VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výzva k ministerstvu žádá minimální zásah do ústavu v Chrastavě

Chrastava - Žádné zásadní stavební úpravy, žádné personální změny, žádná velká změna hodnotícího systému to jsou hlavní požadavky výzvy, která teď putuje z Chrastavy na ministerstvo školství, ombudsmance a školní inspekci.

1.6.2016
SDÍLEJ:

Ústav. Ilustrační foto.Foto: Michal Horák

Speciální pedagog Karel Řehák, který je i radním města, ji sepsal v reakci na současnou situaci v tamním výchovném ústavu. Bývalá ředitelka Markéta Sochorová tam rezignovala poté, co ministerstvo spustilo kritiku výchovných metod v ústavu. „Považuji za nepřípustné porušování práv dětí a mládeže, kdy saháme dokonce na jejich elementární potřeby, jako je jídlo, pití, možnost styku s rodinou, volný pohyb apod," uvedla ministryně Kateřina Valachová.

Dočasná ředitelka Soňa Cpinová má tak změnit zavedený bodový systém, odstranit z oken mříže a umožnit každodenní vycházky. „To by byla ta největší chyba," oponuje Karel Řehák. „Změny, které by se teď ukvapeně udělaly, by nevytvořily dobré podmínky pro nové vedení a podstatně by zhoršily situaci. K systému, který se týká technického zabezpečení a bezpečnostních prvků, je nutné provést důkladnou diskuzi a zvolit takové řešení, které bude bezpečné jak pro klienty ústavu, tak zaměstnance," píše ve výzvě Řehák, který žádá, aby dočasné vedení nic neunáhlilo.

OCHRANA, NE VĚZENÍ

Že nejsou mříže na oknech a kamery na chodbách jen tak, potvrzuje i Sochorová. „Kamery jsou jen u vchodu a na chodbách, ne v osobních prostorách chlapců, nikdo na ně online nekouká a záznamy nearchivuje. Používají se pouze při řešení konkrétních situací, například napadení personálu či vandalismu. Demontáž mříží by stála asi 1,5 mil. korun, což ani při dobré vůli z ročního rozpočtu 1,9 mil. nezaplatím. Navíc vzhledem k častým psychiatrickým diagnózám našich chlapců bych nechtěla riskovat a zpovídat se ze smrtelných úrazů," uvedla Sochorová. Chlapci z oken totiž často vyskakovali při pokusech o útěk a někteří se přitom i zranili. Proto došlo na mříže. Podle Sochorové je problematický i požadavek na každodenní vycházky. „Neumím si představit, že do naší malé Chrastavy s jedním náměstím vypustím každý den najednou 30 chlapců z našeho zařízení. Máme tu násilníky, sexuální devianty," říká Sochorová.

Co ale nejvíc ministerstvu vadí, je bodový systém. „Chlapci dostávají buď zelené, žluté nebo černé body. Zelené jsou OK, žluté neutrální, kdy už přicházejí o některé výhody a černé znamenají zákazy," zmínila psycholožka Gabriela Špačková, která na metody v ústavu upozornila.

„Hodnotící systém nevedl k ničemu, ti kluci kvůli zeleným bodům nebyli hodnější. Přijde mi, že jenom trestáním se nich nezlepší. Trochu mi tam chybělo, že je neučíme, jak na to. Co dělat, aby nevybuchli v návalu vzteku a podobně," uvedla Špačková v rozhovoru pro DVTV.

V ÚSTAVU HLADEM NIKDO NETRPĚL

Za úplně nejhorší Špačková považuje, že chlapci v případě černých bodů ztráceli nárok na přidání jídla. „To pro mě byl asi nejhorší poznatek, přeci kvůli černým bodům nebudu nikomu upírat, že si může jít přidat." Bývalá ředitelka to ale považuje za vytržené z kontextu, nikdo v ústavu prý hladem netrpěl. „Na každého chlapce je daná vyhláškou o školním stravování denní finanční norma a hmotnostní norma, které jsou nejen naplňovány, ale i překračovány. V praxi to znamená, že kuchařky vaří záměrně více příloh, které chlapcům rovnoměrně při výdeji jídla dělí. Zdůrazňuji, že každý chlapec, pokud jídlo z nějakého důvodu sám neodmítne (v případě odmítnutí jídla musí toto vychovatel zaznamenat), svůj nárokový denní příděl vždy dostane. Chlapci jedí šestkrát denně."

