Nejen, že vám tenhle znalec umění, dějin a gastronomie ukáže vše, co by měl člověk při první návštěvě tohoto nádherného města na Seině uvidět, ale navíc vám jeho historii předestře jako napínavou detektivku plnou lechtivých historek.

Dozvíte se třeba, že francouzští králové nebyli jen rozmařilí milenci, ale i výborní a prozíraví hospodáři, v gastronomickém cestopise vysvětlí čím francouzský jídelníček obohatili Vikingové. Kdo byl doopravdy muž se železnou maskou, a že se spisovatel Ernest Hemingway živil se svou manželkou holuby, které lovil v Luxemburgské zahradě.

Procházkou v této nádherné městské zahradě a galerii pod širým nebem se skleničkou pastisu doporučuji návštěvu Paříže začít. Ale skutečné přivítání s městem, jemuž právě E. Hemingway věnoval svou nádhernou autobiografii Pohyblivý svátek, vás čeká až na vrcholu Eiffelovy věže.

Stará dáma

Takhle láskyplně přezdívají Pařížané věži, která se vypíná nad Martovými poli do výšky 300 metrů. Se zkušeným průvodcem Honzou Fléglem, kterého nám mimochodem dodala novoborská cestovka se dozvíte, že nejlepší je vydat se k ní brzy ráno.

Otevírá se v deset hodin a už před devátou se před ní tvoří fronty, které se však před desátou dají rychle do pohybu. Přes den je to mnohem složitější, a navíc máte dojem, že jste se omylem ocitli v Japonsku. Můžete vystoupat pěšky do druhého podlaží, vstup je 5 euro pro dospělého a 3,5 eura pro studenty, a zbytek cesty vyjet výtahem nebo se rozjet k vrcholu rovnou. Za necelých 14 euro.

Eiffelova věž je však jedna z mála památek, na níž i studenti platí vstup. Francouzi jsou prozíraví a vědí, že lásku k umění mladí lidé nezískají mentorováním ve školních lavicích, a tak třeba do Louvre, Versailles a dalších skvostů máte do 26 let vstup zcela zdarma. Ať jste student nebo ne, prokázat se stačí pasem či občankou, žádnou speciální studentskou kartu nepotřebujete!

To, že Eiffelova věž vznikla díky Světové výstavě v roce 1889 se všeobecně ví. Od našeho průvodce Honzy se ale navíc dozvídáme i pikantnosti, které smělý futuristický projekt inženýra Eiffela provázely. „Samozřejmě se našli lidé, kterým vadilo, že by Eiffelova věž měla „hyzdit“ jejich krásnou Paříž. V čele petice stál mimo jiné i spisovatel Guy de Maupassant,“ přiblížil nám historii, v níž hledáme paralelu s knihovnou Kaplického v Praze. Pařížané však svůj symbol, který je proslavil mají…

Dozvídáme se také, že inženýr Gustav Eiffel je také autorem kovové konstrukce Sochy svobody, kterou Francie věnovala Americe u příležitosti výročí Dne nezávislosti. Mimochodem, zmenšená kopie slavné sochy se vztyčenou pochodní, symbol Ameriky naleznete i poblíž Seiny a je to naopak poděkování Američanů Francii. Pěkný příběh.

Ve stejné době a za stejným účelem, tedy u příležitosti Světové výstavy vzniklo také pařížské metro. Přesto je po Londýně, Budapešti a Istanbulu až čtvrté nejstarší na světě.

Cherchez la femme

Neboli za vším hledej ženu. Známé francouzské přísloví nám náš liberecký průvodce připomíná nejen při prohlídce Fontainebleau, loveckého ho zámku a tradičního sídla královských manželek i milenek, ale také při návštěvě Vojenské školy. Byla to právě slavná Madame de Pompadoure, která vnukla svému Ludvíkovi myšlenku, že francouzská armáda je spolek neuspořádaných halamů a že by jim prospělo trochu vzdělání. Příležitost v ní, kromě jiných mladíků, dostal i Korsičan Napoleon Bonaparte…

A tak se mezi cestou na zámky Fontainebleau (zdejší lesy a jejich kamenné útvary jsou vyhledávaným cílem českých horolezců) dozvídáme od Honzy řadu dalších úžasných historek. Jsou důkazem toho, že podstatnou část francouzské historie psaly krásné a svůdné ženy, které byly králům nejen milenkami, ale i velkými inspirátorkami a v mnohém velmi pozitivně prospěly životu Francouzů.

