„Nahráváme jejich vzpomínky na liberecké ulice, náměstí a budovy, na jejich život v kulisách města," vysvětlila organizátorka Zuzana Koňasová. Dodala, že: „Projekt Živá paměť města propojuje osobní příběhy s místy, která se týkají zásadních témat Liberce, jako jsou dějinné události, architektura, dobový život, úspěchy i problémy města. Kdy cílem projektu je přispět k širšímu porozumění povaze města Liberce a současně upozornit na možnosti aktivního zapojení do občanského života." Zájemci si budou moci trasu projít pěšky nebo si vypůjčit spolu s audioprůvodcem i koloběžky.

Projekt připravila Liberecká občanská společnost ve spolupráci s desítkami organizací z Liberecka, ale i z německého a polského pohraničí.

Během následujícího týdne se uskuteční několik promítání filmů s česko-německou tématikou ve znovu otevřeném kině Varšava. „Diváci mohou shlédnout nový film Jana Geberta Hra o kámen, celovečerní dokument o Berlínské zdi nebo film Marta a já Jiřího Weise z československého pohraničí třicátých let o manželství mezi Němkou a Židem," řekl mluvčí sdružení Adam Fogl.

Filmové večery doplní debaty, přednášky a povídání s pamětníky o zajímavých místech v Liberci. Hned v pondělí se koná setkání na téma Dětství v česko-německých rodinách s hosty Erwinem Šolcem a Věrou Vohlídalovou.

„Nejzajímavější program celého týdne je ale připraven na sobotu 28. září. Na Papírovém náměstí bude celé odpoledne připraven program pro celou rodinu děti potěší loutkové divadlo, malování na obličej, bubliny a další atrakce, jejich rodiče zas budou mít možnost popovídat si s libereckými pamětníky," řekla Zuzana Koňasová.

Propojit minulost se současností

Bývalá ředitelka knihovny Věra Vohlídalová byla jednou z oslovených osobností, které poskytly svůj příběh pro první část audioprůvodce. „Velmi mi ladilo, že skupina mladých lidí se zajímala o historii a lidi, kteří město velebili," vysvětlila svou motivaci pro účast na projektu.

„Já sama žiji v Liberci od konce roku 1945. Jsem hrdá patriotka a město miluju. Když jsem se přestěhovala do nového domu, začala jsem pátrat po jeho historii. Zajímalo mě kdo tam bydlel, kdo ho postavil, jak se jim tam žilo. Tuto vzpomínku jsem pak nabídla organizátorům. Zjistila jsem, že v okolí domu žili významní lidé, ať už v pozitivním či negativním smyslu. Nedaleko bydlel Konrad Henlein se svými dětmi nebo třeba Hans Frank, který řídil vyhlazovací tábory v Polsku, a který byl po norimberských procesech popraven," řekla Vohlídalová.

Podle Vohlídalové je důležité, aby město mělo svou paměť a nezapomínalo na minulost, i když může být problematická. Zmínila i to, že po válce začali obyvatelé Liberci žít novou vlastní a jinou historii, kdy se na Němce a Židy zapomnělo a o minulosti se zkrátka nepsalo. Vohlídalová se snažila tuto propast překročit a spojit minulost se současností, když iniciovala výstavbu nové městské knihovny jako stavby smíření.

Mezi dalšími pamětníky, kteří se do projektu zapojili, jsou dlouholetý člen libereckého spolku České besedy Rudolf Pilař, filosof a historik Jan Šolc, nebo fotograf Václav Toužimský. Jejich vzpomínky se stanou součástí kolektivní paměti města a vypoví historii konkrétních míst a budov na vycházkové trase po Liberci. Vlasta Bergmanová, která již absolvovala veřejnou besedu s názvem Setkání s příběhem letos na jaře, tak například seznámí mladší publikum s minulostí, po které už v Liberci nezbylo moc hmotných důkazů. Jako bývala zaměstnankyně Textilany zavzpomínala, jaká se v textilním podniku pracovalo a jak jeho fungování ovlivnilo vývoj města.

„Už v roce 1806 vyrostly na místě bývalé Textilany první budovy, Textilana byla zdrojem obživy generací Liberečanů, tvořila vlastně jednu takovou velkou rodinu," začala vyprávět paní Vlasta Bergmanová, která práci v Textilaně zasvětila velkou část svého života.

„Je také autorkou publikace „Textilana v obrazech a datech", takže je všem přítomným jasné, že hovoří skutečně odbornice na slovo vzatá," popsala večer Tereza Šímová z Liberecké občanské společnosti. Tyto setkání s příběhem daly základ pro vznik audioprůvodce.

Na jeho vzniku se svou vzpomínkou podílel i liberecký rodák Rudolf Hůlka, který na jednom z večerů popsal, jak kupoval pivovarský dům na Papírovém náměstí.

„Podnikat jsem začal jako fyzická osoba. A právě to se mi později stalo osudným," předbíhal Hůlka vlastní vyprávění. Když dům získal, začal v něm provozovat prodejnu nábytku.

V podkroví domu později otevřel galerie a v přízemí netradiční hudební klub. „Každý den se hrál jazz, atmosféra byla nádherná, lidi se chtěli bavit," vzpomínal Hůlka a dodal: „Postupně jsme se rozrůstali do dalších pater, až se z toho stalo takové kulturní centrum."

Možná i to bude jeden z příběhů, které doprovodí zájemce na vycházkové trase, která bude slavnostně otevřena v úterý 24. září v 10 hodin před libereckým nádražím za účasti patronů projektu hejtmana Martina Půty a náměstka primátorky Kamila Jana Svobody.

Po představení první trasy audioprůvodce by měly vzniknout i další okruhy.

„Liberec, město múz a hrůz, Plíce Liberce a My Liberec otevřeme postupně od prosince 2013 do června 2014," řekl Adam Fogl.

Koloběžky.

Petr Vodseďálek