Sochorová přitom přiznává, že s některými výtkami ministerstva souhlasí, odmítá však paušální kritiku. 

Ve svém vyjádření mimo jiné Sochorová uvádí, že „kauza vznikla proto, že se dvěma, dnes již bývalým zaměstnankyním etopedce Martě Singh a psycholožce Gabriele Špačkové nepodařilo manipulací některých chlapců a rodičů, které k tomu zneužili, rozložit systém zevnitř, proto nasadili větší kalibr ve formě návštěvy ombudsmana, kterému daly podnět pro kontrolu s jasnou zakázkou zlikvidovat ředitelku a tím systém destabilizovat."

SITUACI BUDE ŘEŠIT I ZASTUPITELSTVO

To ale Marta Singh odmítá. „Nevím, co paní ředitelku k takovým krokům momentálně vede, nicméně tomu rozumím jako pošpinění bývalých zaměstnanců, čímž by ona mohla z celé kauzy vyjít v lepším světle. Tato pochybení shledala kancelář veřejného ochránce práv a ministerstvo, nikoliv já," řekla Deníku Marta Singh a dodala, že „výchovnému ústavu v Chrastavě přeje stabilizaci situace, o niž by se tým pedagogických pracovníků měl v současné době snažit především."

Situací v ústavu se budou zabývat i zastupitelé Chrastavy na červnovém zasedání. Zástupci města jsou totiž součástí komise, která volí vedení ústavu.

Vyjádření Markéty Sochorové, bývalé ředitelky Výchovného ústavu Chrastava


Vzhledem k situaci, která se v našem Výchovném ústavu v Chrastavě stala a týká se nejen mě, ale i mých bývalých zaměstnanců, kteří, místo aby jim, kromě mě, někdo poděkoval, dostali ťafku v podobě zneuctění jejich náročné práce, bych se i já ráda v klidu vyjádřila k pochybením, která jsou nám VOP vytýkána.
Veřejnému ochránci práv vadí:

1. Kamery a mříže v našem zařízení - Oba jsou to funkční a bezpečnostní prvky. Kamery jsou pouze u vchodu a na chodbách zařízení, nikoliv v osobních prostorách chlapců, nikdo na ně online nekouká a záznamy nearchivuje. Používají se pouze při řešení konkrétních situací (např. napadení, vandalizmu…).
Demontáž mříží by stála dle předběžného rozpočtu asi 1,5 mil korun, což ani při dobré vůli z ročního rozpočtu 1,9 mil. nezaplatím. Nehledě na to, že vzhledem k častým psychiatrickým diagnózám našich chlapců bych nechtěla riskovat a zpovídat se ze smrtelných úrazů.

2. Vybavit pokoje uzamykatelnými skříňkami - Každý chlapec má uzamykatelnou celou polovinu šatní skříně. Klíče mají uložené u vychovatele, protože je neustále ztráceli, zalamovali klíče do zámečků a výměna zámků nás stála poměrně dost peněz.

3. Nenavazovat dovolenky na systém odměn - Chlapci od nás na dovolenku odjíždějí v případě dobrého chování u nás v zařízení po dohodě s rodiči a kurátorem, který zjistí, jaké jsou podmínky doma. Pokud jejich chování není v pořádku u nás, pod dozorem pedagogů, nepředpokládáme, že by chlapci bez problémů zvládli, vzhledem k jejich anamnézám (krádeže, loupeže, loupežná přepadení, vloupání, znásilnění, ublížení na zdraví, zneužívání holčiček,pasáctví, drogová kariéra) pobyt doma.

4. Systém výchovy založený na represi a omezování základních potřeb každého člověka (pobyt na čerstvém vzduchu, pobyt u rodiny, zákaz přídavků jídla) K pobytu u rodiny jsem se vyjádřila už v předešlém bodě.K pobytu na čerstvém vzduchu - vychovatelé by byli sami proti sobě, kdyby kluky, kteří mají v sobě tolik energie, „drželi" na budově. Naopak mohu říct, že vychovatelé s chlapci pobývají co nejčastěji venku ( a to alespoň na chvíli i za nepříznivého počasí) jak při pracovních, tak sportovních činnostech, aby kluky co nejvíc utahali. Na budově zůstávají pouze chlapci čerstvě po útěku ( a to jen v případě, že je zachytí policie, pokud se vrátí sami, ven chodí normálně), nebo v adaptačním období (které taktéž může u jednoho trvat dva dny a u jiného i čtrnáct dní).

A k „přídavkům" jídla – na každého jednoho chlapce je daná vyhláškou o školním stravování denní finanční norma a hmotnostní norma, které jsou nejen naplňovány, ale i překračovány (to v praxi znamená, že kuchařky vaří záměrně více příloh, které chlapcům rovnoměrně při výdeji jídla dělí). Zdůrazňuji, že každý chlapec, pokud jídlo z nějakého důvodu sám neodmítne ( v případě odmítnutí jídla musí toto vychovatel zaznamenat) , svůj nárokový denní příděl vždy dostane. Chlapci jedí šestkrát denně.

5. Nepřehledný, nejednotný, neprůhledný, demotivační bodový systém -Z dlouholeté zkušenosti víme, že se v něm chlapci i dospělí docela dobře orientují. Připustila jsem, že se i přesto nad ním zamyslíme a zkusíme jej nějak poupravit. Rozhodně jsem však odmítla jeho úplné zrušení, jak zaznělo v doporučení VOP. V našich zařízeních nějaký hodnotící systém v jakékoliv podobě podle mě být musí.

6. Mínusové body ukládané za běžné projevy dětí, projevování emocí… Plně souhlasím s tím, že chlapci mají nárok na projevování svých emocí (jak zaznělo při závěrečném hodnocení návštěvy VOP u nás), ale pokud jsou jejich projevy nevhodné, je naší povinností je na to upozornit. Ano, projevy emocí typu: „Píča nic nedovolí." „ Nech mě být ty mrdko (k učitelce)." „Ty dvě píči v kuchyni ani neumí namazat chleby, ve žrádle mají chlupy." „Tady ty sračky nežeru." „Už zase chleba, ať ty mrdky chcípnou (ke kuchařkám)." Plivnutí do obličeje nočnímu vychovateli. „Takový zmrd jako ty by měl chcípnout" a další a další, opravdu přehlížet nemůžeme a chlapce za ně trestat budeme. Nehledě na to, že i §20 Z 109/2002 Sb., mimo jiné říká, že dítě má povinnost dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku......

7. Vycházka umožněny jednou týdně - §20 Z 109/2002 Sb. říká, že dítě může opustit samostatně se souhlasem pedagogického pracovníka zařízení za účelem vycházky. Neříká kolikrát týdně to má být - zřejmě proto, že je rozdíl mezi klientelou dětského domova, kde si opravdu umím představit, že chodí děti na vycházky každý den a výchovných ústavů, kde je třeba vycházky regulovat v závislosti na složení klientely. Neumím si moc představit, že do naší malé Chrastavy s jedním náměstím, kde se soustřeďuje veškeré dění a pár obchodů vypustím každý den najednou 30 chlapců z našeho zařízení.

Náš současný VŘ vycházky upravuje na možnost v sobotu a neděli, mimořádně v týdnu a i tak je na ně třeba chlapce pouštět postupně po malých skupinkách, v různých časech, aby nevznikaly ve městě problémy.

