Jde o rozsáhlý projekt, kterým se Národní památkový ústav (NPÚ) rozhodl připomenout jednu z tváří nové republiky, jejíž založení v roce 1918 si letos připomínáme. „Se vznikem nového státu bylo zapotřebí stavět budovy nových úřadů,“ vysvětluje spoluautorka výstavy Petra Šternová z územního pracoviště NPÚ v Liberci.

Jednou z nich byla třeba budova pozdějšího Skloexportu v Liberci z roku 1930. Původně vznikla pro potřeby státní správy, sídlil tu třeba finanční, živnostenský či poštovní úřad, v horních patrech byly i byty. Podle Šternové představovala největší státní zakázku v meziválečném Liberci.

Déle než samotná stavba, která vyrostla za pouhé dva roky, však trvalo najít vhodný pozemek. „Pro obstrukce ze strany místních nacionalistů se pozemek podařilo získat až v roce 1925 od firmy Johanna Liebiega,“ zmiňuje autorka textů výstavy.

close Baťa v Liberci. info Zdroj: Michael Čtverářek, NPÚ, ÚOP v Liberci zoom_in Fakt, že se monumentální budovu amerického střihu, jak ji označil dobový tisk, podařilo postavit až 10 let po vzniku republiky, upozornil na rozdíl mezi příhraničím a zbytkem republiky. Zatímco ve vnitrozemí měly nové stavby zelenou, v příhraničí s převážně německým obyvatelstvem nebylo pro rozmach nového československého státu velké pochopení. Svůj podíl na tom mělo i to, že zakázky získávali hlavně čeští architekti.

Lépe na tom nebyli ani známí podnikatelé. „Třeba firmy Brouk a Babka nebo Baťa získaly pro své obchodní domy jen nepatrné pozemky. „Což ale právě v případě Bati bylo výzvou pro architekta,“ upozorňuje Šternová. Výsledkem byla ikonická výšková budova na dnešním Soukenném náměstí nového Liberce.

PROGRESIVNÍ JABLONEC

Výjimku tvořil Jablonec nad Nisou, kde sídla státní správy už stály a nové stavby si řešila místní samospráva tvořená především Němci. „Jablonec byl ve své době z pohledu architektury v regionu asi nejprogresivnější,“ hodnotí Petra Šternová.

Jako příklad moderní architektury zmiňuje novou jabloneckou radnici, která je kombinací funkcionalismu a historizujícího stylu s prvky renesančních staveb, dále kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Horním náměstí v Jablonci nebo čistě funkcionalistickou Háskovu či Schmelowského vilu.

Putovní výstava je členěna nejen podle okresů, ale také podle využití staveb. Kromě administrativních, komerčních, soukromých a průmyslových (továrna Schowanek v Jiřetíně pod Jedlovou nebo vodní elektrárna pod Spálovem) jsou tu zastoupeny také objekty duchovní či zdravotnické. „V nové republice vyrůstaly četné husitské sbory, které byly reakcí na nově vzniklou Církev československou, od roku 1970 Čs. církev husitskou, kterou v roce 1920 založil Dr. Karel Farský,“ doplňuje památkářka.

V novém státě vzniklo zhruba 100 sborů. Jeden z nejhezčích je v Semilech. Mezi duchovními stavbami je i novostavba semilského krematoria z roku 1935–37, které se inspirovalo budovou v pražských Strašnicích.

Významné místo ve stavební kapitole nového státu tvořily ozdravovny. Kromě Radostína to byla především dětská tuberkulózní léčebna ve Cvikově, do níž stát a zdravotní pojišťovny investovaly i přesto, že ve 30. letech zavládla ekonomická krize. „Apelovalo se také na to, aby se na stavbách podíleli nezaměstnaní dělníci v regionu,“ připomíná sociální aspekt staveb nové republiky Petra Šternová.