„Návštěvníci se mimo jiné mohou těšit na zajímavého hosta, totiž logistika Lékařů bez hranic Zdeňka Müllera, který nám přes videohovor představí svou práci na zahraničních misích,“ láká koordinátor Pavel Petr.

Angažujete se v projektu Missing Maps. Čemu se věnujete? 
Projekt Missing Maps je celosvětová iniciativa, kterou v Česku koordinuje kancelář Lékařů bez hranic. Kolem ní je řada externích dobrovolníků a já jsem jeden z nich. Konkrétně se zabývám koordinací mapovacích večerů - mapathonů v Praze, kolem kterých funguje široká a přátelská komunita. Na mapathonech také často zaučuji nově příchozí zájemce do úplných základů. A když je příležitost, rád si takovou akci zorganizuji třeba i ve svém rodném městě.

Co konkrétně vy osobně zařizujete?
Řeším třeba přípravu domluvených prostor nebo to, aby ostatní dobrovolníci zapojení do přípravy akce měli přiřazené úkoly podle toho, co jim jde a baví je. Úzce při tom komunikuji s Janem Böhmem, pracovníkem Lékařů bez hranic, který má Missing Maps na starosti. Já se v profesním životě věnuji 3D skenování staveb, což má do map také určitý přesah.

Co je to mapathon? A proč je vůbec potřeba?
Rád tomu občas přezdívám mapovací párty, ačkoliv to jsou akce celkem klidné. Dobrovolníci, kterých může být i několik desítek, se setkají na předem určeném místě - kanceláři, kavárně, univerzitní posluchárně, apod. Společně pak za pomoci leteckých a satelitních snímků mapují vytyčené území.

Proč kreslíte mapy, když je celý svět údajně dávno zmapován?
Jednoduše není všude zmapován stejně podrobně. Většinu nejznámějších map vytvářejí komerční společnosti, kterým se v některých oblastech zkrátka nevyplatí příliš snažit. Výsledkem je krajina, tvářící se na mapě jako holá pustina, ve skutečnosti však často obydlená tisíci lidí. Dojde-li na takovém místě k přírodní katastrofě, nebo se zde rozšíří nakažlivá nemoc, humanitární organizace mají bez map mnohem náročnější práci. Vytváříme proto mapy, aby se rychleji dostala pomoc k lidem, kteří ji právě potřebují.

U jakých lokalit chybí mapy nejvíce? A naopak, která je nejlépe zmapovaná?
V Missing Maps se nejčastěji mapují oblasti v Jižním Súdánu, Demokratické republice Kongo nebo Nigérii. Obecně nejméně zmapované bývají paradoxně právě oblasti nejnáchylnější k nejrůznějším humanitárním krizím, což může výrazně snižovat efektivitu jejich řešení. Naproti tomu například evropské metropole bývají zmapovány detailně, díky zmíněné komerční motivaci.

Co všechno se do mapy zanáší?
To je různé. V reakci na přírodní katastrofy se mapuje třeba poškozená infrastruktura, pro plánování kampaní proti epidemickým nemocem jsou důležitější budovy a obydlené oblasti, aby se dalo odhadnout, kde v krajině žije nejvíce lidí, a podle toho zakročit. U každé požadované oblasti je danou organizací specifikováno, jaká data jsou potřeba a proč.

Kdo tedy rozhodne o tom, že právě teď se zmapuje tato oblast?
O vytvoření mapy vždy žádá tým humanitární organizace, který v oblasti pracuje a je v kontaktu s místními obyvateli. Na mapathonech se tak nikdy nedělá práce „do šuplíku“, vždy reagujeme na akutní poptávku. Humanitární týmy před tím, než mobilizují dobrovolníky Missing Maps, zvažují, co přesně je potřeba na místě zmapovat a také rozhodují, jestli mapování nemůže místním obyvatelům ublížit.

