Křehká krása 2020.Zdroj: Petr ČervaPrvní větší akcí pro firmy, které se zabývají bižuterií, byla v Jablonci nad Nisou prodejní výstava Křehká krása. Prezentovaly se na ní desítky firem z regionu a těšila se velkému zájmu návštěvníků z celé republiky. I když čtyřdenní akce v neděli skončila, návštěvníci Jablonce se mohou ukázkami současných bižuterních trendů těšit i nadále. Po úspěšném čtyřletém putování po světě se do města bižuterie totiž vrátila výstava Handmade Dreams. „Během čtyř let se prezentovala ve 20 městech 13 zemí světa,“ upozornil její kurátor Petr Nový z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Tam je také do 30. srpna k vidění, a to v unikátní přístavbě v podobě skleněného krystalu. Mimořádná není jen tím, že prezentuje to nejlepší ze současné české bižuterní tvorby, ale rovněž nezvyklou instalací na mobilních stojanech, které evokují záři reflektorů. V nich se nakonec Jablonec díky této výstavě znovu ocitl, i když bižuterní průmysl čelí v současné době nemalým problémům, a to nejen kvůli koronaviru.

Výstava má podtitul „Z Čech do celého světa a zase zpátky do Jablonce“. I když ji teď muzeum nabídlo k vidění v rámci prodejní výstavy Křehká krása, byla původně připravena i pro zahraniční publikum. Můžete projekt trochu přiblížit?

Handmade Dreams je výstava, kterou jsem před čtyřmi lety připravil pro Česká centra, respektive pro jejich pražskou centrálu, která ji následně nabízela českým centrům v zahraničí. Původně měla po světě putovat dva roky, ale byl o ni takový zájem, že se do Jablonce vrací až nyní. Nejen proto, že jde o jabloneckou bižuterii, která má ve světě stále zvuk, ale i kvůli instalaci, která se Jakubu Berdychovi Karpelis z pražského studia Qubus Design Studia skutečně povedla. Je mobilní, skladná a může se instalovat i bez nutné přítomnosti kurátora, čehož se i několikrát využilo. Díky tomu byla výstava k vidění na 22 místech, ve 20 městech a projela 13 zemí, což ji staví na vůbec nejúspěšnější výstavu Českých center ve světě.

Co kromě samotné prezentace přinesla?
Když byla například v době předsednictví naší země v Radě Evropy, zúčastnilo se její vernisáže ve Štrasburku velmi mnoho vysoce postavených činitelů z EU, kteří byli v naprostém úžasu, co všechno Česká republika umí a jak málo to stojí. To bylo obrovské plus, protože ji tam neviděli pouze běžní návštěvníci, ale i představitelé mnoha zemí a obchodních firem. Důležité je připomenout, že součástí výstavy byly i různé přednášky, ať už pro studenty, tak i podnikatele.

Máte už nějaké konkrétní ohlasy od výrobců a firem?
Nejzajímavější byla asi akce v Jižní Koreji, kde byla výstava spojená s přednáškovým turné po třech tamních bižuterních centrech. Zajímavé je, že Jihokorejci neznají skleněnou bižuterii, takže výstava pro ně byla svým způsobem osvětová. Preciosa Ornela tam ve spolupráci právě s tamním Českým centrem uspořádala velkou kreativní dílnu a důsledkem byly i nějaké konkrétní zakázky.

V souvislosti s jabloneckou bižuterií jsme často mluvili o tom, že měla období, kdy udávala směr v různých částech světa. Jednou to bylo ve Francii, v jiném období v USA. Dá se říct, kde je teď ve světě největší zájem o bižuterii?
To je otázka za milion, protože v současné době se celkové vnímání bižuterie hodně změnilo. Ve chvíli, kdy nastoupily značky jako třeba Pandora, se bižuterie dostala do segmentu velmi drahého, až luxusního výrobku. Jinak ale jako doplněk bohužel nezažívá velkou popularitu zejména u mladších věkových kategorií. Dá se říci, že u generací pod padesát let není poptávka po bižuterii nijak velká.

Čím to podle vás je?
Mileniálové a devadesátníci (generace, která se narodila koncem a na přelomu 20. a 21. století – pozn. red.) mají jiné preference v tom, co si pořizují. Nekupují si věci trvalé, naopak jsou zvyklí je měnit. A nejen věci. Nehledají si trvalé bydliště ani práci na celý život, což jsem si nevymyslel, jsou to fakta známá z řady sociologických studií. Svět se zkrátka proměnil. A tak jako my starší jsme se sice naučili využívat mobilní technologie, které jsme přijali, ale moc je nechápeme, oni zase nedokážou pochopit náš svět s jeho trvalými hodnotami. Podle mě je to jedna z největších civilizačních změn, která nastala.

Jak z tohoto pohledu vidíte budoucnost oboru?
Je to velmi složité, protože se vyvážely hlavně komponenty, ale když dnes na vás tlačí konkurence, která umí dodat stejně kvalitní, ale často i levnější bižuterii, tak ty trhy velmi rychle ztrácíte. Mezi zákazníky patřily i oděvní řetězce, třeba takový Marks and Spencer, ale i tam už české dovozce vytlačila Čína. Na druhou stranu byla jablonecká bižuterie životaschopná v tom, že místní podnikatelé vždycky uměli velmi rychle zareagovat na to, co se ve světě děje. Otázkou je, zda na to mají dnes sílu a prostředky, aby to mohli v té rychlosti změn aktivně sledovat. Je to velmi složité i z toho pohledu, že bižuterie byla na rozdíl třeba od skla výhradně vývozním artiklem. Export až tvořil 90 procent. Takhle to bylo v regionu historicky nastaveno. Ale teď je všechno jinak. Jestli jablonecká bižuterie někdy čelila velké krizi, tak je to právě teď. To je také vidět na tom, že v branži je dnes spousta malých firmiček a pak jeden velký hráč, tedy Preciosa. Ta má ale k dispozici různé výrobní segmenty, které si navzájem mohou pomáhat. Zcela ale vymizely střední firmy. Takový ten střední stav, bižuterní firma se stovkou zaměstnanců, to už je dnes minulost.

Jak z toho ven?
Na to kdybych znal odpověď, tak už asi nepracuji v muzeu… Ale myslím, že i výrobci už pochopili, že je nutné začít se orientovat na to, co je za humny, tedy na domácí trh. A vedle zahraničních trendů sledovat i domácí poptávku. Orientovat se na tuzemského zákazníka. I proto jsou důležité akce, jakou byla právě Křehká krása. I proto jsme vrátili výstavu Handmade Dreams do Jablonce, abychom i Čechům ukázali, jak krásná je naše bižuterie, a vzkázali, že má důvod se vrátit do světel reflektorů, že se dá nosit a že není „de mode“, i když je vám těch třicet…