Sedm hodin na sále v kompletním oblečení, někdy doplněném o těžkou ochranou vestu, tam kde se během operace musí použít rentgen. Třeba na kardiologii nebo traumatologii. Nemocnice musí fungovat, vedrům navzdory.

 „Operujeme sice v letním režimu, takže většina plánovaných výkonů je odložena na podzim, kdy se rány lépe hojí a je sníženo i riziko infekce, ale ani tak se nevyhneme akutním operacím, kde čas hraje roli,“ vysvětluje chirurg Jiří Škach z Krajské nemocnice v Liberci. Vzduch na sále i přes klimatizaci stojí. Okna se tu ale otevřít nesmějí. Kvůli nečistotám zvenčí i klimatizaci, která ale musí být nastavena na teplotu komfortní pro pacienta, nikoliv personálu.

„My se hýbeme, ale pacient nehybně leží a jeho zájem je přednější, proto je teplota nastavena na vyšší hodnoty, než by vyhovovala nám,“ popisuje lékař navlečený do operačního stejnokroje s dlouhou zástěrou, pokrývkou na hlavě a rouškou před ústy. „U rentgenu přes to mají navíc ještě ochrannou vrstvu proti záření, ale hasiči jsou na tom ještě hůř, jejich mundůry jsou ještě těžší,“ připouští lékař.

Lépe na tom nejsou ani pacienti v pokojích, do jejichž oken se opírá nemilosrdné slunce. Ke slovu tak přicházejí žaluzie a průvan. Jiná pomoc není. „Operační sály, ARO a jednotky intenzivní péče či traumatologický příjem jsou klimatizovány, ostatní pokoje a čekárny jsou bez klimatizace,“ potvrzuje mluvčí liberecké nemocnice Václav Řičář.

Stejná situace panuje i v dalších zařízeních v kraji. „Ráno se brzy větralo, otevíraly se dveře i okna, sestry dělaly, co mohly, a dalo se to snést. Naštěstí nebyla naše okna obrácena k jihu,“ vypráví pacientka, která přestála vedra v jablonecké nemocnici. I tam je klimatizace jen na sálech či ARO.

ZVLÁŠTNÍ REŽIM

Speciální režim panuje také na odděleních následné péče, LDN a sociálních zařízeních pro seniory. „Pacientům kontrolujeme hlavně příjem tekutin. Tam, kde je to kvůli stavu pacienta těžší, dochází i k infúzní terapii. Ve vedrech povlékáme také lehčí lůžkoviny, teplotám jsme přizpůsobili i fyzioterapii,“ popisuje Věra Mikulecká, primářka oddělení následné péče liberecké nemocnice. Ani v budově v Jablonecké ulici totiž klimatizaci nemají. „Z peněz od sponzorů jsme ale mohli na sesterny a některé pokoje pořídit alespoň větráky,“ dodává primářka.

O něco lepší situace panuje ve starých budovách, kde sídlí sociální zařízení. „Těžíme z toho, že jsme v bývalém zámku se silnými zdmi, takže je to tu přece jen snesitelnější,“ potvrzuje ředitel Domova důchodců Český Dub Radim Pochop. I tady dbají zejména na dostatek tekutin. „U starších lidí je problém, že nemusejí mít pocit žízně, proto na to ve zvýšené míře dohlížíme. Dát na stolek sklenici vody a večer ji zase plnou odnést by nemělo smysl,“ podotýká.

ZÁCHRANKA VYJÍŽDÍ

Ke kolapsům z veder v těchto dnech častěji vyjíždí i záchranka. V minulém týdnu to bylo i k 25 případům denně. „Teď to kvůli nočnímu ochlazení trochu polevilo, ale jsem přesvědčen, že během těchto dvou dnů, kdy jsou opět hlášeny tropické teploty, počet naroste,“ říká mluvčí záchranky Michal Georgiev.

„Lidé jsou už vedrem unavení. Projevuje se to i na telefonátech, kdy nám vyčítají, že se naše dispečerky vyptávají na podrobnosti, místo aby ihned vyslaly sanitku. Ale to je zkrátka nutné, protože potřebujeme vyhodnotit, jak je případ závažný. Jsou tu i těžké úrazy a havárie,“ dodává.

Vedra jsou náročná i pro samotné posádky. Záchranáři během 12hodinové služby vyjíždějí i k deseti případům, a to v plné polní. Kromě klasické uniformy nesmí třeba u havárií chybět ani dlouhá ochranná bunda a pevná pracovní obuv. Na letní variantu se tu nehraje.