Stavební materiál, technika i dělníci Co bude s Henleinovou vilou a komu patří? Na druhou otázku je snadná odpověď. Ta první je zatím obestřena rouškou tajemství.

Vila je v majetku liberecké firmy se sídlem ve Starém Harcově, která ji získala po předchozím vlastníkovi krajské hygieně. Ta ji obývala spolu s nedalekou Strossovou vilou. Během její rekonstrukce tu dokonce sídlil celý úřad a veřejnosti sloužila i jako nutriční poradna. Pak několik let zůstala opuštěná. „Technický stav budovy byl takový, že se tu nedalo fungovat, problémy byly hlavně se sítěmi, čtyři roky jsme marně žádali o finance na opravy, až stát rozhodl o prodeji," popsal bývalý správce budovy, Ivo Maděra.

Henleinův stůl

Přestože od 30. let sloužila vila nejrůznějším účelům, zachovalo se tu například původní schodiště, krb či litinová kamna nebo rohová, dnes už nefunkční zašupovací okna s výhledem do zahrady i na Husovu třídu. Právě tam měl svou pracovnu původní majitel vily vratislavický rodák, úředník jablonecké banky, později učitel tělocviku, především však ambiciozní politik oddaný Hitlerově věci Konrad Henlein. „Dochoval se dokonce jeho pracovní stůl," prozradil bývalý správce.

Vila z konce 30. let má dvě podlaží. V prvním byla hala a čtyři obytné místnosti, ve druhém byly tři pokoje, toalety a půda. Přízemí s halou sloužilo jako kanceláře, v suterénu bylo technické zázemí včetně kotelny a zároveň sloužila jako protiletecký úkryt.

Vila není stavební památkou, přesto podle historika Severočeského muzea v Liberci, Jana Mohra, je jednou z nejzajímavějších staveb v okolí. „Patří spíš k těm mladším stavbám této části města. Byla postavena ve stylu pozdního funkcionalismu, zajímavá je jednak svým umístěním i altánem v zahradě," popsal odborník na stavební slohy.

Henlein ji obýval i se svou rodinou, manželkou Emmou Luisou rozenou Geyerovou a pěti dětmi. Čtyřmi dcerami a jediným synem. Příliš si ji ale neužil, na konci války se snažil vyjednávat s Američany, byl však na útěku zajat a ve vězení si podřezal žíly rozbitými skly brýlí. Rok po válce byl v domě zřízen památník nacistických zvěrstev.

Památník nacistického barbarství byl jediným svého druhu. Po válce sem proudily celé zájezdy. Ve sklepě byla nainstalována takzvaná Sekyrárna se zrůdnými vynálezy na mučení vězňů, včetně gilotiny, kyje na jejich dobíjení nebo knihy či stínidlo na lampu údajně z lidské kůže. Nic takového se tu ale v době války nevyskytovalo. „Komunisté chtěli demonstrovat zrůdnost fašismu, kterou spojovali a personifikovali právě do osoby Konrada Henleina, jako vlivného a vysoce postaveného nacisty," vysvětlil Jan Mohr.

Zrůdná expozice tu vydržela do roku 1965, kdy byl vybudován památník v Terezíně. Údajně odtud byly odvezeny do archívů ministerstva vnitra také i dva náklaďáky tajných spisů. „V šedesátých letech se už také pozornost lidí ubírala jiným směrem, než ke vzpomínkám na válku," doplnil Mohr.

Absurdní doba ale i přes politické uvolnění trvala a tak nebylo divu, že vilu, kam se lidé jezdili dívat na popraviště, se změnila v mateřskou školku. Tou byla až do 90. let, v době, kdy dětí začalo ubývat a školky se šmahem rušily, ji získal zpět stát a již zmíněná krajská hygiena.

Nový majitel zatím neprozradil, zda bude vila s podivuhodnou historií sloužit jako sídlo firmy, soukromá rezidence, či třeba veřejným účelům. V každém případě však chce podle zdrojů z jeho okolí zachránit a zachovat zajímavou stavbu, připomínající rozporuplnou minulost města i doby.