Ta byla na zahradě mateřské školy na sídlišti Gagarinova. Podle Šolce šlo o „tehdy možná dobře míněný pokus o bludiště, dnes erodující, ostré hrany mající, nepochopený a dětmi hlavně nechtěný prvek již tak malé zahrady“.
Náměstek pro správu městského majetku proto požádal o podporu firmu Perena, která „bezplatně betonová torza odstranila, odvezla a nad rámec dokonce dětem vybudovala nové hřiště s umělým trávníkem“. Když se chtěl se svou prací pochlubit na Facebooku, strhla se lavina negativních komentářů a kritiky.
Hlavním důvodem byl fakt, že výtvarně řešený hrací prvek vytvořil v roce 1982 výtvarník Ilja Bílek. Podle libereckého Spolku za estetiku veřejného prostoru, který od roku 2016 mapuje umělecká díla v Liberci, šlo o cenné sochařské dílo, k jehož destrukci vůbec nemělo dojít. Celý příběh navíc podle spolku magistrát s neuctivým a opovrhujícím akcentem prezentoval v městském zpravodaji.
„Mnohé z nás a obecně z řad odborné veřejnosti to motivovalo k poněkud peprným komentářům. Nicméně k této chybě již došlo, sochařské dílo je již destruováno a nelze to vzít zpět,“ napsal v otevřeném dopise adresovaném Šolcovi Jindřich Gubiš ze Spolku za estetiku veřejného prostoru.
Ten pravděpodobně jako jediný toto umělecké dílo evidoval. Dokonce získal vyjádření od výtvarníka Ilji Bílka, který popsal jeho vznik. „Tehdy jsme prostorovému útvaru říkali „bludiště“. Jeho smyslem bylo vytvořit ve velkém kolektivu dětí jakýsi intimnější, vymezený prostor pro dětské samotáře a skutečně to tehdy tuto funkci plnilo. Byl to takový boj s ideou všudepřítomné kolektivizace,“ přiblížil Bílek.
Podle Šolce město nevědělo, že jde o umělecké dílo. „Před úpravou zahrady jsme prověřili katastr, tam žádný záznam nebyl. Stavební dokumentaci, žádný záznam. Inventury majetku, žádný záznam, prostě nic. A tak se to ku spokojenosti rodičů, dětí a vedení školky zrealizovalo,“ uvedl Šolc.
Aby k podobným situacím už nedocházelo, požádalo město o spolupráci Spolek za estetiku veřejného prostoru. Ten poskytl Kanceláři architektury města soupis všech známých výtvarných realizací s přesnou lokalizací.
Liberecká městská rada tento týden projednala a schválila materiál, který upravuje postup uchovávání uměleckých děl ve veřejném prostoru a jejich systematizaci do databáze. Konkrétně to znamená, že veškeré přesuny, odstranění anebo jiné úpravy soch a plastik na území Liberce budou možné jen po odsouhlasení dotčených odborů.
„Umění hrálo od nepaměti ve veřejném prostoru nezastupitelnou roli, mimo jiné umožňuje lidem, aby se s místem lépe identifikovali, a zkvalitňují veřejný prostor. Umělecké dílo není dekorací prostoru a překážkou, ale spoluvytváří charakter prostranství, je zprávou o naší kultuře. Současné umělecké dílo ve veřejném prostoru už nemusí mít formu klasické sochy nebo pamětní desky a přesto je zásadní umělecká díla uchovat,“ řekl vedoucí Kancelář architektury města Jiří Janďourek. Město Liberec má ve vlastnictví kolem 90 uměleckých děl a další jsou v soukromém majetku.
