Firma, která má elektrárnu na starosti se k nehodě do médií nevyjádřila.

„Nehoda takového druhu má smutné prvenství v České republice vůbec. Prozatím byly známy pouze případy z jiných států Evropy. Několikatunová vrtule se postupně od rotoru celá utrhla a poničila plášť věže. Je paradox, že vrtuli odtrhl vítr, který elektrárnu poháněl,“ píše webový deník Chrastavský čas. Nehoda neměla žádné následky, otázkou však je, zda se nemůže opakovat. Podle mnohých byla nějaká tragédie na území této elektrárny pouze otázkou času.

Takového názoru je například známý propagátor větrné energetiky, starosta Jindřichovic pod Smrkem, Petr Pávek. Projekt u Vítkova podle svých slov považoval za podezřelý už od jeho počátku. „Ten projekt byl vždycky černou ovcí. Byla to stará elektrárna z Německa, tam už byla zaplacená, tam už dosloužila, takže za cenu šrotu jí někdo dovezl sem a zprovoznil jí,“ podivuje se Pávek. Podle něj tehdy provozovatelé zneužili velmi krátkého období, kdy už byly státem stanovené výkupní ceny, ale v zákoně ještě chyběl dodatek, že to platí jen pro maximálně dva roky staré elektrárny.

Chrastavská radnice na nedostatky elektrárny upozorňovala již před lety, kdy projekt vznikal. „Před pěti lety jsme marně bojovali proti instalaci šesti vesměs zastaralých větrných věží na kopci za Vítkovem. Bohužel marně,“ podotýká starosta Michael Canov. Vše podle něj tehdy doprovázel podivný postup stavebního úřadu ve Frýdlantě. Ten vydal v roce 1997 stavební povolení pro šest větrných věží. „Stavební povolení, které propadlo v roce 1999 pak v roce 2004 prodloužil a výstavba začala bez našeho vědomí,“ vysvětluje Canov.

Konec výletům

K elektrárnám se velmi často sjíždění obyvatelé z blízkého okolí. Zejména mladí lidé místo rádi využívají k zajímavým večerním výletům. Zarážející proto je, že na nebezpečí úrazu upozorňuje pouze malá cedule u vjezdu do území elektrárny, které je jinak bez problémů ze všech stran přístupné.Petra Pávka mrzí, že elektrárna u Vítkova vrhá špatné světlo na ostatní podobné projekty, které jsou ale o poznání kvalitnější a hlavně bezpečné.

„Takový odstrašující příklad teď může zastavit rozvoj větrné energetiky v celém kraji, protože je na dobře viditelném místě. Bude tu teď těžší prosadit stavbu nových elektráren,“ lituje Pávek, který stojí za zrodem elektrárny v Jindřichovicích v roce 2003.

Procházky pod větrníky už nejsou jako dřív


Velký respekt, obezřetnost, místy i strach. Když se procházíte jen tak pod kolosy větrné elektrárny, běžně takové pocity mít nemusíte.
Jakmile se však dozvíte, co všechno se může stát, pocity se změní jako mávnutím kouzelného proutku. V průběhu slunečného odpoledne jsme se přijeli podívat na albrechtický kopec, jehož panorama už pár let dotváří šest věží větrné elektrárny. Před pár týdny se z šestice rotujících větrníků stala pětice. A místo častých výletů na člověka hned zanechá jiný dojem. Do mozku se ve vteřině vloudí neodbytná myšlenka: pokud se to stalo jednou, může se to stát i podruhé. Procházka pod větrníky teď proto nepatří k nejpříjemnějším zážitkům. Ba co víc, jde o adrenalin těžkého kalibru.

Stačí si jen představit, jak se utržená vrtule chovala, když před pár týdny opustila rotor jedné z věží. Několikatunový kolos musel být větrem vystřelen do obrovské vzdálenosti. Pouhé představy rychlého a krvavého procesu, který by tento letící obr udělal s křehkou lidskou schránkou, jsou jen pro silné nátury. Místo nehody jsme tak nafotili nejspíš v rekordním čase a když jsme znovu nasedli do služebního auta a vydali se zpátky do Liberce, začala v interiéru vozu pomalu, ale jistě, roztávat do té doby napjatá atmosféra.