„V tento den si připomínáme popravu doktorky Milady Horákové," zahájil na úvod primátor města Liberec Tibor Batthyány, který připomněl vykonstruovaný proces i justiční zločin, kterého se na Miladě Horákové dopustil komunistický režim.

Den památky obětí komunistického režimu si přišli připomenout nejen zástupci města a kraje, ale také samotní političtí vězni, jejich příbuzní, a kytici položili také zástupci generace mladých.

Páter: Je dobré nezapomínat a odpouštět

PÁTER ANTONÍN před památníkem obětem komunismu.Zdroj: Deník

Na tři roky byl na začátku šedesátých let odsouzen Pavel Kejdana, v Liberci známý jako františkánský páter Antonín, za svou víru. „Oficiálně jsem byl zavřený za podvracení republiky za obzvlášť přitěžujících okolností," vysvětluje páter Antonín.

„Neodsoudili mě za víru, protože církev údajně nebyla omezována a měla úplnou svobodu. Ale samozřejmě jsem šel do vězení za to, že jsem vstoupil do františkánského řádu," dodává kněz, který žije na Liberecku už pětačtyřicet let. „Prošel jsem Pankrácem, Ruzyní, Valdicemi. Tam to bylo nejhorší, na jednom sále nás spalo ve třech patrech stovka. Místo toalet byly jen džbery," popisuje páter, kterého před přísnějším trestem zachránila amnestie. „Při jejím vyhlášení vedle mě stál biskup Otčenášek. Ten tam byl jedenáct let. Někteří dokonce i šestnáct, a přesto se vrátili domů nezlomení a pokračovali v činnosti," vypráví páter Antonín a otáčí se přitom k „zrcadlu". „Tenhle památník je rozumný a moudrý. Každý se může zahledět sám na sebe a zpytovat, co v té době dělal, zda selhal. Může si vzpomenout na ten strach i na své ideály. Je dobré nezapomínat a odpouštět," uzavírá naše krátké povídání. Páter Antonín spoluzakládal jednu z nejstarších novodobých františkánských komunit u nás. Se svými bratry sloužil ve Vrchlabí.