Ve Vratislavicích se skrývá technický unikát

Tento technický unikát nechal v letech 1916-1918 postavit Alfréd Ginzkey, syn zakladatele zdejší textilní továrny Ignaze Ginzkeye.

Ojedinělá stavba se nachází v areálu továrny na koberce, kterou tato průmyslnická rodina vybudovala na přelomu 19. a 20. století a kterou po znárodnění pamatují všichni jako světoznámý Bytex.

Stavěli ji prý za války italští zajatci

Stavbu projektoval vídeňský architekt Leopold Bauer z Krnova, žák významného vídeňského secesního architekta Otto Wagnera. „Její historie sahá do let 1916 – 1918, tedy období 1. světové války, a postavili ji italští váleční zajatci,“ přibližuje památkář Martin Nechvíle z Krajského úřadu v Liberci. „Jde o skutečně mimořádnou stavbu, jak po stránce technické, tak i estetické,“ dodal.

„Opravdu jde o unikát, protože na rozdíl od podobných staveb, které se nacházejí ve vnitrozemí, nesloužila jen jako vodojem, ale integrovala v sobě hned tři funkce. Sloužila jako vodojem, zauhlovací věž a navíc jako rozhledna,“ potvrdil jeho kolega, Petr Freiwillig z Národního památkového ústavu v Liberci. „Nejsem si vědom, že by na území České republiky byla podobná. Samozřejmě to nevylučuji, ale v rámci Libereckého kraje se rozhodně žádná podobná nevyskytuje,“ dodal.

Promyšlené do každého detailu

Unikátní věž má tři podlaží a terasu. Strojovna byla v přízemí, v prvním patře dva zásobníky na uhlí a v posledním patře vodojem. Přímo až k patě věže vedla vlečka, která přivážela uhlí z nádraží ve Vesci. Do věže se prý podle odborníků vešel obsah celého vlaku. Do zásobníků se dostalo velkokapacitním vysavačem. Méně kvalitní uhlí, tedy mour, se vysával do vyššího zásobníku, kvalitní uhlí do spodního. Do sousední kotelny se namíchané uhlí dopravovalo po pásu vedeným vodorovnou šachtou.

Kotelna vyráběla páru, která následně poháněla čtyři turbíny produkující elektřinu. Větší část elektřiny spotřebovala továrna, přebytek pak zásoboval veřejnou síť. Pára sloužila i jako zdroj tepla a používala se také jako pohon místní lokomotivy, která ji čerpala přímo v kotelně. Horní část fascinujícího díla byl zmiňovaný vodojem. „Voda sem byla čerpána z podzemních nádrží přivaděčem z rybníků v prosečském Pekle,“ popisuje památkář Martin Nechvíle.

Na nejvýše umístěnou vyhlídkovou terasu se stoupalo schodištěm při vnitřní straně věže. Dnes je jako rozhledna už uzavřena. „Rádi bychom ji odkoupili a alespoň dvakrát ročně tam umožnili prohlídky, protože lidé by měli zájem. Jednání s firmou Intex, které celý areál patří, je ale zatím na bodě nula,“ říká starosta městské části Vratislavice Lukáš Pohanka. Svou hlavní funkci ztratila věž v roce 1970, kdy se elektřina začala vyrábět spalováním mazutu. Kotelna pak vyrobila elektřinu naposledy před několika lety, protože se přešlo na vytápění plynem.

Unikátní věž včetně mostku spojujícího věž s další částí kotelny přes silnici aspiruje už léta na zápis do seznamu kulturních památek ČR. Vratislavičtí o zařazení do seznamu usilují už od roku 2003. „Je to ale poměrně komplikované právě proto, že památka nepatří městskému obvodu, ale soukromému subjektu,“ připomíná starosta.

Zapíše ji ministr do seznamu památek?

Podklady k zápisu zatím zpracovává Národní památkový ústav v Liberci. Základní návrh už schválila příslušná komise Krajského úřadu v Liberci.

Nyní se ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci dokončuje archivní a fotografická dokumentace, která je nezbytnou součástí studie. Podle památkářů by se měla dokončit ještě tento měsíc a pak putovat na ministerstvo kultury. Radovat se je zatím podle památkářů předčasné, nicméně výsledek by měl být znám do půl roku. „Mělo by to samozřejmě velký význam. Předně takováto památka nesmí být zbourána či jinak ohrožena a za druhé je třeba ji opravovat. A pokud je zařazena do seznamu, znamená to i případné uvolnění dotací pro majitele,“ vysvětlil zástupce Národního památkového ústavu v Liberci Petr Freiwillig.