Deník se proto s Karlem Mužákem poohlédl za jeho dlouholetým působením u libereckých kin a za důvody jejich úpadku.

„Tehdy, v roce 1987, byla v Liberci kina Lípa, Varšava, Moskva, Máj, Dlouhý Most, Vratislavice nad Nisou, letní kino a v Moskvě bylo ještě takzvané malé kino pro 70 lidí,“ vzpomíná Karel Mužák.

„Kino Moskva v době mého nástupu kvůli technickým problémům nefungovalo a já, jako ředitel Správy městských kin, jsem dostal za úkol jej po deseti letech zrestaurovat. To se stalo a po zprovoznění se Moskva přejmenovala na Adrii. Po roce fungování, už po devětaosmdesátém roce, se ale objekt prodal soukromníkům a ti si v něm kino nepřáli,“ líčí Karel Mužák postupný úbytek libereckých kamenných kin.

Už v té době mělo letní kino problémy s přílišnou hlučností. „Hluk z kina šel údajně až na Králův Háj. Situace se ještě zhoršila, když se začaly stavět domy nad Textilanou. Noční norma povoluje hluk maximálně 50 decibelů, přičemž kino potřebovalo alespoň 76 decibelů. Proto jsme jej museli zlikvidovat,“ vzpomíná Karel Mužák.

V roce 1994 přišlo město Liberec jako jedno z prvních v republice se záměrem městská kina zprivatizovat. „Bylo vyhlášeno výběrové řízení, které mělo dva účastníky, a já vyhrál,“ líčí Karel Mužák.

V té době už si na základě návštěvnosti spočítal, že Liberci by měla stačit dvě kina. Ještě na konci osmdesátých let byla totiž pod Ještědem průměrná roční návštěvnost kolem 340 tisíc diváků, zatímco v roce 1994 už se pohybovala pouze kolem 95 tisíc diváků.

V roce 1994, kdy došlo k privatizaci městských kin, už nefungovalo kino na Dlouhém Mostě, který již nespadal pod Liberec a kino tu bylo zrušeno, a mimo provoz už bylo i kino ve Vratislavicích. Zůstal Máj, který převzalo učňovské středisko, a Lípa a Varšava, které se jako dvě vlajkové lodi zachovaly dodnes.

„Návštěvnost oněch 95 tisíc diváků ročně, kterou měla liberecká kina v době privatizace, vydržela v mírných výkyvech až do roku 2004, kdy došlo k absolutnímu krachu. V tržbách i návštěvnosti přišel znenadání pokles o 30 procent. Loni a předloni se to zlepšilo, ale letošní rok bude zřejmě ještě horší než téměř likvidační rok 2004,“ říká Karel Mužák.

Právě výrazná ztrátovost za několik posledních let je důvodem, proč jako provozovatel libereckých kin na konci letošního roku končí a proč spolu s ním definitivně končí i provoz kina Varšava.

Celých jedenáct let provozoval Karel Mužák obě liberecká kina bez dotací. Pak ale nastaly krušné časy. Jednak postupným odlivem diváků a hlavně zákazem vysílání reklamy na cigarety, ze které měl provozovatel příjem 450 tisíc korun ročně. „Dnes nemám z reklamy ani korunu,“ poznamenal Karel Mužák s tím, že už loni magistrát dotoval kina půl milionem korun, letos už celým milionem a stále je to málo.

Sám nyní na konci své kariéry tvrdí, že život u kin nebyl až na starosti s penězi vůbec špatný. „V předstihu jsme viděli na předváděčkách mnoho filmů, za kterými jsme jezdili po celé republice a často s tím byly spojené i zábavné programy,“ konstatoval Karel Mužák.

„Nedávno se mě kdosi ptal, co mi říká film. A já na to musel odpovědět, že film mi pomalu nic neříká. Já musím honit peníze,“ uzavřel Karel Mužák s tím, že práce u kin je jako živnost jen a jen ztrátová a že do penze jde zadlužený.

Zatímco kino Varšava na konci roku divákům definitivně uzavře dveře, Lípa by měla fungovat dál, už s jiným provozovatelem. Otázkou je, nakolik bude jediné liberecké kamenné kino nadále schopné konkurovat multikinu, které už za první týdny provozu podle slov Karla Mužáka Lípu a Varšavu doslova válcuje.