„Ahoj, soudruzi,“ zdravili se příchozí se smíchem. Tenkrát byli na oslavě všichni dobrovolně a během jednotlivých vystoupení se někteří doslova prohýbali smíchy.
Disident Václav Havel tahal pivní sud, čímž pořadatelé odkazovali na zaměstnání někdejšího prezidenta za minulého režimu. Pak přijeli sovětští sjezdaři. „Ano, soudruzi, v Sovětském svazu jsou tak daleko, že k lyžování nepotřebují sníh,“ komentoval jeden z pořadatelů akce, Pavel Kabátek, fakt, že sjezdaři byli taženi po asfaltu. „Kdyby jim chytly lyže, haste,“ vyzýval.
Největší pozdvižení ale vyvolal příjezd samotného Leonida Brežněva. Jeden z pořadatelů v baloňáku měl místo svého obličeje fotku obličeje Brežněva a s nezbytnou láhví vodky svými nekoordinovanými pohyby bavil přítomné. Navíc promluvil opravdu svým hlasem, pořadatelé pustili záznam jeho projevu při návštěvě Prahy, který tehdy pronášel notně znavený.
Na vše dohlížel i Klement Gottwald nebo Gustáv Husák, všem recitovala například Jiřina Švorcová. Mezi všemi procházel mrtvý revolucionář, kterého předvedl další z pořadatelů, Láďa Pavlů. „Chceme se hlavně pobavit,“ řekl před akcí. A podařilo se. Bavili se všichni.
Následovala ukázka, kterou si pořadatelé vypůjčili z filmu Pelíšky. Hrdinný soudruh musí zastavit diverzanta s brašnou. „Nebyl čas ptát se, kdo je kdo,“ pronáší legendární větu pohraničník poté, co z kola sestřelí již druhého muže s koženou brašnou.
V závěru byli oceněni přítomní milicionáři, ke kterým promluvil i Husák, ale o pár metrů dál se již formoval průvod. Milicionáři se řadili do čela, za nimi další pracující, sestřičky, pionýři i slavné motocykly Pionýr. Vzadu traktor s přívěsem ověšený sovětskými vlajkami a Tatra V3S, která již téměř vyklidila pozice ze silnic. Davu kynou vybraní zástupci dělnické třídy. „Jsme Češi, ze všeho si děláme srandu,“ trefně uzavřel jeden z přihlížejících.
