Více než dvě desetiletí se staral o to, aby se státní hrad a zámek Grabštejn změnil z ruiny na oblíbené místo turistů. Podařilo se. Ročně se sem přijde podívat přes 15 tisíc návštěvníků, další tisíce jich míří na kulturní akce na hradě pořádané. Teď se ale Jan Sedlák rozhodl „svůj" hrad definitivně opustit.

Co vás k takovému rozhodnutí přivedlo?

Letos jsme dělali na Grabštejně dvacáté letohrátky a to mě nějak přinutilo zamyslet se, co dál. Protože přeci jen člověk už je po těch letech některými věcmi tak zatížený, že je nedělá tak rád, jako dřív. Třeba se někdy při provázení návštěvníků přistihnu, že už mě to tak netěší, jak mě těšilo dřív. Tak jsem začal přemýšlet o nových osobních výzvách. Ale není to úplně nová věc. Já jsem vlastně původně počítal s tím, že na Grabštejně zůstanu tak čtyři, pět let a půjdu někam do skanzenu, které jsou mojí srdeční záležitostí. Takže už vlastně dobrých 15 let přesluhuji.

Co vás na hradě udrželo?

Asi dobře rozjeté projekty. Začalo se tady krásně stavět a všechno rychle utíkalo. Byla to krásná léta i díky týmu, který na obnově hradu pracoval. Krásná byla třeba práce s profesorem Václavem Girsou, památkovým dohledem, restaurátory. Je to krásný život, když se něco staví, něco tvoří. Teď ta investice skončila kolaudací před dvěma lety. Tím to skončilo i pro mě. Dělám už spíš měkké projekty a to není úplně to, co bych chtěl dělat i dál. Už to prostě není to ježdění s kolečkem, které mě asi bavilo nejvíc.

Jan Sedlák Je mu 50 let, narodil se v Lounech. Původně vystudovaný strojař, (obrábění na CNC strojích), si později udělal i maturitu na průmyslovce a učitelství. Vystudoval i etnologii a má památkářský kurz. Na Grabštejn přišel v roce 1991. Je ženatý, má tři děti.

Kam tedy teď míříte?

Chci dělat něco jiného, tvořivého. Nebude to asi správa hradů a zámků, to je dost nepravděpodobné. I když nikdy neříkej nikdy. Ale chtěl bych zkusit něco jiného. Protože on je v podstatě Grabštejn jedinečný v tom, že byl krásně rozmlácený a dával se do kupy. Pokud dobře vím, tak v podobném stavu je už jen Bečov nad Teplou a tam už je velice šikovný kolega. Prostě žádná podobná práce se tu nenabízí a právě ta mě bavila nejvíc. Nejsem typ, který by někde seděl a vydával vstupenky, nadával, že lidi hlučí a odhazují papírky. To pro mě není. Potřebuji akci. Celkově si myslím, že bych měl udělat nějaký životní restart. Rodina souhlasila, takže jdu do toho. Ale v hledáčku zatím nic nemám.

Kdy budete vlastně odevzdávat klíče od hradu?

Mělo by k tomu dojít někdy v prosinci. Záleží to i na výběrovém řízení, jak dopadne. Ještě chci dodělat některé rozdělané akce a pak se rozloučím. Ale moc se na odevzdávání klíčů těším.

Je někdo, koho byste rád viděl na svém místě?

Do toho mluvit nebudu. Bylo by asi dobré, kdyby tam byl někdo, kdo zachová některé festivaly. Byla by škoda, kdyby zmizely. To je asi to jediné, co bych si od nového kastelána přál. Ale abych určoval nástupce, tak to bych musel být král.A to naštěstí nejsem.

Už jste naznačil, jak to na hradě vypadalo, když jste do něj přišel. Pojďte trochu zavzpomínat jak vypadal.

Tehdy to byla zřícenina a nebyla zpřístupněná veřejnosti. Hodně rychle se ale podařilo jí lidem otevřít. Tuším tak rok, dva po tom, co jsem přišel. Vrhli se na to dobrovolníci, začátek 90. let byl v tomhle neuvěřitelný. To už se asi opakovat nebude. Nahrnula se mi tam parta 50 70 lidí. Přes týden jsem měl lidi z pracovního úřadu, přes víkend studenty. Díky dobrovolníkům se podařilo brzy udělat asi 2 nebo 3 místnosti, vyklidit je, udělat provizorní schody a kousek hradu se otevřel . Tehdy ještě nebyli ani průvodci, všechno zastávali dobrovolníci.

A co všechno se povedlo potom? Jak moc se Grabštejn změnil?

Starý zámek je až na nějaké výjimky hotový. Chybí restaurování východního křídla, jedné místnosti. To si vzal za své Luděk Vele, který organizuje benefici. A zbytek je hotový. Máme projekt na park, ten už je rozjetý a má zajištěné financování. Ještě jsou naplánované nějaké vnější úpravy vydláždit cestu, postavit boudičky pro popelnice a traktor. To už je také zaprojektované. Takže by už mělo být všechno hotové z té historické části. Pak jsou už jen nějaké věci, se kterými já nehnu.

Jaké máte na mysli?

Třeba to, že se návštěvníci mají mít kde najíst, ubytovat, zaparkovat auto. Je to prozaické, ale je to potřeba. Ale to je spíš výzva pro obyvatele okolí než pro památkový ústav.

Lidé často berou věci, se kterými stráví část života, za své. Bude to tak i u vás?

Určitě ano. Grabštejn bude už napořád „můj". Ostatně stejně jako některé skanzeny.

Státní hrad a zámek Grabštejn

O tom, kdy byl původní hrad Grafenštejn založen, dodnes nepanuje mezi historiky shoda. Jisté je, že se zde ve 2. polovině 13. století, v době vlády Přemysla Otakara II., objevují purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejně. V 16. století ho zemský rada místokancléři dr. Jiřímu Mehlovi ze Střelic nechal přebudovat na zámek. Na začátku 18. století prošel Grabštejn několika přestavbami. Roku 1953 se na zámku usídlila Československá lidová armáda. Ta hrad neudržovala a zámek významnou měrou chátral. Dolní zámek a přilehlý park dnes využívá Armáda České republiky k výcviku služebních psů a jako základnu armádních psovodů.