„Zdravíme 1. máj!“, „Mír národům celého světa!“, „Kupředu – zpátky ni krok.“, „V práci soutěžíme, v pětiletce zvítězíme.“ Nezapomenutelné nápisy na transparentech rudých barev, mávátka v barvě trikolory, žluté či bílé papírové květy, holubice míru na tyčkách či všudy přítomné vlaječky Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik. A zejména pak obří portréty pohlavárů komunistické strany – Lenina, Marxe, Gottwalda i Gustava Husáka. A nejinak tomu bylo v Liberci a Jablonci nad Nisou.

První máj a další májové dny patřily před rokem 1989 ke slavným svátkům socialistického Československa. Svátku pracujícího lidu. Mnozí se jich osobně účastnili a dodnes si dobře pamatují na dlouhé průvody pracujícího lidu ve městech a projev pohlavárů na tribunách.

1. Máj na Pláních
Z archivu Deníku: Jak se Jakeš vrátil na Pláně pod Ještědem a všechny pobavil

Květnové akce a zejména pak 1. máj byl bezpochyby nejmasovější propagační akcí režimu. První máj, který tehdy oslavy zahajoval, byl ve znamení průvodů. V Liberci se sunul od vlakového nádraží, ulicí 1. máje, na Rybníček před sídlo KSČ, které bylo v budově dnešní obchodní banky. „V sousedním Jablonci nad Nisou se formoval u přehrady ve Vrchlického sadech a prošel ulicí Palackého až k tribunám na Švermově náměstí,“ popsal Lubor Lacina, historik Severočeského muzea v Liberci.

Pracující lid, školáci nebo chcete-li jiskry, pionýři a svazáci, Lidové milice, Svazarmovci a mnozí další vyšli do průvodu nebo jej alespoň ve špalírech zdravili podél ulice. „Účast byla povinná i nepovinná. Nikoho nikdo přímo nenutil, ale nepřijít, mohlo trochu zkomplikovat život. Přece jen téměř všichni pracovníci byli i členy ROH a nebylo chytré nechodit, pak jste také nemuseli získat třeba výjezdní doložku na dovolenou anebo vaše dítě nevzali na vysněnou školu,“ popsal jeden z aspektů doby Lacina.

Především ale byly Prvomájové oslavy velkou demonstrací sounáležitosti a práce, zdůrazňovala se stranická linie spolupracující s úřednickou, a tak na tribunách se v projevech střídali nejen lidé z vedení Národního výbory, ale i pohlaváři strany. Zejména v 80. letech pak nechyběl host z Sovětského svazu, většinou metály ověšený člověk v uniformě, který hovořil z tribuny k davu rusky, čemuž nikdo nerozuměl a ani nevěnoval velkou pozornost. Tu slavící lid věnoval zcela něčemu jinému.

Vajíčka - telefonní budky v OD Ještěd v Liberci si pamatuje každý.
Vzpomínáte na vajíčka v Ještědu? Budku z obchoďáku i hotelu získalo muzeum

„Lidé se veselili a slavili, upřímná radost se ale konala zejména u prodejních stánků, kde bylo v dobách oslav často k mání nedostatkové zboží, třeba pomeranče nebo nedostupné výrobky místních družstev,“ popisuje historik. Zejména mladší obyvatelé města se pak také těšili na alegorické vozy s pestrou výzdobou, objevovali se například Svazarmovci na motorkách nebo koně a v Jablonci se těšily velké oblibě, ve druhé polovině 80. let, upravené nákladní vozy Liaz, známé z tehdy nesmírně populární Rallye Paříž – Dakar.

Lidé celý den „slavili“ a zejména ve večerních hodinách mnozí končili oslavy se sklenicí dobrého moku v ruce. A ti, kteří skončili doma u televizních novin, se mohli ještě večer podívat na obrazovce, jak ráno slavili 1. máj v Moskvě a pak po celý den v Praze anebo v komunistických zemích celého světa i nakonec i na zhýralém západě.