Trojice vozíčkářů si cestu užila

Nápad vzít vozíčkáře do hor a pomoci jim zažít něco nevšedního pochází z hlavy Zdeňka Páchy z Ostravska. „Organizace trvala půl roku a jako nejtěžší se nakonec ukázalo najít ty, které poneseme. Ale našli jsme je. Z Liberce se na nosičskou krosnu posadili Lucie Petrementová a Jakub Ševčík, doplnil je Matěj Kužílek z Kopřivnice," řekl Pácha.

Z města pod Ještědem vyrazil kromě nesených i Ondřej Pleštil, který na Rysy nakonec nesl Lucii. „Cestu si užila, i když se při té vrcholné fázi trochu bála. Tam už byl terén docela těžký a cesta trvala poměrně dlouho. Museli jsem našlapovat po krůčcích. Ale byla zajištěná a myslím, že jinak se cítila bezpečně. A nahoře bylo vidět, že je šťastná. Za ten pohled to podle ní stálo," popsal Deníku Pleštil.

Před Rysy si všichni výstup vyzkoušeli

Naložit si na nosičské krosny tělesně postiženého člověka ale není jen tak. „Proto jsme si všichni výstup se svým budoucím pasažérem vyzkoušeli. Já na Slovensku, mí dva kolegové v Liberci," vysvětlil Pácha. Ostatně Deník o zkušebním výstupu na Ještěd informoval v minulém týdnu.

Vozíčkáři z Liberce zdolali na krosnách Tatry.

Možná i díky tomu proběhla cesta v relativním klidu. „Nikdo neuklouzl, nikdo se nezranil," poznamenal Pleštil.

 Ostatně všichni postižení na krosnách byli dobře jištění. A ve zvláště nebezpečných místech se o bezpečnost starali i asistenti. Každý z pasažérů krosny měl jednoho. Navíc nesli i zásoby jídla, pití a oblečení pro celou výpravu.

Výstup na Rysy rozložila výprava do tří dnů, trojici imobilních pak nahoru nesla na krosnách, které používají slovenští šerpové k přepravě stavebního materiálu i jídla tam, kam se nedostanou auta.

„Byly ale upravené tak, aby byly bezpečné a zároveň pohodlné. Já jsem měl sedátko vybavené polštářky a zajištěné pásání, jaké mohou znát čtenáři z dětských autosedaček," vysvětlil Pácha.

On sám nesl na zádech na Rysy krosnu nejtěžší. Celkem měla 75 kilo. Postupně si ale při výstupu krosny s pasažéry střídali.

„Protože jsem za ostatními logicky zaostával," usmívá se Pácha. Jde vůbec o první vynesení vozíčkářů v krosnách na vrchol Vysokých Tater. „V roce 2008 sice dobrovolná horská služba jednu postiženou nahoru nesla, při výnosu i snesení se ale střídalo 10 lidí a zpátky jí navíc nesli na nosítkách obličejem nahoru, takže prakticky nic neviděla," vysvětil Pácha.