Samotný Weiss se netajil svou láskou k Jizerským horám, podle jeho slov jim vděčil za vše. A právě jeho kniha Jizerské ticho byla jednou z těch, které v osmdesátých letech ukázaly krásu hor a cesty k nim. Ve své tvorbě se věnoval i Českému ráji či Lužickým horám. Básnická kniha Píseň o lese zase vznikla jako pocta jizerskohorskému spisovateli Gustavu Leuteltovi.

Jeho poslední kniha O věčných proměnách lesa vyšla před čtyřmi lety u příležitosti příležitosti padesátiletého výročí vyhlášení chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a pětadvacetileté existence Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody. Tehdy slavil Siegfried Weiss 85. narozeniny a v knize zachytil dramatické proměny, jimiž jizerskohorské lesy během půlky století prošly.

„Jizerské hory jsou mojí domovinou, je to krajina mého mládí, první lásky a mého stáří. Horám vděčím za vše. Jsou jedním z hlavních pramenů mých radostí, útěchy a pramenem poznání. A věčnou inspirací pro moje počínání,“ svěřil se v rozhovoru Siegfried Weiss.