V okamžiku, kdy se dobrovolnice dozvěděla o ruské invazi na Ukrajinu, se rozbrečela a slzy jí kanuly během dne opakovaně. Hlavně v okamžicích, kdy jí do kanceláře začali chodit zoufalí ukrajinští rodiče nebo matky, kteří potřebovali „papír“, aby mohli dostat své děti z centrální a východní Ukrajiny. „Do té doby jsem netušila, kolik je zde Ukrajinců, jež zde pracují a museli nechat doma své děti, které vychovávají babičky, tety nebo kamarádky. Takže jsem začala zjišťovat, jaký „papír“ jejich dětem umožní přejít hranice, aby byly v bezpečí,“ zavzpomínala notářka.

Jak sama přiznala, na začátku vůbec nepřemýšlela nad tím, že by neměla pomáhat. Přišlo jí to smysluplné a mnohem přínosnější, než jen nadávat či brečet. „Je to i naše válka, Ukrajina bojuje a trpí za nás, za naši svobodu. Nikdy jsme nebyli zemí, do které by se utíkalo, naopak jsme vždy utíkali na západ. Nyní Češi dokázali, že mohou a chtějí pomoci, občanská společnost na sebe může být právem hrdá,“ zdůraznila Pokorná s tím, že do konce léta si pomoc válečným uprchlíkům vyžádala veškerý její volný čas.

V jednom člověku to dělat nelze

Zpočátku pátrala po informacích, postupem času vznikl také spolek Turnov pomáhá, pod jehož hlavičkou se dobrovolnická pomoc odehrává. Pár dní po vypuknutí konfliktu narazila ve facebookové skupině Turnov na inzerát poptávající prostory pro sbírku materiální pomoci a do hodiny se její kancelář začala plnit darovanými věcmi. Spojila se s další dobrovolnicí Svitlanou Dorchynets a spolu s přáteli začali balit věci do krabic a okamžitě posílat na Ukrajinu. Celkem odešlo devět velkých dodávek. „Svitlana a její manžel Vasyl našli cestu, jak pomoc dopravit do Lvova tak, že nečekala na hranicích, ale šla přímo dál do vnitrozemí a na frontu. Netušila jsem v tu chvíli, že se se Svitlanou staneme parťáky, kteří spolu budou následujícího půl roku trávit většinu času,“ podotkla Pokorná s tím, že Svitlana tlumočila a poskytovala uprchlíkům i psychickou podporu. „Nedá se to dělat o jednom člověku. Hned na začátku války se nějakou šťastnou náhodou dali dohromady lidé vyznávající stejné hodnoty, ochotní něco dělat pro druhé,“ doplnila.

V dalších týdnech začali do Turnova přicházet první uprchlíci. Její kolega Ivan Dřevikovský je na základě nabídek na mailu spolku ubytovával, ona se věnovala shánění nábytku, oblečení a kočárků. Část předávali městu Turnov, které rovněž ubytovalo první příchozí. Duben a květen se nesl v duchu zajišťování práce a brigád, aby ukrajinské ženy nebyly závislé na dávkách od státu. „Na konci května nadhodily uprchlice, že by pro možnost zaměstnání potřebovaly umět česky, tak jsme zorganizovali od půlky června do konce prázdnin kurzy češtiny. Od poloviny července do konce srpna pak souběžně běžely kurzy české gramatiky pro děti,“ upřesnila Martina Pokorná.

Většina uprchlic pracuje

Nadále běží kurzy češtiny. Většina uprchlíků pracuje a téměř všichni mají kde bydlet. Mají vytipovaných pár rodin, tedy matek s dětmi, které nemohou pracovat, mají děti předškolkového věku nebo děti, které nebyly přijaty do školek, nebo matky s více dětmi, pro které je náročné z platu ne úplně nejlépe placených profesí rodinu uživit.

„Těm budeme pomáhat i nadále, dokud to budou potřebovat, a to především potravinovou pomocí nebo zajištěním všeho, co jsme schopni sehnat od českých rodin, jako je například použité zimní oblečení. Část uprchlíků se stěhuje do standardních nájemních bytů a potřebují byt vybavit nábytkem, ten sháníme i nadále podle konkrétních požadavků,“ nastínila plány Pokorná. Zároveň mohou zájemci posílat finanční příspěvky na transparentní účet, na který se doposud podařilo vybrat kolem 350 tisíc korun. Získané peníze putují na financování kurzů češtiny a zčásti i na materiální pomoc. Město Turnov a Člověk v tísni spolufinancovaly pracovní sílu v turnovském Šatníku, který fungoval od března do konce září.

Ctít zásadní hodnoty

Do hlavy se Martině Pokorné vryla řada příběhů. Vzpomíná na miminko narozené v únoru ve sklepě ukrajinské porodnice, které s matkou přišlo pár dní po začátku války. Obdivuje všechny, kterým se povedlo proniknout přes hordy střílejících ruských vojáků do bezpečí. Celý konflikt nevnímá jen jako problém Ukrajiny. Odlišné názory se už ani nesnaží pochopit, i když chápe, že lidé mají obavu ze zdražování a energetické krize. „Nejprve to bylo o tom, že uprchlíci berou peníze našim matkám-samoživitelkám. Teď lidé mrznou při 18 stupních a nadávají, že kdybychom přilezli s omluvou za Putinem, dal by nám levný plyn,“ zamyslela se Pokorná s tím, že velkou roli hrají i dezinformační weby. „Podobní lidé jsou naprosto bez empatie a hlavně jim jsou cizí jakékoliv hodnoty, jako je svoboda nebo pomoc druhému v nouzi,“ uzavřela vyprávění.