Stojí na letišti a den otevřených dveří mohlo zažít až letos, kdy přestalo být leteckou stanicí. „Pro letištní meteorologické stanice dny otevřených dveří neplatí. Protože jejich provoz by to mohlo ohrozit. Poskytují například okamžité telefonické informace pilotům a při větším množství lidí ve stanici by mohlo dojít třeba k nepozornosti," vysvětluje vedoucí liberecké stanice Vladimír Svátek. Návštěvníkům chod stanice přibližoval buď on, nebo jeho kolegyně Eva Křováčková. Právě ta se stala i mou průvodkyní.

Meteorologická zahrádka

Při prohlídce jsem byla součástí malé skupinky. Tvořil ji i postarší manželský pár . „Už jsme tady byli před 55 lety na exkurzi se školou," vzpomínali Ulčovi z Liberce.

Školy totiž bývaly jedinými výjimkami, které se do stanice dostaly. „Chodili jsme spolu už do třídy a někdy v šesté nebo sedmé jsme právě na exkurzi šli," řekl mi Jiří Ulč. Místo ale důvěrně znají. „Okolo chodím často uspávat vnoučata v kočárku. Je tady klid. Bydlíme nedaleko. I proto nás zajímalo, jak to funguje uvnitř a které přístroje tady k měření počasí slouží," podotkla jeho žena Hana.

Pak už jsme ale všichni ztichli a zamířili z budovy ven. „Ze všeho nejdřív vám ukážu naši meteorologickou zahrádku," říká Eva Křováčková a vede nás do menší oplocené plochy plné přístrojů, tyčí a nádob.

„Křišťálová koule" i měření radiace

Jako první představuje klasickou meteorologickou budku. „Ta se používá desítky let. Je bílá, protože bílá má největší odrazovou schopnost světla. Uvnitř je například suchý teploměr, mokrý s punčochovou čepičkou namočený v destilované vodě, pak jsou v něm teploměry na maximální a minimální teploty a také vlasový vlhkoměr. Opravdu je v něm vlas," usmívá se našemu dotazu meteoroložka.

Během čtvrt hodiny nás provede po všech přístrojích. Ukáže teploměry měřící teplotu v různé hloubce v zemi, váhový srážkoměr, stožár s anemometry tedy přístroji na měření rychlosti, síly a směru větru nebo také přístroj, který pomocí laserového paprsku změří spodní základnu oblačnosti.

Uprostřed zahrádky pak ukáže na v zemi ukotvenou tyč, na které leží skleněná koule. „Ta je u dětí nejoblíbenější. Zkoušejí si s ní zapalovat papírky, ptají se, jestli z ní věštíme počasí. A taky k čemu vlastně slouží," směje se naše průvodkyně. A prozradí to i nám. „Je to stará dobrá lupa. Záložní způsob, jak zjistit délku slunečního svitu. Kdyby technika selhala. Vypaluje se přes ni do proužku papírku stopa, která právě délku svitu v tu kterou chvíli zaznamenává," vysvětluje.

Přístroje mají meteorologové v meteorologické zahrádce. Klasická meteobudka užívaná desetiletí.

V zahrádce také přiblíží fungování jednotlivých srážkoměrů nebo to, že od výbuchu v Černobylu se u nich měří i radiace.

Údaje se posílají každou hodinu

Pak už nás vede zpátky do dvoupodlažní budovy, ve které sídlí stanice od roku 2001. Předtím své údaje zapisovala jen o pár desítek metrů dál. „Tady nahoře všechno monitorujeme a každou hodinu píšeme do zprávy, která putuje do Komořan. Tam je hlavní sběrna informací z celé republiky. Zprávy se pak zpracovávají na předpovědi,"říká Křováčková.

Na počítači nám znovu ukáže, co všechno se sleduje a jaké jsou aktuální hodnoty. Dozvíme se tak třeba to, že metr pod zemí je skoro 6 stupňů Celsia. Na druhém počítači pak představí řadu věcí, které lze běžně najít na webu ústavu www.chmi.cz. Třeba webovou kameru.

Když si nás po chvíli přebere její kolega, ukáže i to, co na webu člověk nenajde. „Jsou to až patnáctidenní předpovědi z Evropského centra sřednědobých předpovědí. Tyhle informace jsou zpoplatněné. Teď nám například říkají, že v úterý ráno mohou teploty klesnout k nule a do pondělního večera musíme počítat se srážkami. A bude chladněji. Teploty se k 15 stupňům vrátí před víkendem," uzavírá výklad Vladimír Svátek.