V Máslovicích u Prahy a v irském Corku mají muzeum másla. V Polsku a Portugalsku zase muzeum chleba. Ale Bílý Kostel na Liberecku je pravděpodobně jediné místo na světě, kde najdete obojí. A na rozdíl od patrně známějšího máslovického muzea jsou všechny zdejší exponáty plně funkční.

Přestože jej jeho majitel Vlastimil Hyška skromně nazývá minimuzeum a prostory tomu i napovídají, nechal se onehdy jeden z návštěvníků slyšet: „Pane Hyška, teď jsem byl v Zemědělském muzeu v Praze, ale řeknu vám, tady u vás je toho k vidění daleko víc!“

A skutečně. Krásně upravenou zahradou, kde se rýsuje budoucí arboretum, přicházíme ke zrekonstruovanému selskému domu, v němž se Vlastimil Hyška narodil a jak s nadsázkou říká, doufá, že tu i umře. Dnes tu žije se svou ženou, která se kromě zahrady stará také o dětské návštěvníky, jichž se ujímá coby průvodkyně. Na bílé omítce nás vítá červená cedule: Máslová ulice. U vchodových dveří pak zdejší unikát – největší funkční máselnice na světě zapsaná dokonce v České knize rekordů.

Vejde se do ní 390 litrů smetany a teoreticky se z ní utluče neskutečných 60 kilogramů čerstvého lahodného másla. „Zkoušeli jsme ji zatím naplnit do třetiny. Pokud bychom si troufli na plný obsah, museli bychom kolem postavit lešení,“ vysvětluje pan Hyška a my si s úctou prohlížíme unikát měřící bezmála tři metry, přesně 291 centimetr, vyrobil ji místní truhlář Jiří Kirchof.

„Vždycky po tenise, když si dáme s chlapy pivo, tak si říkáme, že to stejně jednou uděláme. Ve čtyřech bychom to zvládli. Spíš kde vzít smetanu, vždyť obsah by přišel na šest tisíc…,“ říká majitel a vede nás dovnitř expozice.

Mít máslo na hlavě

Sbírka čítá zhruba 150 exponátů, vztahujících se k výrobě másla. Největší měrou jsou tu proto zastoupeny odstředivky a máselnice neboli tlučky másla. Pan Hyška nám představuje mechanickou kovovou odstředivku z roku 1930. Vypadá jako velký mlýnek s dvěma otvory a plechovou mísou nahoře.

„Selka vlila vrchem čerstvě nadojené, ještě teplé mléko a pak začala otáčet. Musela mít „ty správné obrátky“, zhruba šedesátkrát za minutu. Pokud točila pomaleji, zazvonil zvoneček,“ upozorňuje pan Hyška na vychytávky šikovných řemeslníků. Mimochodem odstředivka na mléko je švédský vynález. „Měli jsme kdysi doma taky takovou a já jako kluk musel pěkně otáčet. Později ji tatínek předělal na elektrický pohon s řemenem,“ vzpomíná pan Hyška a ukazuje další cestu másla. „Smetana se vlila do máselnice a pak se tloukla, dokud nebylo máslo tuhé. Ukazuje máselnice dřevěné, ale i skleněné, malé i veliké. Mezi ně patří i dva rodinné klenoty. Máselnice v podobě dřevěné kolébky, kterou vyráběl otec pana Hyšky, jeho jmenovec Vlastimil v roce 1929. Hned vedle stojí máselnice houpačka, pro změnu z dědečkovy dílny. Ani jeden ji nevyráběl v rámci své profese. Ale Hyškové si zkrátka uměli poradit se vším. Místnost zdobí též odměrky, máselničky a také nejrůzněji vyzdobené formy na máslo. „Ty ozdoby nebyly samoúčelné. Když lidé nakupovali máslo na trhu, poznali podle ornamentu, z kterého je statku. A víte, proč se říká: Mít máslo na hlavě? Tohle rčení pochází ze středověké Francie. Údajně, když selka prodávala na trhu nepoctivé, šizené máslo, musela za trest stát v poledne na pranýři a hrouda másla jí stékala z hlavy,“ přidává perličku majitel .

