„Oba listopadové dny patří mezi nejstarší vzpomínky v církvi. Zemřelí se ještě stále pohybují v jakémsi prostoru podle toho, jaký vedli život na zemi. Pokud mají nějaké neodpuštěné hříchy, jdou po smrti do očistce, který je pro zemřelé velmi mučivý. Teprve až po očištění od hříchů může duše vstoupit do nebe. A právě v tyto vzpomínkové dny mohou lidé pomoci modlitbou svým blízkým zesnulým, aby jim zkrátili dobu v očistci,“ vysvětlil katolický farář Miloš Raban z Mezinárodního centra duchovní obnovy v Hejnicích.

Jak taková pomoc probíhá? „Lidé se modlí za zemřelé jak při mších, tak i na hřbitovech,“ dodal duchovní.

Jak je na tom se vzpomínkami převážně ateistický sever Čech? „V našem regionu je mnoho lidí, kteří vůbec v boha nevěří. Navíc v dnešní době není návštěva kostela a vyznávání víry součástí životního stylu. I přesto ale tyto památkové dny stále přežívají. Lidé v tyto dny zapálí svíčku, ozdobí hrob květinami a vzpomínají na svého blízkého, který zemřel. Mnozí z nich neznají skutečnou podstatu tohoto svátku, ale úctu k zemřelým projevují. Stejné je, když lidé zapálí svíčku v kostele,“ upřesnil.

Památka všech svatých se datuje od 8. století, a její počátky se objevily v Irsku a Anglii. Datum 1. listopadu se ustálilo jen díky tomu, protože u Keltů znamenal tento den začátek nového roku. Postupem času se tento svátek rozšířil do celé Evropy.

Podle doložených historických pramenů se Vzpomínka všech věrných zesnulých slaví již od roku 998. Tuto tradici zavedl benediktýnský opat Odillo ve francouzském klášteře Cluny. I když je toto datum nejstarší zdokumentovanou zmínkou tohoto svátku, tak se slavil již o mnoho let dříve.

Podle katolického výkladu, je tento svátek vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou teprve ve fázi očišťování. Poté, co se stanovilo pevné datum pro Svátek všech svatých, církev rozhodla, že se bude slavit Památka všech věrných zesnulých hned následující den.

(ber)