Pokud vám už zevšedněly tradiční velikonoční trhy, můžete se už zítra, právě na Bílou sobotu, zúčastnit originální lidové slavnosti v Dolní Řasnici starobylé obci spjaté s legendou kováře Stelziga v severní části Frýdlantského výběžku.

Už po desáté se tu sejdou lidé pod stromem přání slavným vajíčkovníkem, aby na jeho větve pověsili vyfouknutá vajíčka skrývající jejich tajné sny a tužby.

Téměř tři tisíce let starý zvyk

Slavnost vychází z archeologických nálezů drobných dutých keramických předmětů, které naši předkové, v době před zhruba třemi tisíci lety, mohli zavěšovat na stromy při náboženských rituálech.

Dolní Řasnice, obec kováře Stelziga

Půvabná obec ve Frýdlantském výběžku s dlouhou historií to je Dolní Řasnice. Její překrásné okolí i staré chalupy stojí za návštěvu i mimo Velikonoce. Do historie zdejšího kraje se zapsala zejména díky legendární postavě kováře Ondřeje Stelziga, který v 17. století vedl vzpouru proti frýdlantskému panstvu a předal císaři petici o nesnesitelném útlaku robotníků. Osudy řasnického kováře zpracoval v díle Železná koruna Václav Kaplický, který žil a pracoval v nedaleké osadě Peklo. Stelzigův příběh je dobře znám i z divadelní adaptace, kde vzpurného kováře ztvárnil herec Václav Helšus.

Dolní Řasnice získala svůj český název až po válce podle stejnojmenné říčky. Založena byla už ve 14. století, velkého rozmachu se dočkala v 18. a 19. století. Roku 1864 tu byla založena jedna z prvních textilek na výrobu polovlněných a bavlněných látek firma Josef Ressel. Narodila se tu i řada slavných lidí: kromě Ondřeje Stelziga i akademický malíř Adolf Hausmann a hudebníci Franz Ressel, učitel na akademickém institutu pro církevní hudbu v Berlíně, a komponista Franz Schäfer.

„Z té doby totiž pochází více než čtyřicet tisíc úlomků a tisíc pět set celých kousků keramických drobných předmětů, které jsou k vidění v muzeu v jihočeském Písku. V každém z nich je malý otvor. Někteří badatelé soudí, že to mohly být votivní dary zavěšované na strom. Pozůstatky podobného zvyku najdeme podle něj na několika místech v Horní Lužici, Čechách i v Bavorsku," vysvětlil zakladatel této novodobé velikonoční tradice Milan Maršálek z Dolní Řasnice.

Zažeňte zimu do kouta, vítejte jaro

Podobným způsobem se na strom Vajíčkovník zavěšují vyfouknutá vajíčka s napsaným nebo namalovaným přáním. Samotný akt zavěšení vajíčka s přáním je ale jen vyvrcholením lidové slavnosti, která navazuje na staré pohanské oslavy návratu jara, vyhnání zimy a vítání života.

Ke stromu se totiž zamíří v průvodu masek. „Těmi účastníci straší a zahánějí zimu. Proto mají i nejrůznější náčiní, které vydává rámus. Řehtačky, klapačky, pokličky či buben," popisuje veselici její hlavní aktér.

„V čele průvodu kráčí třímetrový kohout Jaroslav a obrovský čáp. Průvod vede organizátor, vynikající bavič a bývalý učitel Petr Strnad. Svými hesly přináší veselou náladu. Průvod jde obcí a kolem polí, takže jsou vidět koně, kozy, ovce, hnízdo čápů. Bývají v něm i jezdci na koních," zve návštěvníky Milan Maršálek.

Na strom pak účastníci průvodu věší vajíčka, která většinou nejsou barevná, zato jsou na nich namalovaná nebo napsaná přání pro letošní rok. Někdy jsou skrytá na lístečku uvnitř. A podle pořadatelů se ta upřímná určitě vyplní.

Divadlo, hudba i Valdštejn

V kulturním programu bude divadlo pro děti, folkař Petr Randus a naprostou premiéru bude mít ukázka z hry o Valdštejnovi, připravená divadelním kroužkem ZŠ ve Frýdlantě. Na cestě průvodu čekají účastníky občerstvovací stanice s něčím „na zahřátí" a pro děti s něčím na mls. Vstupné na akci je zdarma.

Vajíčkovník opěvuje i Jiří Žáček

Devíti předchozích ročníků se dosud zúčastnilo přes šest tisíc lidí. O tom, že tato hezká tradice na Frýdlantsku už zakořenila, svědčí i fakt, že Vajíčkovník má i vlastní pohlednici. Jeho příběh je popsán v knize Krčma čili Kretscham (pověsti ze statku) a dokonce vznikla i jakási hymna.

„Píseň na oslavu tohoto zvyku napsal básník Jiří Žáček, zhudebnil Jan Basista Novotný a nastudovali žáci a učitelé hudební školy v Liberci vedení Daliborem Tužem," připomněl Milan Maršálek. Tak nezapomeňte, v sobotu 30. března v 10.00 hodin v Dolní Řasnici…

Jak honili na Turnovsku Jidáše

Obyčej „Honění Jidáše" jindy nazývaný „chodit zarachtat", „drnkačka" či „řehtačka" je spojen s obchůzkou chlapců, kteří chodí s řehtačkami, jejichž hlomoz nahrazuje zvonění zvonů, které „odletěly do Říma".

Koledníci chodí na Zelený čtvrtek vždy v poledne a večer) a na Velký pátek brzy ráno, v poledne a večer po kelkání. Do třetice vyrážejí na Bílou sobotu ráno.

Projdou vsí za zvuku dřevěných řehtaček nebo klapaček a celou obchůzku rachtají. Při poslední obchůzce všude zazvoní a společně přednesou tuto říkanku:

„I ty nevěrný Jidáši, cos to učinil, že jsi svého Mistra Židům prozradil. Za to budeš míti v pekle hořeti, s Luciferem, ďáblem, tam přebývati. Na Zelený čtvrtek v zahradě jali, na Velký pátek ukřižovali. Na Bílou sobotu s kříže ho vzali, do hrobu dali, ty kluci Židi. Jako psi černí kopali jámu, Ježíši Pánu."

Na závěr této říkanky všichni zarachtají řehtačkami a od hospodyně dostanou do kasičky, kterou si nesou,drobné mince.

V některých východočeských venkovských kostelech bylo zvykem, že jeden z chlapců, jakmile kněz začal mši, vyběhl ven a utíkal pryč. Ostatní děti s klapačkami a řehtačkami za ním.

Dbalo se, aby honěný chlapec, představující Jidáše, byl pokud možno zrzavý. Při pronásledování chlapci volali: „Jidáše honíme, klekání zvoníme, při tom se modlíme…"

Ve východních Čechách, v Pojizeří, a to i v okolí Turnova, například v obci Bělá byl rozšířený obyčej „ pálení Jidáše". Na Zelený čtvrtek a Velký pátek se vždy v odpoledním čase na návsi shromáždili chlapci s řehtačkami a klapačkami. Mezitím se obvykle na nějakém utajeném místě jeden z chlapců strojil za Jidáše. Jeho šaty tvořily slaměné provazy, jimiž mu obtáčeli hlavu, ruce, nohy a celé tělo tak, aby měl celé tělo zakryté. Jakmile odbila na věži kostela třetí hodina, vyběhl Jidáš na náves a za ním všichni ostatní chlapci, kteří ho pronásledovali za hlomozu řehtaček a klapaček.

Společně pak proběhli celou obcí, zastavovali se dům od domu a po odříkání říkanky: „Jidáše honíme, klekání zvoníme, Jidáši zrádce, cos nám to učinil, že jsi Pána prozradil," (Bělá u Turnova) dostávali koledu peníze, vejce, sladkosti. Za vsí pak Jidáše „dohonili", strhli z něho slaměný oděv a ten spálili. Rozdělili si koledu a vrátili se do vsi. Etnografka Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje v Turnově

Velikonoce v lidových zvycích na Dlaskově statku

Kdo sází na lidové tradice, ten se může vydat do známého skanzenu u Turnova.

Turnov Pro příchozí je tu připraven program přibližující velikonoční tradice z dob našich dědečků a babiček. Název je více než výmluvný Pomlázka teče okolo pece. Velikonoce na Dlaskově statku můžete zažít na Bílou sobotu. Program začíná v 9.00 a končí v 17.00 hod.

„Akce navazuje v cyklu výročních svátků na předchozí Masopust. Již tradiční součástí tohoto pořadu je vystoupení folklórních souborů, program pro děti a dílna velikonočních dekorací," přibližuje ředitelka turnovského muzea Vladimíra Jakouběová.

Pozor na Jidáše

„Pro každého návštěvníka bude připravena dílna pletení pomlázek, zdobení dřevěných vajíček tradiční drátenickou technikou, pečení velikonočního pečiva a výroba Jidáše," doplňuje mluvčí muzea Marcela Beranová.

Děti si tu navíc budou moci vyrobit také tradiční dřevěnou píšťalku.

Novinkou letošního programu bude rekonstrukce obyčeje „Honění Jidáše", ve které se představí děti z muzejního kroužku Malý etnograf. Chybět nebude tradiční velikonoční jarmark a občerstvení. Zvyk „honění Jidáše" patří mezi nejstarší velikonoční české hry. Z původního náboženského obřadu se vyvinula dětská zábava, s popěvky namířenými proti Jidáši a Židům, kteří ukřižovali Krista Pána.

„V 16. století byla již obchůzka s popěvkem o Jidáši nevěrném všeobecně tak oblíbena a rozšířena, že v Kancionálech tehdejších se udává u některých písní návod: zpívá se jako: „O nevěrný Jidáši, co 's to učinil… Židé nevěrní jako psi černí. Tyto popěvky se téměř doslova shodují s nynějšími říkadly," upřesňuje ředitelka muzea.

Velikonoce na Dlaskově statku otevřou zároveň novou návštěvní sezonu.

Počínaje 30. březnem můžete proto navštívit stálou expozici „Už mou milou do kostela vedou", která je věnována tradiční lidové svatbě.