Okresní soud v Liberci přitom rozhodl ve prospěch obec Žďárek, Krajský soud potom v prospěch dědičky.
„Stanovisko Nejvyššího soudu respektujeme. Pro nás ztráta čtvrt hektaru nic neznamená a myslím, že ani pro paní Kammerlanderové. Jde spíše o precedens,“ uvedla Iva Havlíková, starostka Žďárku s tím, že sporný kus lesa je u trati a v kopci. Obec je podle ní přesvědčená, že paní Kammerlanderové nejde právě o tento pozemek, ale o další, o které se soudí u Okresních soudů v Semilech a v Jablonci nad Nisou, které ještě nerozhodly. Podle mínění starostky Žďárku právě čekají na rozhodnutí nejvyššího soudu. „Odvolali jsme se, protože Krajský soud rozhodl jinak než okresní, tak jsme to nechali posoudit ještě Nejvyššímu soudu. Udělali jsme, co jsme mohli, abychom mohli klidně spát,“ uzavřela Iva Havlíková.
O tom, že obec musí požadovaný bezcenný kus lesa převést na dědičku, rozhodl již vloni v červnu Krajský soud v Liberci. Uznal tehdy, že nároky dědičky rodu Walderode na rodový majetek jsou oprávněné.
„Žádný soud v Česku ještě Walderodemu ani Kammerlanderové nevrátil majetek konfiskovaný po druhé světové válce podle Benešových,“ uvedl již před časem polistopadový turnovský místostarosta Josef Kunetka, který případ od jeho počátku sleduje.
Případ Walderode provázely od samotného začátku spory o československé občanství hraběte a jeho spolupráci s nacisty. Walderode přišel jako občan německé národnosti o rodový majetek bezprostředně po skončení druhé světové války na základě Benešových dekretů. Vztahovaly se na osoby, jež se během ní provinily proti zájmům ČSR. V roce 1947 úřady Walderodemu československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po komunistickém puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel.
V roce 1992 Ministerstvo vnitra Walderodemu občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. Vzápětí se objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty.