Jiří „Jura“ Ibl stojí za mnohými, na první pohled nesourodými projekty. Vyvíjí mobilní aplikace, bojuje s EET, dohlíží nad stále oblíbenějšími Tatrhy. V těchto dnech představuje se svými spolupracovníky nový projekt Bertu.

Vy jste se narodil v Jablonci, je to tak?
Narodil jsem se ve staré jablonecké porodnici, jinak jsem ale vyrůstal v Hraničné, tedy v Janově. Jsem jablonecký a myslím, že to tak nějakou dobu zůstane. Vyrůstají tu i moje čtyři děti, takže tady vychovávám další generaci.

Čím se živíte?
Profesí jsem designér, tedy něco jako tvořič nových věcí. Většinou působím v neziskové oblasti a většinou to souvisí s technologiemi. Dělám aplikace, on-line projekty, tím se živím. Zároveň se starám o Tatrhy, takže úplně opačný extrém. Kolem všeho, na čem dělám, se vždy vytvoří nějaká komunita lidí a společná práce pak má další přesahy do jiných činností. Což vlastně platí i na Tatrhy. To je vlastně neziskovka, která připravuje akce pro veřejnost, ale zase jsou v tom technologie. Tatrhy stojí na facebookové komunitě, kterou se šíří pozvánky i výstupy z jednotlivých akcí.

Jste tedy vystudovaný designér?
Co se škol týče, jsem nedostudovaný odpadlík. Po absolvování tanvaldského gymnázia jsem se pokusil studovat lingvistiku a novinařinu, což bylo mým snem. Nakonec jsem ji i nějakou dobu dělal , a to přímo v Jabloneckém deníku. Už v prváku jsem ale začal podnikat a za chvilku jsem viděl, že mě podnikání baví víc než škola.

V čem jste začal podnikat?
Měl jsem reklamní agenturu. Jistou zkušenost jsem měl z Prahy, kde jsem v jedné dělal kluka pro všechno. Říkal jsem si, že to je super, že chci něco takového zkusit i v Jablonci. Od začátku to bylo hodně regionální. Celkem rychle se mi začalo dařit, takže škola, biflování latiny a podobně mě přestalo bavit. Po čase jsem nastoupil do Mitonu, kde jsem se asi za sedm let naučil spousty věcí.

Můžete být konkrétnější?
Třeba jsem tam pracoval na webovém projektu Heuréka jako grafik. Poprvé jsem přičichl k práci obchodu s malými obchodníky, s restauracemi v rámci projektu Restu.cz. Viděl jsem, jak je takový byznys lidský, šlo se až na osobní rovinu. Velice rychle to pokračovalo. Oslovila nás neziskovka z Londýna, že potřebují pomoci s lokální měnou. V Brixtonu používalo v roce 2015 bristonskou libru více než 250 lokálních prodejců a živnostníků. Měna nemá za úkol nahradit běžné platidlo, ale pomoci udržet kapitál uvnitř komunity a přispět tak k rozvoji čtvrti nebo oblasti, kde se používá. Moc se mi to líbilo , a tak v roce 2015 vznikla myšlenka Jizerské koruny. 

A někdy v té době jste také začali pracovat na aplikaci Malá pokladna, která měla zjednodušit a zlevnit dopad zavádění elektronické evidenci tržeb (EET). Je to tak?
V rámci Jizerské koruny, která se tvořila těžce a nakonec se úplně nepovedla, jsme narazili na přátele, které začala strašit přicházející známá zkratka EET. Začal jsem hledat řešení a zdálo se mi, že nic kloudného nenajdu. Ale fajn, řekli jsme si, zkusíme vytvořit pokladnu pro ty nejmenší živnostníky. Peníze na vývoj jsme hledali přes HitHit, abychom zjistili, zda je o takový projekt vlastně zájem. Skoro hned se požadované peníze vybraly, o Malé pokladně se mluvilo, psalo se o ní. Byla a je to alternativa k těm drahým a velkým zařízením.

Jak je Malá pokladna úspěšná?
Aplikaci si stáhly tisíce lidí, stovky ji využívají pravidelně, další stovky sezónně. Malá pokladna vznikla strašně narychlo. Já ji navrhl za týden, programátoři na ní měli měsíc, možná dva. Poté přišla první, druhá vlna, proběhla šílenost na trhu s pokladnami, kdy živnostníci dávali za pokladny i desítky tisíc korun. Malá pokladna ale byla připravována především pro třetí a čtvrtou vlnu, které byly odloženy. Jde vlastně o aplikaci na chytrý telefon, který se dá propojit s trhacím bločkem. Projekt funguje dál, ale nikdy se nevyplatil finančně. V podstatě by to mohla být také neziskovka. Není to výdělečné, není to ztrátové.

Vy teď propagujete novou aplikaci na EET zvanou Berta. Čím je jiná než Malá pokladna?
Se svým týmem jsem strávili nad Bertou daleko více času, měli jsme víc prostoru. V podstatě jde o druhou, významně vylepšenou verzi původní Malé pokladny. Je to také Berta aplikace pro mobil. Když se propojí s již zmíněným bločkem, náklady jsou v řádu stokorun měsíčně, což je obrovský rozdíl oproti klasickým pokladnám.

Jaká jsou v Bertě ta vylepšení? Jak ulehčí EET malému obchodníkovi?
Hodně. Dnes jsou v evidenci dva extrémy. Jsou velké drahé systémy, některé jsou opravdu dobré a pomáhají. Ale pak jsou tady jiné, které vznikly jenom kvůli EET. Hrozné pokladny, prodávané lidmi, kterým je to jedno. Vše je to postaveno klasicky terminál, který si zaplatíte. Paušál, tiskárna na účtenky. Třeba pro trhovce to je další zátěž, mechanická věc za poměrně hodně peněz, která se manipulací může porouchat. Zatímco Malá pokladna byla spíše vylepšenou kalkulačkou s několika funkcemi, Berta už je regulérní pokladna. Obsahuje i výstupy do účetnictví, což Malá pokladna vůbec neumožňovala.