V poslední době zde máme chlapce, kteří neodpovídají naší cílové skupině. Mnozí z nich mají i závažné psychiatrické diagnózy a patřili by spíše do psychiatrických léčeben, nebo alespoň do výchovných ústavů s léčebným režimem (Cituji z čerstvé zprávy 9.5.2016 z dětské psychiatrie v Liberci : … „Vzhledem k afektivním raptům, kdy zde na oddělení opakovaně nutno přivolat pomoc policie a ohrožení ostatních pacientů, není možno opětovně pacienta hospitalizovat......... Dále velmi vhodné ke zvážení umístění do jiného zařízení – ideálně výchovně léčebné oddělení určené pro děti vyžadující výchovně léčebný režim v důsledku psychického, nebo psychiatrického onemocnění.") Tato zařízení jsou však plná, takže prakticky nám dítě stejně zůstává.

Dalším problémem může být např. chlapcec, který má v prognóze nevhodné sexuální praktiky na veřejnosti a i kurátorka nám sdělila, že jej momentálně na delší dobu nepustí ani domů na dovolenku, neboť je podezření, že při minulé návštěvě doma sexuálně obtěžoval jedenáctiletou dívenku. My máme základní školu asi 200 m od našeho zařízení. I takového chlapce máme denně pouštět?

A nebo chlapec se středně těžkou MR, kterého má mnohdy problém na vycházce uhlídat i dospělý. Chlapec vidí na chodníku přes silnici veverku, či jiný, pro něj zajímavý objekt a běží za ním, aniž by se rozhlédl, jestli něco nejede. Chlapec k nám byl přemístěn soudem z Ústavu soc. péče a do ÚSP i patří. Snažím se jej už 5 měsíců přemístit do typu zařízení, kam by náležel, ale nikde ho nechtějí, takže opět zůstává u nás. Neumím si představit, že by chodil samostatně na vycházky.

8. Potírání individuality - Pokud je tímto bodem myšleno, že nám vadí, když chodí chlapci zarostlí, špinaví, zapáchající a s provokativně vystříhanými neslušnými piktogramy, popř. hákovými kříži na hlavě, tak na tyhle věci se nemůžeme, jako pedagogové, dívat bez reakcí. Co se týká běžné úpravy vlasů, vousů, nemají chlapci žádná omezení.

9. Nezajištění odborné péče - Ano, s odbornými pracovníky jsem, bohužel, tentokrát sáhla vedle. Jedná se o obě výše zmíněné pracovnice, které k nám poslaly kontrolu VOP.

V tuhle chvíli nemám psycholožku, protože u nás nebyla ochotna pracovat na celý úvazek s tím, že práce na poloviční úvazek u nás, podle ní, stačí. Já to ale tak nevnímám, myslím, že odborní pracovníci musí být součástí zařízení a nejen „experti", kteří k nám dvakrát týdně dojíždějí. Nehledě na to, že požadovanou práci ani nestíhala ( Nebyly vypracovány všechny Plány rozvoje chlapců a pokud ano, některé byly velmi odbyté. Výstupy z pohovorů byly také velmi sporadické, místo práce s výchovnou skupinou, jak jsem požadovala já, si spolu s etopedkou vytvářely uměle skupiny a vybíraly do nich chlapce podle toho, jak se to hodilo jim. Nikdy jsem se nedozvěděla, jaká je koncepce práce v těchto skupinách, jaký je cíl a výsledek i přesto, že jsem to několikrát žádala.)
Nabyla jsem dokonce dojmu, že si pracují na nějakém svém projektu, či závěrečné práci do školy, obě totiž studovaly.

S etopedkou jsem se k 15.4.2016 dohodla na odchodu, neboť dlouhodobě neplnila v plném rozsahu náplň svojí práce a nechtělo se jí respektovat pokyny jejích nadřízených.

