dokud to jde, tak se to snažím nahnat. Protože může přijít nemoc nebo špatné počasí. Nakonec jsem dal dvě kulatá čísla – je mi 60 let a dal jsem 50 000 km. Ideální by byly dvě padesátky, nebo dvě šedesátky, ale to nevyšlo.

První setkání s malou Emičkou, poté, co k ní Tereza přijela s kamarádkou na kole. Foto: archiv T. Šrytrové
Ztracení andělé pomohli získat peníze pro nemocnou dívku

Co ale pak kromě kola a spánku ještě můžete stihnout?
Můj život se skládá ze tří věcí a vše to jsou velcí časožrouti. Kolo, práce kolem baráku a každý den přečtu celé noviny…

Celý rozhovor najdete v prvním vydání roku 2019 Týdeníku Liberecko, který najdete ve středu 2. ledna vložený do Libereckého deníku.