Jestli se nepletu, původně jste působil jako ekonom. Jak jste se od toho dostal k výrobě her?
Vypadá to jako obrat o 180 stupňů, že? Takový už je život, vydáte se nějakým směrem, získáte zkušenosti a pak se situace otočí. Život je prostě nevyzpytatelný. Vystudoval jsem ekonomickou školu a naštěstí mě titul inženýra ekonomie k ničemu nezavazuje. Působil jsem čtyři roky ve velké čtyřce, ale odmítl jsem nadále stoupat po profesním žebříčku. Místo toho jsem odjel do Ameriky za zdokonalením highliningu a prohloubením zážitku v historických lokalitách.
To slyším prvně, o co se jedná?
Jde v podstatě o chůzi po tenkém popruhu v extrémních výškách, jakési moderní provazochodectví. Život nezávisí na ničem jiném než na pevné vůli, následování instinktů se vyplatí a odměna přichází okamžitě, není podmíněna úspěšným dosažením cíle, ale následuje po každém dílčím kroku.
Co se dělo dál, když jste se vrátil zpět do Čech?
Měl jsem na účtu tisíc korun, tak jsem ještě na rok a půl přijal pracovní nabídku v podobě účetního pro německou firmu. Ta pracovní koncepce mě rychle omrzela, upadl jsem do stereotypu. V účetní sféře není prostě kreativita vítaná.
Takže ve dne jste pracoval jako účetní a po večerech se věnoval hrám?
Měl jsem poměrně přesnou představu o hrách, vysnil jsem si produktovou řadu. Nápady se mi hromadily a já si uvědomil, že tímto způsobem bych to dělal třicet let. Řekl jsem si dost, dal výpověď a začal se výrobě her věnovat naplno.
Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Liberecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.
