Severočeské muzeum zavře své prostory 31. ledna 2018. Pak začne dlouho očekávaná rekonstrukce vnitřních prostor a instalace nových výstavních expozic. Do konce ledna tak návštěvníci mohou ještě zajít na výstavu fotografií, která je věnována Liberci. V kůži Liberce je posledním větším výstavním projektem Severočeského muzea. V tzv. kapli téže instituce se ještě během ledna uskuteční menší prezentace historických fotografií Kryštofova údolí ze soukromé sbírky jako jedné z posledních akvizic muzea.

LIBEREC OČIMA JEDENÁCTI FOTOGRAFŮ

Severočeskou metropoli fotilo a fotí nespočet fotografů. Těch, kteří by svou produkcí překročili hranice regionu, ale zase tolik není. Jmenovat musíme určitě Petra Šimra, který se věnuje fotografování Liberce od počátku osmdesátých let až do současnosti. Archiv Karla Čtveráčka, který také po celé roky dokumentoval Liberec, teprve čeká na své zhodnocení. Právě Šimrovy osobité fotografie se objeví na výstavě spolu s dalšími deseti fotografy. Návštěvníci se tak mohou těšit na fotografie Jany Hunterová, Pavly Bernardové, Michaela Čtveráčka, Jiřího Jiroutka, Romana Machka, Jiřího Nováka, Ivana Rouse, Lubomíra Slavíka, Ibrahima Al Sulaimana a Martina Votavy.

JAKÉ TO JE BÝT V KŮŽI LIBERCE

Název výstavy V kůži Liberce by měl vyjádřit snahu libereckých fotografů vystihnout své město v obecněji sdílené zkušenosti svých obyvatel. Impulsem k výstavě byla mj. kniha Postindustriál Ivana Rouse, jednoho z fotografů výstavy. Ne že by na výstavě jen dominovaly tovární komplexy a pozůstatky industriální éry. Pro návštěvníka výstavy o Liberci může být zajímavé spatřit své město z více zvolených pohledů, což skupinová výstava ideálně umožňuje. Zadání pro zúčastněné fotografy znělo „Liberec v syrovější podobě a temnějších tónech“, což vedlo k fotografiím, které se snaží portrétovat město ve své roztříštěnosti a neukotvenosti.

Tedy v tom, co je typickým rysem současného Liberce. Na výstavě, která bude zahájena tento čtvrtek, návštěvníci uvidí např. pouliční život na fotografiích Ibrahima Al Sulaimana, výběr z fotografií libereckých zákoutí Petra Šimra a Jiřího Jiroutka, atmosférické momentky Jany Hunterové nebo až věcně symbolický triptych Michaela Čtveráčka. A to je zmíněna jen část vystavujících.

PORTRÉT LIBERCE

Jde o portrét Liberce. Ten však bude vždy jen částečný, nikdy ne úplný. Fotografie renomovaných libereckých fotografů jsou na výstavě vedle jiných, veřejnosti méně známých jmen. Každopádně výstava může být inspirativní i pro fotografy samotné. Setkávají se tu rozdílné generace, zkušenosti a členové několika fotografických skupin. Nevyřčenou ambicí tvůrců i účastníků výstavy by měl být do budoucna cyklus výstav, které by nabídly další dílek portrétu Liberce. Pestré vrstvy Liberce ještě čekají na své prozkoumání a jsou fotografům výzvou. Výstava by to měla potvrdit. Tohle město a jeho obyvatelé to určitě ocení.