Držte klapačku

„Víte, co je tohle?“ ptá se u dalšího exponátu. Jsou to dvě spojená prkénka na konci s kulatým otvorem, kam by se vešel tak akorát syreček… A jsme doma. Skutečně jde o formu na olomoucké tvarůžky, které se ve skutečnosti vyrábějí v Loštěnicích a Ivančicích na Moravě. „Do otvoru se dal kus tvarohu, dřívka sklapla a forma vytvarovala dodnes známou pochoutku. „Za směnu se muselo vyrobit šest tisíc kousků! A když mistr přišel do dílny, kde se klapalo a chtěl něco říct, zvolal známé: Držte klapačku!“

Další hádanka, která následuje vzápětí, se týká dřevěného soudku s kličkou. Takové maličké štěně…

Ve skutečnosti jde o ruční zmrzlinový strojek z roku 1920. Pan Hyška objevil ve starých kuchařkách původní recepturu a dodnes při nejrůznějších národopisných akcích, třeba v turnovských Dolánkách nebo na Hrádeckých slavnostech, předvádí její výrobu. Je dokonce držitelem rekordu v nejrychlejší výrobě. Přesněji byl. Před dvěma lety překonaly tento rekord jeho vnučky.

Upoutala mě i tlučka s tenoučkým otvorem, kudy se tajně dal protáhnout píst. „To jsou válečné máselnice. Za války se doma tlouct máslo nesmělo a nádoby měly plombu, ale znáte českého sedláka…

Poslední sekci tvoří skleněné lahve na mléko a jogurty. „Tahle je z radlické mlékárny. Tam jako první na světě vymysleli jogurt s džemem. Z jednoduchého důvodu, aby se jogurt pod ním nekazil,“ vysvětluje průvodce. „V této souvislosti rád lidem připomínám, že liberecké mlékárny zase jako první na světě objevily pomazánkové máslo,“ promlouvá z něj patriot.

Už za Marie Terezie

Pomalu se vydáváme k venkovní chlebové expozici. V rohu zahrady stojí funkční pec. Roztápí se v ní tři hodiny, ale stojí to zato. Když se pícka dočista vymete, sází se do ní nejen pecny výtečného chleba, ale postupně i dalamánky, buchty a na závěr – kus masa. Žhnout vydrží do večera. Prohlížíme si pekařské lopaty i kopist, kterým se chleba v díži zadělával. „Je to neuvěřitelná dřina. Z pekařů doslova stříkal pot, proto museli nosit bavlněné šátky nebo čepice. Když někdo přijde, že chce upéct chleba, říkám ano, ale zadělejte si ho. Vždycky si při té práci vzpomenu na děti, co vyhazují svačiny do koše a říkám si, jen kdybyste si jednou zkusily zadělat těsto a utlouct máslo…

Děti jsou vlastně hlavním důvodem, proč se pan Hyška se svou paní do budování muzea před osmi lety pustil. Dnes sem jezdí hlavně v červnu školní výpravy. „Je to moje radost i koníček. Původně jsem chtěl práci předků připomenout vnučkám, no a vidíte dnes…,“ říká bývalý zootechnik, dnes na penzi.

To už se od chlebové pece, která je replikou obecních, kde si v minulosti nemajetní venkované mohli jednou v týdnu upéct chleba, vydáváme kolem zvoničky k poslední části muzea. „To je vynález Marie Terezie. Vydala příkaz, že v každé vesnici musí varovat v případě požáru.“ O kus dál zkoumáme sbírku ruchadel. Jedno je jen o šest let mladší než to známé z hodin dějepisu od bratranců Veverkových. Připomíná, že než se chleba upekl, bylo třeba nejprve zasít…

V minimuzeu másla a chleba v Bílém Kostele se čas zastavil jen zdánlivě. Majitelé neustále vymýšlejí, čím expozici vylepšit, čím upoutat, až si je zase třeba pozvou na dožínkovou slavnost či jinou parádu, aby připomněli to, čím a jak naši pradědečkové a prababičky žili.

Jsou lidé, kteří si přes všechny vymoženosti moderní doby neustále na něco stěžují a každý den jim připadá jak zbytečná zátěž. Jiní ale životu dokážou dát smysl v každém věku. Nikdo jim nemusí říkat a už vůbec ne za to platit. A jsou stejně vzácní jako krajíc čerstvě upečeného chleba s doma utlučeným voňavým máslem.

Na prohlídku Minimuzea másla a chleba u Hyšků se můžete vydat kdykoliv. Otevřeno tu mají stále. Je ale dobré se předem objednat. Telefonicky na číslech: 485143440 nebo: 603149444.