Počasí toho dne vůbec nebylo nakloněné humanitární misi francouzských pilotů, kteří letěli s letadly naplněnými léky určenými do zemí bývalého Sovětského svazu na pomoc lidem zasaženým výbuchem v elektrárně v Černobylu. Vezli jim tolik potřebné léky, kterých se nedostávalo. 

Celá akce v režii francouzské charitativní organizace Secours Populaire Francais se připravovala několik týdnů dopředu a byla velmi sledovanou událostí. Zapojili se do ní dobrovolníci s malými letadly aeroklubů a soukromých vlastníků. Na Den země, 22. dubna 1992, se dvanáct letadel vydalo na cestu, nejprve do Erfurtu, kde se následující den rozdělila. Šest z nich zamířilo do Běloruska, tři do Rumunska a tři zamířily do polských Katovic. Na každé palubě seděli dva lidé – piloti a novináři či lékaři. „Všichni piloti byli zkušení, měli nalétáno dost hodin, všichni letěli dobrovolně a bez nároku na odměnu,“ vzpomínal Philipe Ray, tehdejší 1. tajemník francouzského velvyslanectví v dokumentu Osudové okamžiky. 

Fotografie z března 1972 po otevření místa dopadu letadla policií.
Rána a z nebe začala padat těla. Od tragédie v Srbské Kamenici uplynulo 50 let

Francouzská letadla dohonila cestou frontální porucha a dotlačila je až do Frýdlantského výběžku. Vlivem emisí byly tehdy hory posety pahýly mrtvých stromů, a navíc pokryty hustou mlhou. Tříčlenná skupina letadel kroužila mezi horami a snažila se najít správnou cestu z nízké oblačnosti, až se dostala nad Bílý Potok a Hejnice. Nejvyšší na té straně Jizerských hor je Smědavská hora a Holubník. Podle svědků sice mapy měli, ale nedokonalé, spíše turistické, a tedy si nemohli snad ani všimnout, že je před nimi kopec přes tisíc metrů vysoký. Nakonec velitel skupiny vydal povel ke stoupání, aby letadla Smědavskou horu přeletěla. On sám se vydal správným směrem, ale už nesledoval, jak si počínají zbývající dvě letadla a nepotvrdil si, zda pokyny piloti slyšeli či zda je pochopili. 

Do osudového okamžiku zbývalo už jen pár minut. Piloti sice začali stoupat, ale neměli už šanci vystoupat tak vysoko, aby minuli hory. První z nich chytil pravým křídlem o pahýly stromů, což letadlo strhlo a obloukem dopadlo na zem. Druhý sice letěl o něco výš, ale i on se zachytil o suché větve stromů, kousek před vrcholem Smědavské hory. 

Národní pohroma 

„Dne 23. dubna 1992 jsem měl výjezd za policii jako vyšetřovatel a bylo nám oznámeno, že v prostoru Jizerských hor jsou pohřešovaná dvě francouzská letadla,“ vyprávěl v dokumentu Josef Záhora, tehdejší policejní vyšetřovatel. Nějakou dobu se po strojích pátralo. Přiletěl vojenský vrtulník, ale letadla neviděl, a tak později veřejná bezpečnost požádala o pomoc s hledáním i horskou službu. Vojenská letka našla nakonec letadla v prostoru Smědavské hory. Ležela asi 300 metrů od sebe na úpatí hory. V kabinách cestující nebyli, neboť při nárazu vypadli i se sedačkami z letadel ven. Jejich zranění byla devastující. Letadla byla rozbitá a v okolí vysypané léky, které převážela. 

Lanovka na Ještěd se zřítila
Pád kabiny mě silně zasáhl, říká bývalý přednosta lanové dráhy na Ještěd

Tragédie se dotkla celé Francie, psala o nich média po celé zemi. V Česku se o tom příliš nevědělo. „Pro mě byla největší hrůza asi v tom, že to všichni byli mladí lidé ve věku mých dětí, kteří letěli pro dobrou věc a všichni při tom zahynuli,“ okomentoval tragédii vyšetřovatel Záhora. 

Části trosek letadel nacházeli na místě pádů turisté ještě roky po tragédii, a i dnes by se dali jistě najít úlomky z havarovaných strojů, neboť je místo hůře dostupné, a ne tolik frekventované. Části letadel jsou umístěny v Jizerskohorském technickém muzeu v Bílém Potoce a připomenutý je tam i smutný osud strojů a jejich posádek. V místě dopadu letadel je v Jizerských horách pomníček připomínající tragédii z roku 1992.