V Liberci se obědvalo po arménsku. Podávala se Doma a Tachlava

Tak nějak by se dal v kostce popsat projekt Rodina Odvedle, který už osm let organizuje sdružení Slovo 21. I letos se Češi a cizinci sešlo u společného jídla. „Po Praze nejvíce projekt oslovil obyvatele Libereckého kraje, kde první adventní neděli proběhlo sedm obědů,“ říká koordinátorka projektu Bulgan Otgonsuren Rico.

Českou rodinu s dětmi zde na pokrm pozvala Ruzanna Matckaljan z Arménie. Ta před deseti lety utekla s manželem z Arménie do naší vlasti a od té doby žije v Liberci.

A že jídlo je nejlepším prostředkem k navázání přátelství, se opět potvrdilo. Servírovalo se typické arménské jídlo zvané Doma. „Je to podobné vašim plněným paprikám. Směsí mletého masa s rýží se vyplňují papriky, rajčata a lilky. K tomu se podává směs salátů z červené řepy, zelených fazolových lusků a brambor,” popsala oběd Ruzanna Matckaljan.

Jídlo zachutnalo českým manželům i jejich dětem. Následovala výměna nejoblíbenějších receptů. Sladkou tečkou byl dezert zvaný Tachlava, neboli směs ořechů a skořice zabalená v listovém těstě a politá medem. S plnými žaludky přišla řeč i na způsob života, který je v Arménii tolik odlišný od toho našeho.

„Arménie je zaostalejší stát, všechno je tam horší než v Čechách. Bydlení, doprava, ale i nabídka zboží v obchodech,” poznamenala hostitelka. V Liberci žijí dvě Arménské rodiny, ale v celých Čechách jsou jich celé desítky. Čeští manželé, kteří na oběd přišli, byli životním příběhem Ruzanny Matckaljan velmi zaujati, přestože nešlo vždy jen o milé vyprávění.

„Odejít jsme museli nuceně. Život emigrantů nebyl snadný, ještě dnes mám problém o tom otevřeně hovořit,” omlouvá se mladá žena. V Čechách se jí s manželem žije dobře a plánuje tu zůstat. S narážkami na svůj původ nebo s odmítavým přístupem ze strany Čechů se nikdy nesetkala. Do Arménie už se nevrátí, přestože přiznává, že země za posledních deset let ušla velký kus směrem k demokracii a dnes je to v podstatě bezpečná země. Jizvy na srdci ale zůstávají dál.