Kdy bude Berta k mání? 
V březnu bude ke stažení první verze. Teď Bertu testujeme a dokončujeme drobnosti. Čtvrtá vlna EET má odstartovat v květnu, do té doby aplikaci ještě doplníme o další věci. V této chvíli se připravujeme na kampaň. Jsme ale malá firma, takže žádné bilboardy. Víme, že Berta bude zase jen udržitelná věc, nic na zbohatnutí. Navíc už od Malé pokladny víme, že velcí hráči dokáží i dobré řešení umlátit čepicemi. Drobný zisk pro rozvoj Berty je samozřejmě nezbytný.

Jak tedy kampaň povedete? 
Poplatek za Bertu bude asi 150 korun, z toho většinu dáme lidem, kteří si vezmou na starost to, že obchodníky naučí s aplikací pracovat. Vysvětlí základní postupy i fungování EET. Vytváříme komunitu lidí, kteří s Bertou i s celým EET druhým pomáhají.

Jaký máte názor na EET? 
Jsem z toho čím dál zmatenější. Podle mne to nemá v právním řádu co dělat. Myslím si, že tady překračujeme základní společenské principy. Žádný viditelný přínos nevidím. Dopad na podnikatele je strašlivě škodlivý, nic jim nepřináší, jenom náklady a stres, především pro ty starší. Do EET jsem se vůbec nechtěl plést, protože mi osobně přijde jako absolutní blbost. Nakonec ale mám dobrý pocit, že jsme udělali něco užitečného a praktického. Že těm lidem, kteří EET musí provozovat, přeci jen pomáhám.

Vy jste jedním ze zakladatelů oblíbených Tatrhů. Poznamenala EET i je? 
Zásadně zatím ne, ale od května se bude týkat i většiny stánkařů trhovců. Myslíme na to. Na začátku EET jsme si mysleli, že systém stánkaře semele, ale po třech letech fungování víme, že se to nestane. Že už je na trhu tolik levných řešení, včetně Berty, že trhovce nijak zásadně neomezí, pokud se o nich ovšem dozví.

Jak vlastně vznikly Tatrhy? 
To souvisí také s Jizerskou korunou. Nejprve byla úvaha o prodejně s regionálními výrobky. Nápad ležel v dlouho v šuplíku, až nás známý navedl na jistý park v Liberci a jestli tam nechceme udělat nějaké regionální trhy. Tak vznikly Tatrhy a od té doby vyrostly do netušených rozměrů. Druhé Tatrhy v Jablonci byly také super, třetí, čtvrté. A dnes připravujeme desáté a místo pěti set lidí jich chodí pět tisíc. Tatrhy jsou také neziskovým projektem, nejkrásnějším, na kterém pracuji. Krásně se samy rozvíjejí. Samo to roste, samo se to pohání. Dnes vyjíždí Začali jsme vyjíždět i do menších obcí, byli jsme v Zásadě, letos se chystáme do Kokonína. Teď se ale hlavně připravujeme na jarní liberecké.

Tatrhy hledají zastřešené prostory. Jak jste s tím daleko? 
To je šílený plán do budoucna. Ve městě velikosti Liberce by mohla měla existovat moderní městská tržnice. Ostatně všude v Evropě je tržnice přirozená součást veřejného prostoru. Tatrhy jsou už tak veliké, že by si musely střechu pronajmout leda v nějakém hypermarketu. V Liberci by se to mohlo podařit, stále se to posouvá správným směrem. Letos s tím snad pohneme a příští rok by jsme mohli chtěli zkusit nějaký testovací provoz. Z Tatrhů by se mohla stát kulturně společenská instituce.

Jak vůbec relaxujete? 
Hodně pendluji mezi Prahou a Jabloncem, takže pro mě je největší relaxací pustit si v autobuse film. Ale hlavně mám čtyři děti a se ženou, která se mnou spolupracuje vlastně na všech projektech, se jim snažíme dávat co nejvíce času. Jsou pro nás nejdůležitější. Takže večer uložíme děti a do dvou hodin v noci pracujeme.

Jak jsem vytušil, Jablonec by jste neměnil… 
Miluji Jizerské hory. S Jabloncem mám potíž. Jsem nastaven, abych všude viděl potenciál a tady ho vidím na každém rohu. A jsem svědkem, že se zabíjí víc a víc. Každá ambiciózní myšlenka, která se tady objeví, je rychle mrtvá, třeba Městské lázně. To, co tam dělají lidé z ArtproProstor, je úžasné. Každou chvíli vzklíčí semínko naděje, ale Jablonec stále nepřekročil nějakou hranici, kdy bych řekl “dobrý, teď už to půjde. To se mi líbí v Liberci, kde lidé už mění město sami. Jsou ochotni to dělat nad rámec zisku, ve volném čase. A daří se jim to. Věřím, že je to možné i v Jablonci, jen potřebujeme ještě trochu času, potu a odvahy.

Jiří Ibl
• Narodil se v roce 1983, žije v Jablonci nad Nisou.
• Pracuje jako vývojář, je spolutvůrce aplikací Malá pokladna a Berta.
• Spoluzakládal oblíbené Tatrhy, které se konají na zajímavých místech na severu Čech.
• Mezi jeho další projekty patří například platební měna Jizerská koruna.