Zaznamenáváte v předvánočním čase větší nárůst pacientů?
S nárůstem počtu pacientů v akutních stavech se potýkáme v určitých obdobích či periodách. Vánoce, i když jsou emočně vypjatým obdobím, z intenzity nijak nevybočují. Jistě, měli bychom zpomalit, zmírnit tempo, ale víte sama, že se dohání spousta věcí a dalších povinností, takže to není úplně možné a pravda je, že u někoho může vyústit předvánoční shon ve stavy napětí, nejistoty a úzkosti, které pak akutně řešíme.

Mohou být právě tyto věci spouštěčem pro člověka, který už trpí nějakou psychiatrickou diagnózou?
Každý stres může být spouštěčem pro rozvoj obtíží, které mohou mít rozměr epizody duševní nemoci, ale myslím si, že pokud se mluví o tom, že právě Vánoce jsou obdobím určité extrémní emoční rozkolísanosti, jde o klišé.

Nemůže v nás to napětí vyvolávat paradoxně i neustálý mediální tlak, který vyzývá, abychom nepodlehli stresu a byli v pohodě, až si člověk, který je do té doby v pohodě, začne myslet, že by vlastně měl ten stres mít?
Myslíte, že opakované nabádání ke klidu může napětí zvýšit?

Ano, na to se ptám.
U výrazně citlivých jedinců možná ano, ale myslím si, že každý přiměřeně vyrovnaný člověk toto období zná a vnímá to jen jako určitý kolorit. Psychika každého má své obranné a adaptační mechanismy, které by měly být schopny udržet stabilitu i v tomto období.

Jak to vnímáte vy sám, když takové věci slyšíte třeba v rádiu? S úsměvem, nebo vás to spíš rozčiluje?
Já jsem ten, který má tu rovnováhu rozdávat druhým, takže se nenechávám ovlivňovat. Snažím se proto relaxovat, jak jen to jde.

Setkáváte se s případy, kdy se vám mezi svátky vrací akutní pacienti, které jste propustili na svátky domů? Třeba právě z přemíry emocí uprostřed rodiny po dlouhé hospitalizaci, může tam být i kombinace léků a třeba alkoholu. Setkáváte se s tím?
Logická touha našich hospitalizovaných pacientů být na Vánoce doma je tak silná, že naše doporučení týkající se režimu a nutnosti abstinence při užívání medikace respektují. Prioritou je vždy nekomplikovat průběh léčby. Pacienti jsou ve velké většině disciplinovaní a vděční, že mohou být se svými rodinami, a nestává se tak, že by se propustkou průběh léčby zhoršil.

Když pomineme vánoční dobu, vzrůstá obecně počet psychiatrických pacientů? A pokud ano, co je příčinou?
Ten nárůst je rozhodně patrný a podílí se na něm více faktorů včetně destigmatizace psychiatrie a lepšího povědomí lidí o možnostech léčby. Na našem oddělení hospitalizujeme každý rok podobný počet nemocných, což je dáno naší omezenou lůžkovou kapacitou a spektrem poskytované péče. Za posledních deset let ale narostl počet ambulantně vyšetřených lidí asi šestkrát.

Je větší počet žen, nebo mužů?
Podíl je vyrovnaný. Co ale považujeme za opravdu velký problém, je nárůst počtu pacientů, kteří zneužívají návykové látky a v důsledku toho se u nich rozvíjí duševní onemocnění a poruchy chování, zejména psychotické poruchy.

Jsou drogy spouštěčem skryté duševní nemoci nebo jsou jejich příčinou?
Existuje skupina pacientů citlivějších na některé podněty včetně intoxikací návykovými látkami. U těchto pacientů se mohl určitý nestandardní vývoj centrálního nervového systému projevovat už dříve, např. selektivním vývojovým zpožděním v dětství, a jednorázová či opakované intoxikace mohou způsobovat výrazné změny psychiky včetně psychotických poruch. Při takovéto dispozici se pak může rozvinout nemoc, která trvá celý život. Takže spouštěčem celoživotní závažné duševní poruchy může být opravdu i užití marihuany, extáze nebo jiné stimulační látky.

Týká se to jen mladých, nebo i starších věkových skupin?
Jednoznačně jde o věkovou skupinu 17+. Samozřejmě vidíme podobné problémy i u lidí po třicítce, ale tam už je menší pravděpodobnost, že se rozvine nějaká choroba, pokud škodlivě neužívají tyto látky opakovaně a dlouhodobě. V poslední době přibývá pacientů s duálními diagnózami, kdy právě závislost na návykové látce komplikuje léčbu současně se vyskytující duševní nemoci, nejčastěji psychotické poruchy. A naopak.

Když jste zmínil riziko jednorázového nebo prvního užití drogy, setkáváte se s tím právě teď po vánočních večírcích nebo silvestrovských oslavách?
Ne, je to stejné jako například o prázdninách. Nebezpečí se objeví vždycky, když má mladší generace více volného času.

Velkým tématem poslední doby je destigmatizace, tedy sejmutí předsudků z psychiatrie i některých nemocí, například schizofrenie. Jste jako dlouholetý odborník pro?
Jednoznačně! Destigmatizace je jedním z pilířů aktuálně probíhající reformy psychiatrie v ČR. Snížení míry stigmatu, jež si náš obor, pacienti, ale i psychiatři nesou, patří mezi zásadní momenty limitující rozvoj psychiatrie. S oblibou říkám: Kudy chodím, tudy destigmatizuji!

Takhle to vidíte vy z odborného pohledu, ale co byste řekl lidem, kteří se obávají toho, že mají za souseda třeba právě schizofrenika?
Řada lidí, kteří žijí mezi námi, chodí do práce a žijí plný život, může trpět různými duševními potížemi, například úzkostnými nebo depresivními stavy. Jejich okolí ani neví, že se léčí na psychiatrii. Jistě, stigma schizofrenního onemocnění má jiný rozměr, ale velkému počtu těchto pacientů umíme pomoci tak, že se vrátí do běžného života poměrně blízko úrovni jejich fungování před nemocí. I toto vědomí by mělo vést k destigmatizaci, která zase pomůže dalším pacientům v integraci do společnosti. Duševně nemocný nerovná se agresor. To se týká jen velmi malého procenta všech pacientů, kteří se s duševními potížemi léčí. Hloupostí je myslet si, že každý duševně nemocný člověk je nebezpečný.

Blíží se závěr roku. Co byste si jako lékařský ředitel krajské nemocnice přál?
Jednoznačně bych nejen naší nemocnici, ale celému českému zdravotnictví přál výrazné zlepšení stávající personální situace. Nedostatek lékařů a sester je téma nejen v některých oborech a ve většině nemocnic, ale bohužel i v primární ambulantní péči.