Trhat rekordy v aukčních síních sice nebudou, ale přesto obohatí něčí sbírku umění. Obrazy a starožitnosti, které Liberečané přinesli do dražby aukční síně Dorotheum, patří v republice k nejzajímavějším.K mimořádně dobrým úlovkům se řadí ženský akt malíře Josefa Mathausera z roku 1875, který přinesli starší manželé z Králova Háje. Mathauser patří k respektovaným autorům obrazů s náboženskou a historickou tematikou, proto mají manželé šanci, že se vydraží za 120 tisíc. Vyvolávací cena bude 80 tisíc, expert výtvarného umění Dorothea Jan Nízký však odhaduje, že se klidně může vyšplhat na dvojnásobek.

„Záležet bude na tom, kolik zájemců o obraz se při dražbě sejde. Když se třeba dva sběratelé vyhecují, může cena vyletět nahoru," upozorňuje Nízký.

Emil Filla

Přesně tak se to stalo třeba při dražbě obrazu Emila Filly, který byl shodou náhod také objeven na Liberecku před dvěma lety. Jeho majitel si nakonec odnesl 1,5 milionu korun, neboť Filla patří momentálně k nejžádanějším autorům a o dražbu obrazu byl obrovský zájem.

Šanci odnést si pěkně kulatou sumičku má i muž, který přinesl plakát Alfonse Muchy. Těch se již příliš nedochovalo, proto se bude dražit za 100 tisíc korun. „Celkem jsme si z Liberce odvezli předměty asi za 300 tisíc. Jde hlavně o obrazy, sklo a šperky," upřesnil Jan Nízký.

Mnohem častěji než skutečné mistry však lidé nosí obrazy pochybné kvality, o nichž jsou skálopevně přesvědčeni, že na nich zbohatnou. Ty musí Dorotheum odmítat. Někdy jde o naprosto bezcenné kýče, jejichž jedinou hodnotou je ta historická, jindy zase o obrazy autorů, kteří momentálně nejsou v kurzu.

Obraz po babičce

„Trh s uměním je nevyzpytatelný. Lidé to někdy nechápou, myslí si, že obraz po babičce je starý, a proto je cenný. Jeden pán nám tu třeba donesl obraz od Jaroslava Pukla, jehož hodnotu odhaduji na 10 tisíc korun, ale on měl o obrazu naprosto odlišné představy," svěřil se Nízký.

Podobně na tom byl pán, který přinesl starý portrét jakési dámy od neznámého autora. Musel si vyslechnout tvrdou skutečnost, že jediná hodnota, kterou malba má, je ta, jakou znamená pro něj. Na trhu ovšem nulová. „Bohužel i v 18. století se malovaly příšerné kýče," dodává znalec umění.