Kde jsou potom mapy přístupné?
Všechny úpravy se propisují do celosvětové OpenStreetMap, což je taková Wikipedie mezi mapami. Jinými slovy, každý může upravovat její obsah. A tím nejsou jen oblasti ohrožené krizemi, ale třeba i vaše ulice nebo oblíbená cyklostezka. A ty úpravy, které uděláme v rámci Missing Maps, slouží především zadávajícím humanitárním organizacím, které pomocí nich plánují například rozmístění svých zdravotnických zařízení, nebo provádějí další plánování a analýzy v geografických informačních systémech.

Máte s projektem hodně práce? Dá se zapojit i z domova?
Pavel Petr se ve svém volném čase věnuje projektu Missing Maps, konkrétně se zabývá koordinací mapovacích večerů.Příprava mapathonů má tu výhodu, že téměř veškerá komunikace v mém případě probíhá online, můžu se jí tedy věnovat kdykoliv, kdy mám čas a kdekoliv, kde mám mobilní signál. Podobně je to ostatně se samotným mapováním pro projekt Missing Maps - není potřeba být fyzicky přítomen na mapathonu, stačí se s notebookem připojit na web tasks.hotosm.org, a člověk může mapovat odkudkoliv. Výrazně se dá přispět i na chytrém telefonu, a to díky aplikaci MapSwipe, která funguje i offline.

Jak pak ta samotná tvorba map probíhá?
Má to více úrovní. Nejdříve je potřeba určit a schválit oblast k mapování, což dělají organizace zapojené do projektu Missing Maps. Kromě Lékařů bez hranic jsou to i různé kanceláře Červeného kříže a také mnoho drobnějších aktérů podle lokálních potřeb. Pak může nastoupit fáze, o které se tu bavíme především, tedy mapování na dálku. Data od internetových dobrovolníků pak projdou kontrolou a následně je přímo v terénu spolupracovníci humanitárních organizací doplňují o místní názvy, využití budov a další prvky nezřetelné ze satelitních snímků, jako třeba studny.

Je náročné takové mapy vytvářet?
Samotná tvorba prvků v mapě je jednoduchá. Objekty jako domy nebo cesty stačí zaznačit klikáním a kategorizováním přímo v internetovém prohlížeči. Je u toho zároveň zajímavé pozorovat, v jakém prostředí vzdálené kultury žijí.

Jak se mohu stát dobrovolníkem? Co musím splňovat? Potřebuji speciální dovednosti jako pokročilejší jazykovou či technologickou vybavenost?
Pokud se chcete stát dobrovolníkem Missing Maps a zapojit se do zmíněné tvorby map, bude nejjednodušší přijít na mapathon, kde vás všechno potřebné naučíme. Není to žádná pokročilá kartografie, stačí počítač, který Vám na akci v Liberci můžeme i zapůjčit. Hodí se angličtina, i když velká část nástrojů je už přeložená do češtiny a na dalších překladech se pracuje. Pokud se chcete zapojit do práce Lékařů bez hranic, třeba vyjet na misi, doporučuji kontaktovat přímo českou kancelář přes web lekari-bez-hranic.cz.

V Liberci proběhne mapathon už podruhé. Na co se mohou návštěvníci těšit?

Kromě zaškolení do mapování pro humanitární organizace se mohou účastníci těšit na zajímavého hosta, totiž logistika Lékařů bez hranic Zdeňka Müllera, který nám, ač fyzicky nepřítomen, představí svou práci na zahraničních misích. Připojí se k nám přes videohovor. Občerstvit se u toho budeme moci maté Ultichá a domácími veganskými muffiny. Těšíme se ve středu 16.5. od 18:00 v budově G na Technické univerzitě! Akce je zdarma, jen budeme rádi, když se dopředu zaregistrujete. Odkaz naleznete na webu missingmaps.org.

