Jedná se především o řadu starých německých hrobů, o které už léta nikdo nejeví zájem. To se rozhodl změnit zdejší zastupitel, historik, pedagog a skateboardista Milan Votava, kterého napadlo nabídnout jednotlivé hrobky k adopci.
„S projektem jsem přišel v prosinci loňského roku. Inspiroval jsem v pražských Olšanech,“ vypráví Milan Votava cestou k první adoptované hrobce. Hrobky bývalého důstojníka rakousko-uherské armády se ujal on sám. „Měl zajímavý život. V roce 1915 byl zajatý, pak vstoupil do Československých legií a vrátil se do nově vzniklé republiky,“ popisuje Votava a ukazuje na náhrobek v koutě hřbitova. „Druhou hrobku si adoptoval můj kamarád a ten se do toho pustil takovým způsobem, že už má sestavený rodokmen o více než devadesáti osobách,“ líčí zastupitel.
Právě kombinace historie a tristního stavu hřbitova podle něj lidi k adopci inspiruje. „Projekt funguje i ve Ferdinandově, kde se to rozjelo tak, že už je všech 26 hrobek pronajatých,“ upozorňuje s tím, že v Hejnicích jich stále zbývá dost volných. Lidé podle něj mnohdy neváhají a nejenže náhrobky vyčistí a upraví, ale investují i do jejich oprav. „Máme tady jednu paní, která si vzala na starosti hned několik hrobek. Už jich několik upravila,“ dodává. Lidé prý dokonce vyhledávají místa, kde už z původního hrobu nic nezbylo, a znovu je upraví.
„Zřejmě zabírá kombinace zájmu o historii s výčitkami svědomí, že se o hřbitov mohl někdo začít starat už dříve,“ vysvětluje si snahu obyvatel Hejnic a Ferdinandova Milan Votava.
Kolaboranti? Rozhodně ne všichni!
Mezi zájemci podle něj převažují třicátníci a čtyřicátníci, najdou se ale i osmnáctiletí. Potvrzuje to tak jeho teorii, že se jedná o generaci nezatíženou stereotypy. „Máme tady vojáky, továrníky, lesní dělníky. Ne všichni kolaborovali. Bylo jich sice hodně, ale nelze paušalizovat,“ komentuje s tím, že německá minulost na Frýdlantsku dosud nevymizela. „Tady bylo vydáno během takzvaných krvavých let dvě stě rozsudků smrti. A co se tady strhlo po válce bitky o továrny, domy, majetky. To si dnes nikdo neumí představit,“ objasňuje komplikovaný vztah některých starších lidí k minulosti.
close
info
Zdroj: Deník / Kamil Košun
zoom_in
Kdo se rozhodne hrobku adoptovat, může si od Milana Votavy nechat nějakou vytipovat. „Vybírají si ale i podle jména nebo se jim prostě nějaká líbí. Někdy se jedná o skutečná architektonická díla,“ ukazuje historik na hrobku bývalého nadlesního hraběte Clam-Gallase.
O hroby se podle něj starali pozůstalí do poloviny 90. let. Po vypršení nájmu zůstala většina opuštěná a několik jich bylo dokonce i vykradených.
