„Dostal jsem nabídku chráněného bydlení ještě v době, kdy jsem byl v terapeutické komunitě pro drogově závislé v Nové Vsi,“ začíná své vyprávění R.P., který se stal po ukončení léčby v terapeutické komunitě prvním klientem libereckého podporovaného bydlení.

„Své ukončení v komunitě jsem nesl docela dobře. Byl jsem tam patnáct měsíců a hodně mi to dalo. Měl jsem pocit, že spoustu věcí bych teď řešil jinak, a že nepotřebuji drogy, na kterých jsem byl mnoho let závislý,“ pokračuje R.P. s tím, že si v Liberci našel práci, která ho bavila a naplňovala, těšil se na začátek svobodného života, který začne v libereckém chráněném bydlení.

„Byla pro mě obrovská čest jít na podporovaného bydlení jako první, moc to pro mě znamenalo a snažil jsem se jít všem příkladem. Jako první jsem bydlel sám, užíval jsem si klidu a pohody a spolupracoval s doléčovacím centrem Advaita Liberec.

První klient se účastnil individuálních i skupinových terapií a chodil do práce, kde byl spokojen. „Dělal jsem pekaře a moc mě to bavilo. Postupně jsem se vypracoval i na vedoucího směny a měl jsem docela slušný plat, takže jsem mohl i platit dluhy, které jsem si během dlouhých let fetováním nadělal,“ pokračuje R.P., který se po jednom týdnu venku napil alkoholu. „Napil jsem se alkoholu ani ne týden poté, co jsem opustil komunitu. Pak to šlo se mnou všechno z kopce,“ dodává bývalý toxikoman, který podcenil svůj problém s alkoholem.

„Odešel jsem z chráněného bydlení a odjel do Prahy, kde jsem žil celý život. To pití se nedalo zastavit. Vím, že dělám chybu, že jsem si to celé pokazil, ale řešení mých problémů s alkoholem jsem prostě v terapeutické komunitě podcenil,“ vypráví smutně R.P., který se bojí, že sám své pití nedokáže zastavit.

Požádal proto o nástup do protialkoholní léčebny v pražských Bohnicích a ještě do několika jiných léčeben. „Čekám, kdy budu moc nastoupit a zase se pomalu vyhrabat nahoru,“ končí své vyprávění R.P., který si snad podruhé utéct svou šanci.