Vlastní bydlení je pro běžného člověka v dnešní době v mnoha případech nedosažitelné. Ceny strmě stoupají a na vlastní bydlení nedosáhnout už ani lidé ve střední i vyšší střední třídě. Řešením je tak nájemní a družstevní bydlení, přičemž nabídnout byty potřebným by měla být schopna i města. Shodli se na tom účastníci besedy na téma nájemní bydlení, kterou pořádal Deník a hejtman Libereckého kraje Martin Půta.

Bytová družstva zažívala svou největší slávu za minulého režimu, ale po revoluci byla řada bytů zprivatizována a mnohá družstva zanikla. V zemi jich zůstalo přibližně sedmdesát a nyní se k nim lidé vracejí. Přitom v okolních evropských státech většina obyvatel ve městech žije v nájemním či družstevním bydlení. „Ve Vídni je 70% nájemních bytů. V Praze připadá na 1 150 tisíc obyvatel 48 tisíc nájemních městských bytů, z nichž ale nejsou všechny obyvatelné. V Liberci připadá na 105 tisíc obyvatel jeden tisíc nájemních městských bytů, přitom na začátku 90. let jich mělo město Liberec 18 tisíc,“ uvedl Milan Taraba, předseda Sdružení nájemníků ČR.

Deník uspořádal v spolupráci s hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou debatu na téma nájemní bydlení.
Ceny rostou, na nový byt dosáhne málokdo. Cestou je nájemní bydlení a družstva

Podle Taraby je totiž v sousedních státech vlastní bydlení dostupné pouze vyšším vrstvám, které si ho mohou dovolit. A do podobné situace se rychle dostáváme i v Česku, kde oproti minulým letům už řada běžně pracujících lidí nedosáhne na hypotéku a pořízení vlastního bytu či domu je nad jejich síly.

Výhoda? Nákladové nájemné

Bytová družstva jsou schopna zajistit takové podmínky, že i rodiny s běžnými příjmy mají šanci získat touto cestou byt. Potvrzuje to Petr Černý z SBD Sever Liberec, které v nedávné době postavilo například 114 bytů v družstvu Oáza v Liberci.

„Při prodeji družstevních bytů jsme pochopili, že nedílnou součástí marketingu a strategie je také vysvětlování principu družstevního bydlení,“ řekl Černý. Družstevní bydlení je mezistupeň mezi komerčním nájmem a vlastnickým bydlením. Uživatel bytu není vlastník bytu, ale podílu v bytovém družstvu. A z toho vlastnictví mu plyne nárok na uzavření nájemní smlouvy k bytu.

„Nespornou výhodou, kterou to přináší, je, že nájemné je nákladové a ne komerční, tedy člen družstva platí jen náklady spojené s užíváním. A také je tam silná ochrana práva uživatele. Navíc je zde prostupnost bytového družstva, takže když se rozhodne družstvo opustit, může družstevní podíl převést na kohokoli cizího, a tak se v čase podíl kapitalizuje,“ vyjmenoval Černý některé výhody družstevního bydlení.

Liberecký Skloexport
Nenechme Skloexport dál chátrat, zní z města i kraje. Chtějí ho oba

Podle Černého je družstevní bydlení atraktivní pro lidi, kteří nemohou nebo nechtějí jednat s bankami o hypotékách. Protože nositelem úvěru je bytové družstvo a lidé pak splácejí formou měsíčního nájmu. Růst úrokových sazeb se projevuje i zde, splátky jsou trochu dražší. Ale banky vycházejí výstavbovým projektům družstev vstříc a člen družstva musí složit 20 % hodnoty bytu, dříve to bylo 25 %. Družstva vyjednávají i o prodloužení možnosti splácení z 25 let až na 40 let, aby byly splátky únosnější. „Je to cesta jak zpřístupnit bydlení lidem, kteří mají problém s hypotékou, ale mají našetřeno. Senioři s úsporami, rodiny s malými dětmi či živnostníci,“ popsal Černý.