Etopedka, která, si „vybere", na úkor ostatních, mezi pětatřiceti chlapci pár oblíbenců, se kterými je ochotna dělat opakovaně až tříhodinové pohovory, ty se mnohdy protáhly do nočních hodin (konkrétně do půl jedenácté), takže noční vychovatelé ( jsou tu pouze dva) nevěděli, zda mají hlídat chlapce na skupinách, nebo kontrolovat, jestli se o dvě patra níž, v kanceláři etopedky neděje něco nepatřičného.

Etopedka, která poté, co mě sama požádá o pomoc, protože jí situace přerostla přes hlavu (na což jsem ji upozorňovala téměř 4 měsíce), protože jí chlapci opakovaně odmítají odejít z její kanceláře a taktéž přiznala, že jí i minimálně v jednom případě jeden z chlapců přirazil v kanceláři ke skříni, jsme dohodly za přítomnosti vedoucí vychovatelky strategii, jak má postupovat a kvůli tomu i svolali mimořádnou poradu všech pedagogů s cílem pomoct jí tuto nezvládnutou situaci řešit, ona sama za dva dny porušila veškeré dohody a opět si chlapce na takovýto pohovor odvedla.

Etopedka, která z těchto pohovorů ani po opakovaných urgencích neudělá zápisy (u některých chlapců byly poslední v listopadu i přesto, že s nimi prokazatelně od té doby mnohokrát konzultovala) a nevrací do systému informace, spíš je jen vykrádá, bohužel není člověk, který by byl přínosem a pedagogům nejen že nepomáhá, ale ztěžuje jim jejich, i tak, těžkou práci. Etopedce, které supervizorka, řekne, že není moc vhodné, aby chlapce provokovala tím, že jí koukají z kalhot krajkové kalhotky, kolegové ji opakovaně upozorňují na to, že by neměla sama chodit s jednotlivými chlapci do posilovny spoře oděná jen v tílečku, ze kterého jí kde co kouká a ona se tomu jen směje, není, podle mého, pomocí.

Etopedka, která mi řekne, že v rámci skupiny chce odpoledne navštívit koňskou farmu a chlapci se poté z této akce chlubí fotografiemi z hospody, ztěžuje práci vychovateli, který chlapce v takto bujarém rozpoložení převezme a najednou po nich chce, aby si uklidili, či se připravovali na vyučování. Etopedce, které po mnoha ústních i písemných upozorněních, že má dělat zápisy z individuálních pohovorů, protože je ostatní pedagogové pro práci s dětmi potřebují, tyto zápisy přesto neudělá, dostane za to vytýkací dopis, mi řekne, ať si ty papíry klidně strčím do prdele.

Etopedka, která při pohovoru před chlapcem klečí. Etopedka, která pro stejného chlapce, se kterým tráví noční pohovory, je ochotná jet 100 Km do místa jeho bydliště a 100 Km zpátky, aby jej přivezla svým osobním autem po jarních prázdninách do ústavu a po cestě jej ještě pozve do hospody. Etopedce, která mému zástupci řekne, že je přizdisráč jenom proto, že plní svoje povinnosti a moje pokyny, není vhodným příkladem pro chlapce v jakémkoliv školském systému, natož u nás.

Nechci se dále rozepisovat, protože by z toho byl román na pokračování. Věnovala jsem jí osobně několik desítek hodin v mé kanceláři a také tři hodiny mojí osobní supervize, na kterou si dojíždím do Prahy.

10. Uzamykání WC během části večera
Dělo se tak z bezpečnostních důvodů, kdy na WC ve večerních hodinách často docházelo k pokusům o šikanu a vyřizování si „účtů" mezi chlapci v době, kdy předávají službu denní vychovatelé vychovatelům nočním a chlapci nebývají pod tak bedlivou kontrolou. Dělali jsme to tak v dobré víře ochránit slabší chlapce. V tuhle chvíli se tak již neděje.

