Liberecký kojenecký ústav však rozhodně nezeje prázdnotou. „Naše kapacita činí padesát míst. V současné době je u nás čtyřicet jedna dětí,“ vyčíslila Anna Vereščáková, ředitelka dětského centra Sluníčko, které zajišťuje i péči o odložené děti do tří let.

Vláda chce na místo ústavní péče dosadit péči pěstounskou. Pěstounů je ale málo už nyní. „Loni jsme k pěstounům umístili dvě děti, letos ani jedno. Vina ale není na naší straně. Prostě chybí žadatelé,“ vysvětlila Verščáková.

Zájem pěstounů plánuje ministerstvo zvýšit profesionalizací této formy péče.

„V současnosti jsou pěstouni miminkem limitováni například ve vlastní pracovní kariéře. Když ale tuto péči zprofesionalizujeme, budou mít pěstouni zajištěný stálý příjem,“ vysvětlila mluvčí ministerstva práce Viktorie Plívová. Lehce zneužitelný přísun peněz to však podle ní nebude. „Pěstouny budeme samozřejmě pečlivě vybírat. Zájemci budou muset projít psychologickými testy a různými školeními,“ doplnila Plívová. Změna v ústavní péči dětí do tří let proběhla už v nejedné zemi. „Nepřicházíme s ničím novým. Systém bez kojeneckých ústavů již funguje na Slovensku, v Polsku i v Maďarsku. Naopak my jsme byli za velký počet dětí v kojeneckých ústavech oprávněně kritizováni OSN,“ řekla Plívová. Podle ní se dostatečný počet pěstounů podaří najít i v Česku.

Odborníci však poukazují na další úskalí návrhu. „Staráme se o děti, které jsou postižené nebo se narodily závislé na drogách. Péče o ně je náročná nejen finančně, ale především psychicky. To normální pěstouni nezvládnou,“ vyslovila své obavy Vereščáková.

Podle vlády by pro tyto krajní případy měla i nadále fungovat speciální zařízení. „Víme, že existují děti, které nebude možné umístit do pěstounské rodiny. Pro ty bude existovat jakási příjemnější forma dnešních kojeneckých ústavů,“ uvedla Plívová.

Díky předsudkům však může nastat také problém s dětmi jiných ras. „Máme u nás romské děti. Náš kraj je prošpikován nevůlí vzít si do péče romské dítě. Co s nimi bude?“ položila si nepříjemnou otázku ředitelka libereckého kojeneckého ústavu.

Vláda i kojenecké ústavy chtějí ve výsledku to samé. „S ohromnou radostí propouštíme děti do rodin. Osobně jsem však ohledně změny pesimistická. Vláda musí přesvědčit pět set rodin, aby změnily názor a staly se pěstounskými. Navíc musí zajistit, aby se s dětmi v rodinách pracovalo na takové úrovni, jako se s nimi pracuje tady. Jak to chce všechno stihnout za dva roky?“ uzavřela Vereščáková.

Autor: Kateřina Vodičková