„Velikonoce jsou pro křesťany bezesporu vrcholem roku, největší slavností, které zaujímají to nejdůležitější místo v jejich životě. Jednotlivými dny svatého týdne začínající Květnou nedělí a končící nedělí zmrtvýchvstání Páně si připomínáme řadu klíčových událostí,“ shrnula mluvčí litoměřické diecéze Jana Michálková.

OD KVĚTNÉ NEDĚLE PO ZELENÝ ČTVRTEK 

Po Květné neděli patří kostely až do středy tichu a usebrání, lidé chodí ke zpovědím.

Zelený čtvrtek je dnem připomínky poslední večeře, kterou slavil Ježíš se svými učedníky, s apoštoly. „Dopoledne se proto setkávají všichni kněží diecéze se svým biskupem a světí se posvátné oleje,“ připomíná Michálková. Večerní mši symbolicky zakončuje farář omýváním nohou 12 farníkům, tak jak to udělal Ježíš svým učedníkům.

„Je to symbolika pokory, při které by si lidé měli uvědomit, zda jsou ochotni udělat něco pro druhé, posloužit jim,“ vysvětluje děkan římskokatolické farnosti v Jablonci nad Nisou Oldřich Kolář. Stejný obřad proběhne třeba také v klášteře baziliky v Hejnicích na Frýdlantsku i ve většině katolických kostelů. Tam také v tento den utichnou varhany i zvony.

OD VELKÉHO PÁTKU PO VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ 

Velký pátek je dnem přísného půstu a připomínky Ježíšovy křížové cesty. V jabloneckém kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova děti symbolicky odnášejí dřevěnou sochu Krista do zimní kaple.

Na Bílou sobotu se pak v mnohých kostelech drží stráž u symbolického Božího hrobu. Kostely potemní, aby je po setmění prosvětlily svíce. Tmu prozáří světlo. Podle faráře jde o velmi symbolický, výjimečný zážitek. Neděle je pak oslavou zmrtvýchvstání Krista, opět symbol naděje. „Velmi krásný zvyk u nás v kostele je, že si lidé nosí košíky s jídlem, kterým žehnám, a oni je pak přinášejí domů, k rodině, ke svátečnímu stolu nebo svým přátelům,“ popisuje farář.

V radostném duchu se pak nese i Velikonoční pondělí, které připomíná setkání Ježíše s učedníky. „Na závěr bohoslužby nezapomeneme na pomlázky, aby ženy věděly, že je máme rádi,“ dodává.