Tento trend potvrdil při diskuzi i zástupce realitní kanceláře, jednatel RE/MAX Gold Radek Farkaš. „Dneska je to vyšší střední třída, která si může dovolit investovat do nemovitostí. Díky tomu, že si dříve nakoupili byty movití cizinci a nijak se v těchto případech cena neregulovala, dnes není co nabízet. Současná cenová politika pro obyčejné lidi není,“ nastínil situaci na trhu Farkaš.

Jeho slova potvrdil Petr Černý. Ten poukázal na skutečnost, že například před dvaceti lety šlo pořídit zhruba třicet let starý byt v paneláku za 800 tisíc korun. Nyní stejný byt koupí zájemce za 4,5 milionu korun. A bude prý hůř.

Města by měla posílit bytový fond

Dalším řešením je bytový fond měst a obcí. „Je potřeba, aby si města zachovala nebo vytvořila bytový fond, pokud jej nemají. V Libereckém kraji jsou města, například Mimoň, která nikdy byty neprivatizovala, ale jsou tady i města, která byty téměř nemají. Nový zákon o bydlení doufám podpoří výstavbu obecních bytů a zapojení tzv. dlouhých peněz na vytvoření družstevního bydlení, které snad bude pro veřejnost za dostupnější ceny,“ uvedl hejtman Libereckého kraje Martin Půta.

Podle něj by se nabídka na vlastnické a nájemní bydlení měla rozhodně doplnit, a to i ze strany developerů, protože v nabídce skoro chybí. A také by se měla zvýšit o nabídku obecních bytů, protože jsou lokality, kde developer byty nepostaví, neboť se mu tam vzhledem k prodejní ceně stavět nevyplatí, a raději bude stavět v Liberci nebo v Praze. „Každé město by mělo vlastnit nějaký bytový fond, aby dokázalo řešit potřeby lidí, které v obci potřebuje, například učitelů, strážníků a dalších. Také oni se v dnešní situaci dostávají do stavu, kdy jim nikdo hypotéku s dnešními platy nedá. Totéž platí i o sociálně slabších skupinách,“ připomněl hejtman Půta.

Liberečany čeká poslední koupací sezona na přehradě v Harcově. V září se vypustí a začnou dlouho očekávané opravy i úpravy jejího okolí.
Poslední koupací sezona na přehradě. V září nádrž v Harcově vypustí

Navíc bydlení je potřeba zajistit i pro ty nejslabší skupiny a pro ně je jediným řešením bytový fond města. „V Liberci je v současnosti 530 domácností, které žijí v naprosto nevyhovujícím bydlení a podmínkách. A takových lidí v poslední době přibývá a do tíživé situace se dostávají i ti, kteří nikdy dříve žádnou pomoc nepotřebovali,“ informoval Lukáš Průcha z organizace Člověk v tísni.

Jako problém vidí i skutečnost, že si lidé hodně vybírají, komu byt pronajmou či nabídnou, a vybírají například podle barvy pleti nebo zadluženosti. „Pro nás je pak velmi těžké najít pro sociálně znevýhodněné lidi nový domov a pomoci jim se odrazit,“ podotkl Průcha.

Organizace má z praxe ale velmi dobré zkušenosti s tím, že když například bezdomovec dostane možnost bydlet, má pak větší snahu si zlepšovat život, nezatěžuje tolik systém, není tolik závislý na dávkách, snaží se více zapojit i pracovat.

V potížích je už i střední třída

Sociálními byty disponuje město Liberec, které jejich počet v poslední době rozšířilo o dalších padesát díky možnosti financovat jejich vybudování s přispěním dotací z IROP. Podle náměstka primátora Liberce Ivana Langra ale není situace s nájemním bydlením ve městě zrovna veselá. „Veřejná správa by se měla prioritně postarat o lidi, kteří už nejsou schopni se postarat sami. Znevýhodněných lidí je čím dál více a zapadá tam nejen nižší třída, ale začíná už i střední třída. Jediná cesta je podpora všech typů a druhů výstaveb, od družstev přes soukromé developery. A samozřejmě se snažit stavět i byty vlastní cestou,“ uvedl Langr.