11. Zavedení přísného režimu bez racionálního důvodu, bez ohledu na respektování principu normality - Režim se může zdát přísným, ale rozhodně ne bez racionálního důvodu. Důkazem jeho funkčnosti je velký zájem kurátorů i mnoha rodičů, kteří s námi udělali dobrou zkušenost, k nám umisťovat další děti. Momentálně máme překročenou kapacitu a v průměru jsem týdně odmítala tak čtyři nové děti. Dotazovala jsem se kurátorů na to, jak jsou s našimi službami spokojeni a dostali jsme od nich velmi pěkné zpětné vazby, což nás těšilo.

12. Chlapci se nemohou vzdělávat jinde, přesto se při výuce nezohledňují specifické vzdělávací potřeby (dále jen SVP) - Není v žádném případě pravda a dovolím si proti tomuto bodu ostře protestovat. Chlapci jsou do tříd děleni ne podle toho, do jakého ročníku patří, ale podle toho, co zvládají. Při příchodu k nám dělají vstupní testy vědomostí a podle toho jsou zařazeni do tříd. Takže tu máme chlapce ZŠ praktická, který se učí s chlapci s programem ZŠ, protože by ve třídě, kam by měl být zařazen, zakrněl. Naopak tu máme chlapce s programem ZŠ, který musí být vzděláván podle ZŠ s přílohou pro LMP, protože naposled byl ve škole ve 2.ročníku a nyní by měl dle dokumentace navštěvovat ročník 7. Na některé chlapce jsou vypracovány IVP se všemi náležitostmi, vč. vyšetření psychologa a spec. ped. z SPC. Podle těchto IVP se vyučuje a pracovníci SPC toto pravidelně osobně kontrolují.

Poslední kontrola pracovnice SPC byla těsně před návštěvou zástupců VOP 25.4.2016 a spec. ped. odjížděl velmi spokojen. Pokud jsem se informovala u mých učitelů, nebyla žádným z pracovníků VOP provedena kontrola ani náhled v žádné z vyučovacích hodin, nevím proto, jak lze bez toho hodnotit přístup ke SVP.

Naopak mohu doložit, že hloubková kontrola ČŠI, která probíhala v prosinci 2015 a jejíž členové celý týden chodili do hodin a průběh výuky i přípravu na ni sledovali a hodnotili, byli velmi spokojeni a nasazení učitelů i vychovatelů obdivovali. Byli za to odměněni důtkou svého nadřízeného. Co se týká omezené možnosti a erespektování práva na vzdělávání dětí umístěných v zařízení, mohu říct toto: chlapci mají možnost, pokud tomu jejich chování odpovídá, se ve střední škole vzdělávat i ve vnějších učilištích buď tak, že u nás bydlí a dojíždějí do Liberce na jimi vybraný učební obor, nebo jsou na podmínce doma a do školy chodí v místě bydliště a my si jejich úspěchy ve škole monitorujeme. Téměř každý rok dáme některým chlapcům tuto šanci. Například letošní školní rok to byli dva chlapci a ani jeden neuspěl. Měli vysokou absenci a ve škole propadali, takže nakonec jejich kurátoři sami pobyt doma v pololetí zrušili.

K nám do učiliště jsou zařazeni chlapci, kteří naše obory buď chtějí studovat (a to je valná většina), nebo pro ně neexistuje zařízení, kam by mohli být přemístěni za oborem, který by si přáli studovat. Potom je určitě lepší, aby vystudovali alespoň nějaký obor, když už v zařízení musí být.

13. Nákup čokolády musí schválit vychovatel – není pravda, do částky 80 Kč chlapec vůbec nemusí dokládat, co si koupil, od této částky přinese vychovateli paragon.

14. Pokud chlapec nemá vlastní oblečení, je mu poskytováno pouze erární – není pravda, pokud chlapec nemá rodinu, která by jej vlastním ošacením vybavila, jedeme s ním na nákup a oblečení a obuv si sám vybírá. Zrovna nedávno jela osobně paní vedoucí vychovatelka nakupovat oblečení a obuv.

