Fotograf s rodinou utíkal před válkou už dvakrát. Nyní je novou posilou Deníku

Kdyby to nebyla smutná skutečnost, mohlo by jít o zajímavý námět na film. Příběh ukrajinského uprchlíka Štěpána Kachura, jeho manželky Míly a pěti dětí ve věku od desíti měsíců do deseti let. Rodiny, která se před pár dny ocitla v Liberci, kam se dostala jako jedna z mnoha prchajících před válkou na Ukrajině. Utekli z Irpině, předměstí Kyjeva, která je v těchto dnech zónou s neutuchajícími boji. Přitom ještě na začátku března ani nepomysleli, že se ocitnou tisíce kilometrů od domova, do kterého se chtějí zase vrátit. 

Rodina Štěpána Kachura na cestě do Česka. Na hranicích.Zdroj: se souhlasem Štěpána Kachura„To ráno jsme si s bratrem telefonovali a snažili se je přesvědčit, aby odjeli. Ale oni stále zůstávali v Irpini s tím, že jsou v pořádku a že se nic až tak neděje. Nechtěli do poslední chvíle pryč,“ vzpomíná Štěpánova sestra Inna Křivánková, která už mnoho let žije v Liberci. Ještě v té chvíli mohli lidé odjíždět sami, ale uteklo pár hodin a situace se změnila. „Když i naši sousedé, kteří byli členy domobrany, říkali, ať jedeme, poznali jsme, že je to vážné,“ říká Štěpán Kachur.

Jenže už to nebylo tak snadné. Nevěděli, kterým směrem jet a co je čeká. Prostě to zkusili. Ujeli asi 15 kilometrů, ale dál nevěděli kam, kde hledat evakuační autobusy a kudy jet, aby to bylo bezpečné. Opět pomohl soused z domobrany. Po telefonu jim poradil a řekl, ať se vrátí. Stejní lidé pak celou rodinu převezli v neprůstřelném autě na nádraží, kde se stovky lidí snažily nastoupit do vlaků. 

„Od prvních dnů jsme slyšeli, že se nedaleko bojuje. Město ještě nebylo tak rozbité, jako teď. Ale všude byla zničená auta, po ulicích se váleli přiopilí ruští vojáci, kteří nakupovali po obchodech,“ popisuje jedny z posledních vzpomínek na domov třiatřicetiletý Štěpán. Ač je mladý, odjel ze země, neboť podle ukrajinských zákonů může muž, který má víc než tři děti do osmnácti let, odcestovat a nerukuje. „Kdyby zůstal, jeho žena by sama s pěti dětmi nejela,“ podotýká Inna. 

Drama nastalo na nádraží, kde se stovky lidí snažily dostat do vlaků. Vypadalo to, že se Štěpánovi s rodinou nastoupit nepovede. Jeho sestra mezitím s manželem pomáhali jiné ženě z Ukrajiny se dvěma dětmi, které vyzvedávali od ukrajinsko-polských hranic z města Rivne poblíž Běloruska. Žena, kterou převážela, jí poradila, kam má bratrova rodina vyrazit vlakem, sestra tlumočila instrukce a Kachurovi se se štěstím do konkrétního vlaku dostali. Sestra Inna jim v Rivne sehnala střechu nad hlavou. Pomohli místní, naprosto neznámí lidé. Rodinu ubytovali v gruzínské restauraci, kde jim dali najíst a nechali je přespat.

„Organizovali tam pomoc dobrovolníci, pomohli nám i odjet,“ říká Štěpán. K hraničnímu přechodu v Polsku pro ně vyrazil Štěpánův bratr žijící tou dobou u naši sousedů. Mezitím se sestra Inna opět vypravila z Liberce, tentokrát do Varšavy, kde se v nočních hodinách po několika dnech strastiplné cesty celá rodina konečně setkala. 

Vytvořili jinou příručku pro uprchlíky. Radí kde nakoupit nebo jak cestovat

„Utíkali jsme z války už podruhé. V roce 2014 jsme žili v Doněcku a tehdy uprchli odtamtud do Kyjeva. Na Doněcku se ale nebránilo, policie prostě jen vylepila nové nálepky, vyměnila se vláda a byl konec. Teď je to jiné. Policie v Irpini spolupracuje s vojáky, lidé se brání. Pokud ještě máme vládu v Kyjevě, je to dobré,“ zdůrazňuje Štěpán. 

Nový dočasný domov našli Kachurovi v Liberci, i zde pomohli dobří lidé. „Moje známá lékárnice, pro mě anděl paní Lucie, nám zajistila pro bratra s rodinou byt. Jsme ji za to moc vděční,“ děkuje Inna. Míla je s malými dětmi doma, dvě nejstarší už chodí v Liberci do školy. Štěpán vystudoval na Ukrajině vysokou školu ekonomickou a v Doněcku pracoval jako ekonom ve velké firmě. Ve volném čase se věnoval fotografování a když se přestěhovali do Irpině, zůstal mu věrný i profesně. Fotografoval zejména sportovní utkání, fotbalová, volejbalová a jiná i různé menší sportovní turnaje. Této profesi se chce věnovat i v Liberci. Příležitost mu už dal při zápase liberecký fotbalový prvoligový tým FC Slovan, nyní budou moci vidět jeho práci i čtenáři Deníku. Štěpán je novou posilou našeho týmu a za každou další příležitost, která se mu v Liberci naskytne, bude rád. 

Jeho největším přáním je ale vrátit se domů, na Ukrajinu. „Je to tady krásné, ale jsme pouze hosté. Na Ukrajině máme domov, rodinu a chceme se vrátit,“ dodává mladý muž.