Parky a obrazárny

Při procházkami nesčetnými pařížskými parky a zahradami, které jsou nejen místem odpočinku, ale i galeriemi pod širým nebem si pomyslíme, že pařížské urbanisty by jistě ani ve snu nenapadlo říct: „Park ve středu města? Nesmysl, v okolí je přírody dost!“ Pařížané by je zřejmě za takový názor poslali nejen do Bouloňského lesíka… A právě ten slouží Pařížanům, jako výletní místo v centru města. Jde o obrovskou rekreační zónu se slavným tenisovým kurtem, nesčetnými in–linovými dráhami, a dokonce fotbalovým hřištěm… Ve středověku byl při výstavbě zcela vymýcen, ale prozíravý panovník jej nechal znovu zalesnit, neboť věděl, že město potřebuje své plíce. A vůbec mu nevadilo, že ozonovou dírou se budou bavit generace jeho nástupců až za mnoho a mnoho let. U typických zelených židliček, které si Pařížané volně přemisťují podle nálady a rozpoložení po parcích, si zase trochu škodolibě říkáme, kolik by se jich přes noc ocitlo na balkonech českých paneláků…

Čínská pyramida

Samostatnou kapitolou návštěvy Paříže jsou především slavné obrazárny Louvre a Muzeum d´Orsay. Není tomu z pohledu historie zase tak dávno, co se na veřejnosti vzedmula polemika kvůli výstavbě skleněné pyramidy na nádvoří tohoto bývalého sídla francouzských králů.

Nezvyklá stavba je výsledkem snah, vyřešit v této nejnavštěvovanější obrazárně světa zázemí pro obrovský dav návštěvníků. Zatímco všechny ostatní návrhy zůstávaly na povrchu, projekt Američana čínského původu Ming Peie umístil chybějící prostory pod zem a prosvětlil je v 80. letech minulého století právě kontroverzní pyramidou. A vyhrál.

„Francouzi jsou velmi velkorysí vůči architektonickým návrhům. Vyhrává ten nejlepší, bez ohledu na národnost,“ doplňuje k tomu Honza Flégl a dokumentuje příklady některých dalších významných současných staveb. My se ale vydáváme za impresionisty na secesní vlakové nádraží, které prezident Pompidou nechal přestavět na Muzeum d´Orsay.

Cestou nám náš průvodce vypravuje další nepříliš známou historii jednoho kontroverzního obrazu. Namaloval ho Gustave Courbet v polovině 19. století. Jmenuje se Počátek světa a je na něm detail ženského klína. Podle Honzy Flégla, vynikajícího znalce nejen francouzské historie, ale i výtvarného umění, vznikl záměrně kvůli skandálu.

„Bylo to v době, kdy se ke slovu dostávala nová mladá skupina malířů – impresionistů, neboli „dojmařů“ , kteří nezachycovali realitu, ale pocity a náladu. Starou garniturou byli samozřejmě odmítnuti, jen Courbet tušil, že se objevuje cosi přelomového. Ale jako člen Akademie, která rozhodovala, kdo bude vystavovat na oficiální výstavě – Salonu, si to nesměl dovolit. A odejít z tohoto seskupení nešlo. Respektive bylo to možné jen dvěma způsoby. Buď zemřít, nebo udělat příšerný skandál, a tak vznikl slavný obraz,“ vypráví průvodce. Vyzbrojeni touto znalostí hledáme mezi Monety, Pissary, Manety a dalšími tvůrci ono kontroverzní dílo, které spolu s Manetovou snídaní v trávě zvedalo ze židlí maloměšťáckou společnost. Kontroverzně působí i dnes.

Skandální dodnes

Bavíme si i reakcemi dalších návštěvníků, kteří netuší o existenci obrazu ani jeho příběhu. První pohled – nevěřící. Ještě jedno rychlé mžiknutí, a pak už návštěvníci vyhledávají očima jiné objekty – pánové další mistry, aby před svými partnerkami nebyli za chlípníky. Dámy naopak bedlivě sledují, kam se upíná zrak jejich partnera…

Muzeum ale pochopitelně není jen Courbet . Pokud znáte dílo van Gogha jenom z kancelářských reprodukcí, pak si nenechte ujít originály tohoto mistra smutného osudu. Slunce z jeho obrazů skutečně žhne jako v Provence.
Obrazy jsou tu v oddělených expozicích a galerie, umístěná v přízemí a na dvou ochozech, umocněná krásou secesní stavby, je přehledná a nezničí vás.

Vychytané vstupné

Paříž má mnoho podob. Pokud chcete vidět, co nejvíc muzeí a památek, pak doporučuji pořídit si v první z nich, tak zvaný muzejní pas. Stojí 33 euro a kromě Eiffelky s ním máte vstup všude volný.

Jestli chcete spojit Paříž historickou a literární, pak se vydejte za slavným Hrbáčem, do katedrály Notre Dame. Nedaleko od ní se ponoříte do Latinské čtvrti. Uliček s nesčetnými restauracemi, kde se výborně a lacino najíte, ale dámy tu najdou i spoustu malých butičků. Naleznete tu i kostel St. Sulpice, známý nejen kvůli kopii Turínského plátna, ale i poledníku z románu Šifra mistra Leonarda.

Paříž je město, k jehož prohlídce vám zkrátka nestačí jedna návštěva. Vždyť ještě zbývá čtvrť malířů a bohémů, pověstný vršek Montmartre, zdobený bílou homolí chrámu Sacré Coeur. Úchvatná podívaná na mrakodrapy ve čtvrti La Défense, pohled z Vítězného oblouku či slavná výkladní skříň Evropy – Champs Elysées. Chcete–li se sem vrátit, nezapomeňte proto zavolat při odjezdu u sochy seržanta magické: „Salut sergeant!“ Funguje to prý stejně zaručeně, jako mince hozená do římské fontány di Trevi. Honza Flégla se svými zájezdy tak zdraví vždycky…