Jaké byly ohlasy na to první liberecké setkání?
Mapování účastníky bavilo a vím, že se někteří chystají znovu přijít. Dobrý pocit mám také z toho, že se téma uchytilo na univerzitě, že je tu zájem o další spolupráci. V ostatních městech kromě zmíněné Prahy jsou aktivní komunity v Brně a Olomouci a další přibývají. Celkově jsme v Česku a na Slovensku měli už na padesát mapathonů ve dvanácti městech.

Pořádají se mapathony i ve světě?
Ano, je to globální projekt. Ve stejný večer jako u nás v Liberci se bude například mapovat v holandském Utrechtu. Celosvětově je do projektu zapojeno bezmála 60 tisíc lidí a celkový počet zmapovaných budov nedávno překročil 30 milionů.

Dostává se obecně to téma Missing Maps do podvědomí? Jakými způsoby se snažíte šířit informace o tomto tématu?
Dobrovolníci z Česka a Slovenska mají v Missing Maps velmi dobré jméno, místní komunita patří k nejaktivnějším na světě. Ve skupině Missing Maps Česko & Slovensko na Facebooku, kde se navzájem koordinujeme, jsou už stovky členů. Společně jsme v posledních dvou letech několikrát významně přispěli v urgentních případech. Veřejnost i média mají o mapování velký zájem a doufám, že se mapathony uchytí také v Liberci.

Byl jste na nějaké misi? Pracujete v terénu nebo z kanceláře?
První mapathon v Liberci se uskutečnil v loňském roce v rámci Dny GIS Liberec 2017.Jako dobrovolník pracuji s Lékaři bez hranic jen na projektu Missing Maps. Na misi jsem nebyl, to ani není součástí mého zapojení. Do budoucna to ale nevylučuji. Osobní zkušenosti s dobrovolnictvím v zahraničí mám jen z cest do uprchlických táborů na Balkáně, které jsme v minulosti podnikli soukromě s přáteli. Z Česka tam jezdilo hodně lidí také třeba se spolkem Pomáháme lidem na útěku. To ale nebyla aktivita Lékařů bez hranic.

Měl jste vždy blízko k humanitární činnosti?
Různým typům dobrovolnických aktivit se věnuji poměrně dlouho. Začalo to promítáním dokumentárních filmů z projektu Promítej i ty ještě ve staré hospůdce Vokno, a pokračovalo pořádáním drobných přednášek a benefičních koncertů, které jsem mohl realizovat především v klubu Azyl. Zapojil jsem se pak například do pravidelného rozdávání teplého jídla potřebným s iniciativou Food Not Bombs.

Proč zrovna spolupráce s TUL?
Od střední školy jsem v kontaktu s panem Jiřím Šmídou z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické, předním místním geoinformatikem a kapacitou ohledně map, člověkem s hlavou otevřenou novým nápadům. Když jsem poprvé uvažoval o uspořádání mapathonu na “rodné hroudě”, byl prvním, koho jsem oslovil. A ačkoliv místní geoinformatici na Katedře aplikované matematiky nemají času nazbyt, spolupráce s nimi je příjemná a precizní.

Jste Liberečák? Popř. jaký máte vztah k Liberci. Myslíte si, že Liberečané poslední dobou žijí podobnými akcemi?
V Liberci jsem se narodil a mám ho rád, i když si myslím, že by tu řada věcí mohla fungovat jinak a lépe. To město má spoustu nevyužitého potenciálu! Zároveň tu ale mezi lidmi cítím jistou chuť za věci vzít a udělat je po svém. Kino v ulicích, komunitní zahrada, festivaly jako Ještědská odysea, bezpeněžní Nazdar bazary, mnohé benefiční akce například pro Šanci zvířatům nebo Obraz - Obránce zvířat. To mi ukazuje, že místní nad svým městem nelámou hůl. Moc rád také vidím ožívat místa, která dříve ležela ladem, jako krásné kino Varšava, nebo vratislavická Zauhlovačka. Sám jsem zvědavý, jak se zde mapovací večery s přesahem uchytí, zda o ně lidé budou mít zájem častěji. Předchozí příklady mi ale dávají naději, že ano.