15. Povinnost jednotného sestřihu vlasů – není pravda, chlapci nikdy nemuseli být ostříháni jednotně (někteří měli delší vlasy a nosili i čelenky, někteří kratší vlasy, pouze jsme netolerovali výraznou extravaganci).

16. Možnost nosit vlastní ošacení – není pravda, všichni chlapci tuto možnost od poslední návštěvy v roce VOP v r.2012 měli a mají.

17. V případě zisku určitého počtu záporných bodů nemají chlapci motivaci se zlepšovat – chlapci mají možnost, pokud chtějí, si odpracovat jak zákaz výhod, tak jakékoliv mínusové body na tzv. alternativě, což je náhradní práce ( momentálně vytváří mozaiku na chodbách zařízení). A chlapci toho i hojně využívají.

18. Převážná část komunikace je založená na krátkých direktivních pokynech, či zastrašování – tak na tohle vůbec nevím, co bych řekla, každý den jsem měla osobně v kanceláři nejmíň čtyři chlapce kvůli povídání, většinou na jejich přání, kde probíráme, co je trápí. Chodili se, mimo jiné, do mé kanceláře mazlit i s mými psy. Stejně tak s nimi hovořily obě sociální pracovnice a paní vedoucí vychovatelka. Průměrně s námi chce denně hovořit tak 8-10 chlapců, což je téměř polovina fyzicky přítomných chlapců.

19. Zaměstnanci neumožňují bezplatný telefonický hovor z ústavního telefonu – není pravda, každou chvíli někdo z chlapců telefonuje s rodiči, nebo kurátory z telefonu v kanceláři našich sociálních pracovnic. Jinak mají denně k dispozici svoje mobilní telefony.

Závěrem bych chtěla říct, že tyto řádky nepíšu na vlastní obranu, za podmínek, které nám nastavuje VOP opravdu ředitelkou být nechci a nechci se vystavovat ještě většímu nebezpečí rizika, že se něco stane, ale proto, že bych chtěla, aby veřejnost věděla, jak těžká práce to u nás ve výchovňáku je. Vážím si každého článku (myšleno tím pracovní pozice), protože do sebe musí zapadat a tvořit tak perfektně fungující soukolí. Pokud se do něj dostane kámen, což se nám teď, bohužel stalo, může se zadrhnout, nebo i zničit. A to by se v rámci takovýchto změn systému mohlo stát.

Autor: Jana Pavlíčková

1.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Utkání liberecké Dukly proti Fatře Zlín (v bílém). Na snímku je Jakub Varous (14)
10

Liberec smetl Zlín a ve volejbalové lize je dál nemilosrdný

Ilustrační foto.

Kruh je nejlepší vesnicí v kraji, kraj obci zaplatí chodníky

Ve výrobně kebabu našli opět myší trus, uzavřeli ji

Dolní Suchá – Pracovníci Státní veterinární správy uzavřeli výrobnu kebabu v Dolní Suché u Chotyně.

Vyhrajte kalendář Zaostřeno na Jizerky 2018. Je tu šestá hádanka

Liberec – Ve spolupráci s Nadací Ivana Dejmala pro ochranu přírody jsme připravili pro čtenáře Libereckého deníku soutěž o kalendáře a další hodnotné ceny.

Pronájem areálu Ještěd se blíží, rada schválila smlouvu

Liberec – Dlouhý příběh snahy pronajmout sportovní areál Ještěd slovenskému miliardáři Igoru Rattajovi a jeho společnosti Tatra mountain resort pokračuje.

Filmové tipy. Na co vyrazit aktuálně do kina

Liberec – Ve spolupráci s multikinem CineStar Liberec přinášíme přehled premiér a filmů, které lze aktuálně zhlédnout. Hrdinové filmu Hráči se smrtí si zalaškují se stavem klinické smrti a do vánoční nálady vás dostane film Táta je doma 2.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT