Když sem ze svého rodného Mongolska přijela, její dcerka byla malá, a tak ji „naučila“ na české Vánoce. „Dceři je dnes 20 let, ale když byla malá, říkali jsme jí, že dárky nosí Ježíšek. Já v narození Ježíše nevěřím, jsem buddhistka. Ale beru Štědrý den jako svátek, který se mi líbí, protože se všichni usmívají,“ vypráví paní Soňa ve své rehabilitační místnosti, ve které svítí malý ozdobený vánoční stromek.

Ten velký budou mít jako každá jiná rodina doma. A pod ním dárečky a slavnostní večeři. „Rybu nedělám, budeme mít kuřecí a vepřové řízky a bramborový salát. Ten má v Mongolsku také tradici a dělá se stejně jako tady. K tomu hustou zeleninovou polévku a také tradiční mongolské masové taštičky. Vše završí zeleninový salát. Cukroví ale nepeču,“ směje se rehabilitační pracovnice.

Cagán sar

V Mongolsku se Vánoce pochopitelně neslaví, protože je to buddhistická země. Zato Nový rok slaví Mongolové hned dvakrát. Kromě silvestra, kterého prožívají podle slov paní Soni „mezinárodně“, oslavují ještě svátek Cagán sar (bílý měsíc). Představuje mongolský lunární nový rok a jeho datum je pohyblivé. Vychází vždy na začátek února, přesné datum oznamují lámové.

V předvečer nového roku, který nenastává o půlnoci, ale ráno prvního dne, se rodiny loučí s rokem starým. „Nosí se slavností oděv, navzájem si blahopřejeme a dáváme peníze nebo dárky. Starší lidé dávají dětem dárečky, sladkosti, nebo třeba nové oblečení,“ líčí paní Soňa průběh významného svátku. Symbolicky ho prý slaví i u nás v Česku, o víkendu se sejdou s přáteli a uvaří si tradiční mongolská jídla. „S dcerou sledujeme mongolský nový rok na internetu, s příbuznými doma si posíláme blahopřání po internetu nebo po skypu, telefonujeme si.“

Jana Patková