Kostel sv. Antonína Paduánského v Ruprechticích se ponořil do tmy. Průvod pastýřů se dal do pohybu. Ten nejdospělejší pastýř hrál a zpíval na kytaru, prckové nesli lampičky. U vchodu do kostela přibrali sedmiletého Josefa a desetiletou Marii s Ježíškem v náručí. Všichni se vydali k oltáři.

Magie betlémské noci

Průvod došel k připraveným jeslím. Blonďatá Marie, zahalená v prostěradle, z kterého koukaly jen bílé kozačky, položila panenku – Ježíška do kolébky. Josef s ohromnou sukovicí trochu vyjukaně přihlížel. „To jsem si myslel, že Marie bude větší než já,“ komentoval svou zatím největší hereckou roli později.

Kostel se rozsvítil a dětský sbor sestávající z dětí, které patří k ruprechtické farnosti, se rozezpíval. Živý zpěv doprovázený živou hudbou strhl i osazenstvo kostelních lavic. Komu chyběla slova, našel na lavici lísteček s „nápovědou“. Orchestr pod vedením Zdeňka Glasera se činil, i když mnohým muzikantům mrzly prsty na rukou.