Připomněl, že v oblasti na Žižkově by mělo v Liberci vyrůst na 200 bytů, z nichž bude část i nájemních. Podle součtu všech ohlášených nebo již běžících výstaveb různí investoři i bytová družstva v příštích letech v Liberci postaví až 5 tisíc bytů. Město se bude podle Langra zejména snažit nestát tomu v cestě.

Výstavbu brzdí byrokracie, ceny porostou

Novou bytovou výstavbu ovšem brzdí i zbytečná byrokracie. „Dnes uplyne sedm nebo osm let od prvotního nápadu ke kolaudaci, a to je velký kus života. Chtěl bych apelovat na liknavost měst k tématu a podpoře výstavby, protože je špatná. Ceny bytů a výstavby rostou a porostou a jakékoli zdržení je špatné,“ upozornil Černý z SBD Sever Liberec.

Tomáš Kučera, zástupce společnosti LIF, která aktuálně staví nové bytové domy na Perštýně, upozornil i na další nástrahy, jež také zdražují bydlení. A sice bruselské normy, které například určují způsoby větrání bytů bez ohledu na konkrétní zájem budoucího nájemníka. Ovšem stavitelé musí tyto podmínky dodržovat a každá taková věc navíc prodražuje opět cenu tím, že se musí podle norem zrealizovat.

Nicméně poptávka po nových bytech je obrovská. Příkladem může být například zmíněná I. etapa výstavba bytových domů na Perštýně, kdy všechny byly rozebrány či zamluveny do 4 dnů od zveřejnění nabídky. Podle Tomáše Kučery z LIF navíc už i v Praze dosáhly ceny bytů takové výše, že se lidé z hlavního města začínají poohlížet po bydlení v regionech. Na to reagoval Radek Farkaš zastupující realitní trh. „Bohužel kvůli tomu, že tito lidé přijdou sem, se začne cenová hladina zvyšovat i tady,“ podotkl Farkaš. „Z bytů se stala investiční komodita a tomu nelze zabránit,“ poznamenal Kučera. Situaci způsobili podle něj politici v Čechách regulací. Trh je pokřivený tím, že se nedá postavit dostatečné množství bytů.

Sýpka na Lemberku.
U Lemberka ožívá historická sýpka. Nejen verši ji probouzí šumný David Vávra

„Myslím, že v tuto chvíli nejde o sociální inženýrství, ale o to, že cena nemovitostí roste rychleji než inflace a lidi koupí byty kvůli zhodnocování. Na druhou stranu ti, kteří tyto byty staví, je staví v místech, kde je snadno prodají. To je Praha. A pokud s tím nic neuděláme, budou lidé bydlet v Praze a okolí a venkov se bude i nadále vylidňovat, i proto je nutná nabídka nájemního nebo družstevního bydlení. Pokud to neuděláme, bude se problém zvětšovat,“ poznamenal hejtman Půta

„Neschopností nabídnout bydlení v chudších částech země jsme si vytvořili problém ve školství, kdy v Praze je přetlak a v menších městech děti ve školách chybí a zvýšila se i doprava. Musíme udělat to, aby lidé přemýšleli i o tom, že chtějí bydlet v Liberci, a nepřemýšlet o dojíždění. Toto by měl být cíl. Podobně to před patnácti lety vyřešili v Anglii,“ poukázal na další související problémy hejtman Půta. Přítomní se shodli na tom, že aby se lidé přestěhovali i do menších sídel, je potřeba zapracovat také na vylepšení dopravní infrastruktury. „Dlouhodobě je neudržitelné věřit tomu, že do práce se bude jezdit pouze autem. Už nyní jsme mimo kapacitu, a tak je nutné zatraktivnit veřejnou dopravu, to nás rozhodně čeká. Například investice do železnice je dlouhodobě nutná,“ uzavřel hejtman.